Doubling Boys - Bide Luzea

Primátor Crew/No Turning Back/Tough Ain´t Enough - EP -


1121_db_ep.jpgDoubling Boys je pětičlenná baskitská kapela, která má na kontě třeba CD Denbora Aurrera Doa z roku 2010, které ale letos vyšlo na LP také přes Primátor Crew. Kapela hraje poměrně dlouho (první album vyšlo v roce 2006 a kapela jak otaková byla založena v roce 2004) a toto je po 8 letech jejich nový počin (změny v sestavě, atd…). EPko obsahuje tři songy a to Bide Luzea na straně A a Skinhead a Bad Reputation na straně B. Název by se dal přeložit jako Dlouhá cesta. Jinak EPko je limitováno 500 kousky, obsahuje insert a vychází na spolupráci tří labelů. První dva songy jsou v baskičtině, třetí pak v angličtině. Pokud máte rádi pomalejší melodické Oi! s jemným zpěvem, táhlými melodiemi, vyhranou basou v pozadí a společnými singalongy, tak tohle přesně dostanete od Doubling Boys v písních Bide Luzea a Skinhead. Poslední Bad Reputation je z desky nejrychlejší s hravě rock´n´rollovou kytarou. Opět musím potvrdit svůj poznatek – kapele prostě více sluší mateřština než angličtina a u Doubling Boys je tomu nejinak. Jinak o insertu nicmoc nevím, protože desku mám jen elektronicky, ale cover je zpracovaný moc hezky. Pokud máte rádi melidkcé věci alá Codi de Silenci, tak tohle si zamilujete. Paráda.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 8/9  •  Datum: 16.02.2018

Para Elite - Do What We Do

Streetrock Records - LP -


1120_pe_dwwd.jpgToto je poslední album americké kapely Para Elite, které vyšlo ve 300 kusech (100 černých a 200 červenočerných) na Streetrock Records. Kapela ukončila činnost, protože se zpěvák Sean přestěhoval do jiného státu. Na desce najdete sedm songu (včetně znovu nahrané Don´t Wanna Hear, kterou můžete znát ze splitka s Total Annihilation a cover He´s Red od Skullhead). Takže pět nových songů. Ty se jmenují Do What We Do, Take It or Leave It, …to You, Funeral Pyre a One Voice in the Crowd. Sestava je stejná, jako na předchozím albu – čtyřčlenná s jednou kytarou, ale i přes to jsou zde fajn vyhrávky (hlavně Don´t Wanna Hear anebo poslední One Voice in the Crowd). Kytaru bych vychválil celkově, protože v každém songu zní trošku jinak. Určitě bych vyzdvihnul song Take It or Leave It, kde uslyšíte i klávesy a tamburínu a kterej se celý nese v duchu mod beatu alá Secret Affair nebo třeba novější Manics. Jinak songy jsou hodně rockové (viz hnedka první věc Do What We Do). Jinak textově je to o navrácení kultu a Oi! zase do správných kolejí a o faktu, že skutečně nechceme poslouchat kydy o tom, jak máme co dělat, s kým se bavit a jaké mít názory (Do What We Do, Don´t Wanna Hear), jak nechceme a ani nemůžeme být něčím, čím nejsme (Take It or Leave It), dále song pro všechny, kteří neuhnuli z boje a stále stojí proti všemu a všemu (…to You), o umírajícím národu, který vedou blázni (Funeral Pyre) anebo o tom, jak je třeba postavit se k problémům čelem a ne každý den pomalu tiše umírat (One Voice in the Crowd). Jinak uvnitř najdete papír s texty, fotkami členů a děkovačkou. Kdo je fanoušek nekompromisních skinhead kapel, tak zcela jistě šáhne právě po Para Elite.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 8/9  •  Datum: 14.02.2018

