Splitko naší Operačky a kolumbijských Homres de Barrio vyšlo v roce 2023 na CD a loni pak na LP (125 černých a 125 čirých) přes polksý label Olifant Records. Rozdíl mezi CD a LP verzí je ten, že na CD se songy kapel střídají, zatímco na CD je to na přeskáčku. Každá kapela zde má šest songů a mimo The Real Oi! jsou všechny ostatní v jejich mateřštině, Operačka v tom má dva covery - Zbrojovka Oléééé! (muzika od Romantikus Eröszaks, kde jsou i klávesy a vzhledek k fotbalovému tématu to evokuje Vanilla Muffins) a Orlík (od Orlíku:), kterej je hozenej to lehkýho twotone rytmu. K tomu tu jsou jejich vlastní nové songy takže Už máme všechno (We Have Everything), Tvrdá hlava (Stubborn), poloakustická s osobním textem Podruhé to zkusím (I´ll give a Second Try) a Blaničntí rytíři (Knights from Blaník). Nejlepší songy jsou za mě určitě Už máme všechno a Tvrdá hlava, který maji i super texty, který se točej kolem nešvarů dnešní doby a Udy v nich zpívá relativně vysoko a taky jeho kytara je vyhranější a vyhranější. Hombres de Barrio hrají v pěti a pěkně tvrdě, stačí si poslechnout první songy Legion (Tributo a la Blanka) nebo Podre (Síla), kde je naprosto perfektní sólová kytara. Další jejich songy jsou Dignos Y Arrogantes (Důstojný a arogantní), Realidades (Realita), což je hodně temná věc (nebo alespoň ze začátku) a pak obsahuje hodně rychlý pasáže s dunivou basou, Sin Temor (Beze strachu), kde je opět skvělej začátek a kytarista i basák ukazujou, co umí a poslední The Real Oi! Kapela nyní pokračuje pod názvem Desterrados (což je jméno jejich prvního singlu a znamená to něco jako Vyhoštění). Velkej majstštyk je ovšem booklet, což je knížečka ve velikosti desky, obsahuje hromadu fotek kapel, plagátů a především anglickejch ekvivalentů textů jak od Operačky, tak od Hombres. Já jsem spokojenej s výkonem obou kapel i když samozřejmě dvě kytary jsou dvě kytary.

Po třech letech práce vychází zbrusu nové album od Live by the Sword s názvem The Pagan Pantheon. Kapela zaznamenala změnu na pozici bubeníka – teďka tam hraje Frank, kterej pomáhá Wouterovi v Heathen Peace, ale znát ho můžeme z metalovejch kapel jako God Detroned a The Monolith Deathcult. Album vychází na CD (digipack z 8 panelů) a LP (250 černých a 250 ledově bílých, oboje zabalené v trojdílném obalu). Celkem zde najdete devět songů, z čehož Warriors of our Time můžete znát z demo verze z roku 2023 a Invocation of Tyr + Wild Hunt, což jsou čistě instrumentální věci. Zpěvákovi Erickovi zde vypomáhá parádním vtahovákem Karl Willetts (Bolt Thrower, Memoriam) v přídavných vokálech v písni The Annihilators a Paul Jones (Enchantment, Crypt Feeder), kterej má mluvené slovo v Dark Horizonts Set Ablaze, The Pagan Pantheon a v poslední Ghost of War (kde mimochodem zpívá i Wouter). Proti minulým albům je zde více slyšet akustická kytara (začátek intra Invocation of Tyr, Ghost of War který pak ale přejdou do standardního tempa i zvuku).Celkově jsou tady slyšet blackovější kytarová sóla/pasáže (kus Dark Horizont set Ablaze, konec Bending Time Curves, kde je ještě nějakej hučivej efekt nebo titulní The Pagan Pantheon). Za naprosto nejlepší věc z desky považuju song The Annihilators, kterej je o jezdcích apokalypsy a ničitelech světů a tenhle motiv si dala kapela na nové tričko a taky je uprostřed obalu. Textově si umíte dle názvů songů představit, o co se tak asi jedná, prostě starý, prastarý časy mýtů, legend a odvahy nebo naopak exploze/imploze všech možných vesmírů a světů (Bending Time Curves), případně o zbytečnosti, hrůze a tragédii válek, kde umírají mladí lidé a jejichž duše bloudí kolem jako neklidní duchové válek. Nechybí ani více osobní nebo spíše aktuální texty jako třeba Gaia, která je o hněvu Matky země, kterej je pomalejší, není to taková sypačka, jako ty ostatní a má super refrén a kytarové sólo. Obal je naprosto perfektní, všechny texty, fotky členů, tetovačky od fanoušků nebo přímo kapely, obraz apokalypsy a divokého honu plus pár slov (asi děkovačka, na promu je to moc malý :)). Tohle je naprostá bomba, která si bere to nejlepší ze všech možnejch žánrů a udělá z toho tenhle parádní vyskovoltážní koktejl šílenství, kterej sice nemusí všem chutnat, ale za mě je to dokonalá lahůdka!

