Na CD/EP vychází nový počin finských Laki & Järjestys, který se jmenuje Ei Katumusta, což se dá přeložit jako Bez výčitek. Další songy se jmenují Lyökää, Pieskää, Iskekää (Něco jako Útoč, kurva, udeř), Räjähdysten Aikaan (V době výbuchů) a Pohjois-Helsinki, což je severní část Helsinek. Ten song se dá poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=XxjeIRTM2dk a je o bývalém historickém letišti, které bylo zastavěno drahými novostavbami. Titulní song se dá rovněž poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=bMeNAPDG7fI. Kapela hraje ve čtyřech a jak je vidět z názvů songů, zpívá v jejich mateřštině. Hudebně jde o střední tempo, občas kytara zahraje nějaký sólo a zpěv v mateřštině kapelám prostě více sedí. To poznáte třeba na druhém songu, kde zpěvákovi pomáhá zbytek kapely a ke konci písně je z toho pěknej singalong. Třetí věc Räjähdysten Aikaan zní naprosto parádně, hlavně díky zpěvu do kytarové vyhrávky. Nejlepší je ovšem poslední song, který je skutečně nostalgický, tempo je pomalé a zpěvák i kytarista se v něm skutečně vylblbnou. CD vychází jako tří panelový digipack a je limitováno 500 kousky. Dobrý!

Resolver je nová kapela z Austrálie, kde najdete členy z Razorcut (zpívá kytaristka Bel), The Opposition, Marching Orders nebo The Clinch. Kapela hraje ve třech a na debutovém EP najdete šest písniček, které se jmenují Better Than What?, Beast, Make it on Your Own, Mind Control, Negligence a To Grow is a Privilage. Hudebně se to nevymyká výše zmíněným kapelám, kytara si jede sólíčka mezi slokami (třeba Negligience nebo Beast). Co je ale perfektní je společný zpěv Bel a basáka Brendana (třeba refrén Make it on Your Own), ale i sólový zpěv Bel (hlavně teda poslední song To Grow is a Privilege). Hodně parádní věci jsou například Mind Control, Beast nebo Negligience. Celý album si můžete poslechnout tady https://resolverband.bandcamp.com/album/better-than-what. Kdo má rád výše zmíněný kapely a obecně kapely od protinožců, tak Resolver zařadí okamžitě do repertoáru.

Druhej repress prvního alba amerických Battle Ruins vychází na Rebellionu. Originál alba je z roku 2014 a první repress je z 2016, obojí na Rock´n´Roll Disgrace. Počty jsou stejné jako u repressu Epka, 450 čirých s fleky a 300 černých. Na desce je celkem sedm songů (čtyři na straně A a tři na straně B) a jmenují se Regain And Conquer, Slaughtering The Wolves Like Sheep, Streets Run Red, Hate Wheel, The Coming Of The Beast, Immortal Assault a Black Eyes Of Revenge. Z názvů (a intra, kde jsou slyšet šlehající plameny) je opět patrný, že to bude věnováno hlavně bojům a bitvám, pevnostem, mečům, sekerám, atd... Tohle je první věc, kterou jsem kdy vůbec od Battle Ruins v minulosti slyšel a musím říct, že mě to totálně rozsekalo. Speciálně teda první strana, kde je každej song naprosto dokonalej. Za mě nejlepší song Hate Wheel, který je o Hannibalově vítězství v Bitvě u Kann a potom vůbec první Regain and Conquer. V posledním kousku Black Eyes of Revenge uslyšíte i akustickou kytaru. Obal opět udělán jako gatefold, kde na jedné straně najdete všechny texty, na druhé pak potom známý sloup, který označuje místo Bitvy u Kann. Vzadu je potom fotka kapely. Opět to nejde jinak, než za 10!

Reedice EPKa Bostonské kapely vychází na Rebellion Records jako LP a mimo čtyř originálních songů (Blood Eagle, Traitors Stomped Out, Warpaths Ahead a Heart of Fire and Stone) tu najdete dva bonusy a to Cut Bloodline a Cold Iron Death z kazet a demáčů. Deska je limitovaná 300 černými kousky a 450 průhlednými s fleky. Originální verze je z roku 2010 od Rock´n´Roll Disgrace, repress pak z 2017 u toho samého labelu a obojí stojí celkem prachy. Obal je udělanej jako parádní gatefold s texty a fotkami kapely. Teďka ale k muzice. Battle Ruins asi nemá cenu představovat. Za mě je to prostě fenomén. Texty týkající se bitev, válek, bojů od Římské říše až po současnost (i když na tomhle Epku je to hlavně o době vikingů), skvělý zpěv Brendana, kterej se nebojí vejšek (třeba Traitors Stomped Out nebo Heart of Fire and Stone), NWOBHM vlivy u kytar a celkově totálně neklišovitý přístup k hudbě. A aby taky ne, Brandan má na kontě mraky projektů od HC, punk přes hevík až po black metal. Pokud provnáme tohle EP s ostatní pozdější tvorbou kapely, tak mně přijde, že má nejrychlejší tempo. Všechny songy se dají dohledat na youtube, takže určitě si poslechněte, pokud to ještě neznáte. Bezchybný.

Ultra Sect je kapela, která pochází z amerického San Francisca a která hraje ve čtyřdch, ale má dva kytaristy. Tohle je kompilace, která obsahuje celkem osm písní a která vychází spoluprací Rebellion Records a Turn Up The Oi!, což je label kapely a taky název jedné písničky na desce. Na straně A jsou to věci z EP War of the Roses (2018) a na straně B z EP Final Conquest (2019). Pokud byste tohle ale nevěděli, tak zvukově v obou stranách není žádný rozdíl a není poznat, že písně jsou z jiných EPek. Dvě kytary jsou ve tvorbě fakt slyšet, například sólo na konci prvních songů Built at Last nebo Class Hate. Perfektní kytara je i na konci Turn Up the Oi! Parádní song je Stolen Lands, který je z celé desky asi nejtvrdší. Celkově je asi strana B krapet tvrdší, než strana A. Textově se kapela zaobírá historickými tématy (třeba Violent Acquisition, Power through Victory a Stolen Lands), dále pak těžkým životem a stávkami (Built to Last), klasickými tématy “way of life” (Turn Up the Oi! a Modern Nights). LP vychází ve 150 kusech na černém vinylu a 350 na zlatém. Album je nádherně graficky provedeno, vevnitř je papír s texty a fotkami. Nechám bez hodnocení, protože je to vlastně kompilace dvou EP.