Nalkas - Rock´n´Calle

Total Noise Records - EP -


1119_nalkas.jpgNalkas je nová kapela z Chile (konkrétně z města Puerto Mont) a působí v ní dva členové Orgullo Sur (zpěvák a kytarista Willy a basák Carlos, kterej pomáhá na vokálech). Na Total Noise Records vyšlo jejich debutové EP (ovšem jako 12´´), které obsahuje čtyři songy ve španělštině – Perdedor (Loser) a Los Mejores Tiempos (Nejlepší časy) na straně A a Nunca te Dejaré (Nikdy tě neopustím, kterej je, i přes romantickej název, o alkoholu :)) a titulní Rock´n´Calle (Rock ulice) na straně B. Jinak kapela je čtyřčlenná a má dvě kytary. Zvuk kapely mi přijde hutnější, než u Orgullo Sur (patrné je to třeba u začátku Los Mejores Tiempos, kde je parádní kytarové sólo na začátku v pomalém tempu a posléze se song rozjede a na konci je opět solo v rychlém tempu), což je pravděpodobně daný hlavním kytaristou Alexem. Kytara je zde opravdu vyhraná a v každém songu je parádní solo. Převládá střední tempo, ale třeba Rock´n´Calle je rychlejší, Nunca Te Dejaré zase pro změnu nejmelodičtější. Pokud to budeme srovnávat s Orgullo Sur (který jsou fakt hodně melodický), tak tohle je ještě na pomyslné škale melodičnosti o stupínek výše a španělština se na tenhle styl muziky výborně hodí. Vinyl je černý, uvnitř pak je papír s texty a fotkami kapely a okolí města Puerto Mont. V cajku věc. Jinak pár věcí najdete i na youtube.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 8/9  •  Datum: 05.02.2018

Victory - S.O.S.

Pirate Press/Oi! the Boat/Rebellion/Longshot Music - LP -


1118_victory_SOS.jpgPo několika singlech, split EPkách a kompilacích vychází konečně plnohodnotné album týdle pětičlenné kapely z Minnesoty. Kromě CD verze vychází i LP a to v počtu 1000 kusů (100 černých, 250 bílo modrých, 250 modrých a 250 bílo modrých flekatých). Celkem je na LP 13 songů, ale Enemy of the State můžete znát ze splitka s The Clichés, Midwest Unrest z Voice of America 3 a Piss and Whisper (z chytlavým refrénem a basovým sólem) a The Crew potom ze singlu The Code. Celkem tedy 9 nových songů. Muzika je vyhraná a čekejte typickej US Oi! sound, ze singalong refrény a halekačky (jako třeba v True Breed nebo Piss and Whisper). Témta songů se pohybují od historických věcí (jako je Silver Bayonet o bitvě v údolí Ia Drang, což byla jedna z prvních bitev Vietnamské války), přes songy pro kámoše, co už zde nejsou (Frank´s Song), potom něco o velkém bratrovi NSA a jejich sledování ulic (Enemy of the State) až po věci opěvující jejich crů (The Crew) nebo propitý noci (One Last Chance). Na song S.O.S. je i ofiko video, na které se můžete podívat na https://youtu.be/iVcVN92Bx-E a spolu s Cut Throat se jedná o ty tvrdší songy z desky. Jinak obal se mi moc líbí a je hozenej do patriotického stylu – zosobněná socha svobody a na zadní straně nápis Victory tvořený mariňáky, uvnitř papír s texty, ale trošku mi tu chybí fotky kapely. Takže suma sumárum, první LP kapely s pár songy z jejich předchozích počinů se skvělým obalem a hracím časem tak akorát. Pro fandy americké zvuku určitě povinnost.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 8/9  •  Datum: 31.01.2018

Tango 14 - Kioskos, Bares Y Tribunas

Mendeku Diskaks - LP -


1117_tango14.jpgTango 14 je punk rock/Oi! kapela z Argentiny (Boulogne v provincii Buenos Aires), která je hodně zažraná do fotbalu. Toto je jejich druhé album, předtím vyšlo v roce 2012 ještě Esto es Nuestro. Toto album s názvem Kioskos, Bares y Tribunas (Kiosky, bary a tribuny) vychází pouze jako LP a to na španělském (respektive baskitském) labelu Mendeku Diskaks – 500 kopií, 400 černých desek a 100 bílých. Respektive album vyšlo už v roce 2014 jako součást zinu Union y Difusion. Na albu najdete celkem 10 songů ve španělštině. O kapele jsem předtím nevěděl, takže jsem byl zvědavej, co vlastně hrajou. Hudebně je to pomalejší a ultramelodický styl, který Vám i svými tématy určitě připomene Vanilla Muffins (kteří jsou ale ve většině písní o něco rychlejší než Tango 14 a taky hrají jen ve třech, zatímco Tango 14 v pěti) nebo pomalejší věci od Orgullo Sur ze Salud Por Los Skinheads. Taky v tom je slyšet poppy Oi! zvuk alá Welcome to the Real World od Business a pub rockové vlivy. Rozhodně nečekejte nic tvrdého, ba naopak – jemnej zpěv, tleskání do rytmu, pomalé vyhrávky, atd... Asi těžko budu vybírat nejlepší song, protože většina jsou táhlé hymny, třeba Argentina se skvělým refrénem, Che Barrabrava, Brasil 2014 nebo Es Mi Vida. Songy jsou taky relativně dlouhé (mezi 3:14 a 4:34). Obal je fajn – předek je fotka tribuny, uvnitř pak texty a dlouhá děkovačka.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 8  •  Datum: 30.01.2018