Split EP dvou švédských kapel, které oficiálně vyjde 29/3/2025 a taky první recenze na něco z tohodle roku. Lavett (Lafeta) maj na kontě dvě EPka u Common People Records, hrají ve čtyřech a zpívají ve své mateřštině. Jejich songy jsou Kamplust (Bojovnost) a Stolt, což není nic jinýho, než švédsky zpívanej cover od Böse Onkelz. Kapele to parádně šlape a song Kamplust je fakt super a prostě pořád platí to, že mateřský jazyk kapele prostě sedí víc. Pěkně to odsejpá a na konci je fajn vyhrávka. Ke coveru od BO asi jen to, že se povedl :). Close Air Support mají těch EPek krapet víc (tuším, že 4) a vydávali si je sami nebo vyšli na PST Records. Hrají taky ve čtyřech a myslím, že s Lavett sdílí bubeníka. Songy tu mají taky dva, ale anglicky – In this Country a This Is Oi!. In this Country je parádní patriotická melodická věc s houpavým rytmem kytary a lehkou vyhrávkou na konci. This is Oi! je potom vzkaz všem těm, co dělají z Oi! líbivou sračku, která je pro všechny a která nemá nikoho urazit. Všechny songy byly nahrány v roce 2023. Deska je desetipalec, který je limitován 300 kousky, obal je poměrně jednoduchý – švédská vlajka vepředu a fotka členů (ale u bunkru :)) vzadu. Uvnitř je pak papír s texty a krátkou děkovačkou. Fajn překvapebí od kapel, které jsem doposud znal jen podle jména.

Kompilačka, která obsahuje všech devět songů z jejich alba This is America z roku 2012 (respektive ze Epek Real American Oi! - 2013 a splitka s Lonewolf NYC Who Will Survive... - 2014), čtyři věcí z Blood in the Sand, který vyšlo jen digitálně v roce 2015 (respektive jako CD-R) a pak song Valhalla (kterej teda po pravdě nevím, kde se vzal, protože ani na jednom ablu není). Tahle verze vyšla ve 150 černých kusech a ve 100 tmavě modrých. Pak následoval ještě repress z roku 2021, kde je teda papír s texty na rozdíl od týhle verze, ale co už :). Jelikož obě výše zmíněný Epka vlastnim ,tak jsem si tuhle kompilačku vzal hlavně kuli věcem z Blood in the Sand, což je vlastně deset let stará věc. Opět zde jsou krásně vyvážené melodické věci jako třeba This is America, Way of Life, Corrective Action, American Skinhead nebo pomalá Blood in the Sand a proti tomu tvrdší kousky typu Witch Hunt, RAF Anthem, Stand Alone nebo PC Society. Poselství je pět stejný, jako u dříve recenzovaného alba We the People. Tady je možná zajímavej fakt, že věci s This is America, které jsou služebně starší mi znějí trošku líp (ať už zpracováním, tak zvukovou kvalitou) líp, než ty songy z Blood in the Sand. Tahle verze desky neobsahuje žádnej papír s textama a za obal je opět zodpovědná Muna. Prima sbírka většiny písní, které kapela kdy nahrála na jednom nosiči. Dobrý, ale bez hodnocení.

Toto je druhý album kapely z americké Pennsylvánie, který vyšlo v několika pressech (tohle je druhej press v počtu 97 kusanců na červeém vinylu) v roce 2022 na CD i LP. Kapela hraje v pěti a dva její členové hrajou i v Mob Mentality. Celkem je na desce 11 songů které spojuje výrazná basa a umění přejít od melodičnosti k tvrdosti a především texty, které se nebojí trefit do černého. To provází desku už od prvních písní – Because We Live Here nebo The Cycle Never Ends, které jsou o tom, jak poctivý pracující lidi maji sotva co do huby a paraziti, který roděj děti jak na běžícím pásu a ve finále se o ně nestarají si žijou se stříbrnou lžičkou v puse. Tyhle dva songy přesně charakterizujou kapelu i zvukově – první je melodická s parádním singalong refrénem, zatímco druhá je tvrdší a přímočarejší. Takhle to bude i v dalších písních – melodický věci jako Resist, Liberty or Death (obě se skvělou kytarou), Memories, Best You Can (rovněž parádní singalong), Ship of Fools a proti tomu tvrdší kousky jako Steel Capped Patriots, Our Pride nebo We the People. Patriotismus (milovat zemi, ale nenávitěd stát), antikomunismus nebo hrdost na práci jsou další témata, kterými se kapela zaobírá. Občas je zde slyšet i akustická kytara (třeba začátek Because We Live Here). Těžko hledat nejlepší song z desky, protože všechny jsou skvělé. Uvnitř desky je papír s texty, obal je pak dílem Muny a odkazuje na film Red Dawn. Tohle je prostě naprosto vynikající a to jak názorově, tak hudebně!