Ultima Thule - 1458

Ultima Thule Records - LP -


1152_1458.jpgPo třech letech přicházejí Ultima Thule se zbrusu novým albem 1458. Rok kupodivu neodkazuje na letopočet, ale na čísla na obalu, kteří drží politici (určitě je tam předseda švédských sociálních demokratů, mluvčí zelených, lídr levicové strany a asi strany středu), kteří prodali Švédsko (jak se dozvíte ve stejnojmeném songu). Na posledních singlech jste si mohli zvyknout na staro-nového zpěváka Bruna, který nyní nahrál celé album (plus pár songů na 25 výročí alba Fäderneslandet). Na albu najdete celkem deset songů (všechno švédsky) a jsou rovnoměrně rozděleny na stranu A a B. Zajímavostí je, že poslední song En sista sång (Jedna poslední píseň) napsal Mathias z kapely Mjölner. Od prvních tónu budete prostě vědět, že to jsou Ultima Thule – úvodní 613 se skvělým refrénem, typicky vikingrocková Den Höges Visdom (Vyšší moudrost), pomalejší Skaka åldrig hand (Potřeste starou rukou), poloakustická Håtuna Svek (něco o konfliktu krále a jeho bratrů v 14. století), která svým konceptem připomíná Bäring Nord, středověky znějící Trollpolska, která se cca v půlce songu rozjede, táhlá a žalující 1458, Marnätter (na tu je i videoklip https://www.youtube.com/watch?v=O2DHNi5nF6Q a píseň je vskutku melodická), Gator i Brand, Nya Eran (Nová éra) a En Sista Sång (což je pomalá balada/ukolébavka, kde jsou i klávesy). Album vychází jako CD, ale i jako vinyl v černé, modré a žluté verzi a je k tomu booklet ve velikosti sedmipalce s texty a fotkami kapely, což je vždycky plus. Jo jsou to pořád ty stejný Ultima Thule, který buď nenávidíte nebo je máte rádi.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 10  •  Datum: 21.09.2018

Arogants - 1

DIY - CD -


1151_arogants.jpgDebutové album východočeských Arogants zahrnuje dvě nahrávací seance pojmenované Epizoda 1 a Epizoda 2. Rozdíl je v tom, že v první části jsou dvě kytary, v druhé už potom je jedna. Epizody jsou taky rovnoměrně rozdělené na šest a šest songů. Jinak kluci mají zkušenosti s jinými kapelami jako Driák, Everyday Hate, Svarog, Todleto Rebels nebo Out of Control, takže celkem solidní záběr punku, Oi! a HC a to se taky odráží v jejich hudbě, kdy tu máme ultramelodické věci jako třeba Skinhead Rock´n´Roll nebo poslední protiválečná Nezažiješ, Nepochopíš (která začíná poloakusticky a jsou tam i klávesy), ale i tvrdší věci jako titulní Arogants, Závidíš nebo Loser Skinhed. Jinak Průža si dává na zpěvu dost záležet a uslyšíte celou řadu poloh od melodický až po hrubou, kytarista hází slušný riffy a je slyšet, že má raději tvrdší muziku (ale umí i sóla, třeba v Timebomb), basa pak zní kovově v pozadí (třeba v Pijavici). Parádní je taky song Pokrytec, kterej má halekácí refrén jak od Normals?! Texty jsou jak vážný (třeba Čikatilo nebo právě Nezažiješ, nepochopíš), ale převládaj klasický témata jako Working Class, cesta životem (Žádný vyzrálý blues), sranda na koncertech (Arogants), násilí (Vem ho tyčí), atd… Jinak booklet dělal Tlustej Tony, takže je to celý do komixovýho a karikaturistického stylu, uvnitř jsou texty v češtině (v angličtině jsou jen na bandzone kapely), krátká děkovačka a fotka bandy z putyky. Parádní debut.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 9  •  Datum: 18.09.2018

Mean Streak - s/t

Shout Proud/Bambule Records - EP -


1150_mean_streak.jpgTak takovouhle sestavu jsem popravdě nečekal a ani jsem nevěděl, že se něco chystá. Takže Garry Hodges (4Skins) na zpěvu, Deptford John (Combat 84, Exploited, UK Subs) na kytaře, Dave Reese (The Straps) na basu a Mark Hannan (The Crack, The Blood, The Elite) na bicí. To jde ne :)? EPko vyšlo v počtu 500 kousků, z toho je 100 na bílém vinylu na Shout Proud Records a 400 na černém na Bambule Recordz, což bude label kapely. Název Mean Streak je pro osobu, která je klidná, ale jakmile jí vyprovokujete, tak vylítne jak čertík z krabičky. Na EP jsou čtyři songy a to Mean Streak, See No Evil, Still Angry a You Don´t Know Me. Pokud očekáváte klasický britský zvuk, tak to očekáváte velmi správně, akorát je prostě čistší, než kdysi. Garry má více zastřený hlas, než jsme byli zvyklý na starších počinech. Osobně se mi více líbí druhá strana desky a hlavně teda song Still Angry, kde kapela popisuje, jak je stále nasraná i přesto, že jsou starší. You Don´t Know Me mi hodně připomíná věci od B-Squadron. Druhej song See No Evil je zase jako vystřiženej od 4 Skins. Jinak vevnitř je pár fotek kapely a dlouhý seznam lidí, kterým kapela děkuje. Hlavní obal je udělaný poměrně jednoduše – cihlová zeď s nápisem. Kdo má rád klasický věci, tak se po tom určitě podívá, ta verze od Bambule snad ještě bude dostupná.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 7/8  •  Datum: 17.09.2018

Castilion - s/t

Shout Proud Records - LP -


1149_castilion.jpgDebutová věc od španělské kapely Castilion vychází pod dvěma názvy na Shout Proud Records jako single sided LP. Jedna verze se jmeuje Eterna Batalla (Věčná bitva), těch vyšlo 100 kousků na zeleném vinylu a s rytířem na obalu, druhá verze se jmenuje Lista Negra (Černá kniha), těch je 50 na černém asfaltu a na obalu jsou tančící kostlivci. Plus vyšlo ještě 20 testpressů s helmou. Na desce najdete pět songů ve španělštině a já musím říct, že myšlenka toho single sided LP se mi líbí víc, než třeba desetipalec z obou stran. I když je kapela nová, tak jsou v ní známé tváře – Victor z Drakkar a Nestor z Glory Boys, Mercancias, Shaved Dogs, atd… Kromě dvou titulních songů zde najdete věci jako Cabalgando (Jízda), Terrores (Hrůzy) a první Llorando el Perdón (Pláč za odpuštění). Hnedka první song vás uvede do obrazu, jak kapela hraje. Rychlejší muzika s vyhranou kytarou (třeba začátek Terrores nebo ovlastně část každého songu) a zpěv je trošku sekaný/křičený (a připomíná trošku starší Ultimo Asalto anebo některé brazilské kapely) a někdy je i zdvojený s dalšími členy kapely (třeba první Llorando el Perdón). Třeba v posledním songu Lista Negra fakt zpěvák jede hrozně rychle. Jinak španělština tomu sedí, jak prdel na hrnec. Nejvíce se mi líbí asi Eterna Batalla s parádním refrénem a začátkem. Obal je udělaný jako přehnutý list, do kterého je vložená deska a z druhé strany jsou texty, fotky a děkovačka. Komu se líbí španělské věci jako Asedio, Drakkar nebo Revolta, tak tohle je přesně pro něj.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 8  •  Datum: 13.09.2018

Sabotage/No Heart - s/t

Rebellion/Bords de Seine/Longshot Music - CD -


1148_sabotage_no_heart.jpgSplit švédských Sabotage a kanadských No Heart vychází díky kooperaci třech labelů, takže kvalita je zaručena dopředu. Obě kapely už mají něco vydáno a recenze na jejich počiny se dají dohledat na BB. Kapely hrají zvukově podobný styl muziky a obě pracují s kytarou bez (nebo s lehkým) boosterem. Rozdíl je, že Sabotage jsou střední a spíše pomalejší tempo, zatímco No Heart hrají rychleji. Sabotage otevírají desku a jsou zde zastupeny čtyřmi songy ve švédštině, No Heart zde mají kousků pět a zpívají anglicky. Názvy songů by se dali přeložit jako PC cesta, Převlečený kabát, Omluva a Ti, co přicházejí. Od Sabotage se mi nejvíce líbí první PC Väg a poslední Dom Som Kommer. Muzika je melodická a Robbanův zpěv je čím dál tím lepší. Styl Sabotage se mi zdá takový tklivější a depresivnější než No Heart. No Heart hrají přímočařeji, ale jak jsem psal na začátku, styl je podobný, kytara bez boosteru, vyhraná basa a zastřený hlas. Parádní songy jsou zcela jistě hnedka první Youth Tribes, kterej vás uvede do obrazu, jak kapela hraje a poslední Fine By Me se skvělým singalongem. Jinak líbí se mi nápad na zpracování obalu. Parádní věc pro fandy klasického zvuku.
Autor: Peddy  •  Hodnocení: 9/10  •  Datum: 06.09.2018