Další projekt, do kterého je zainteresován Tomppa (Wrongdoers, Kings Cross, Ukonnaula) se jmenuje Bridgehead (Předmostí) a tohle je jejich debutové čtyřpísňové EP, které se jmenuje Lockdown a které vyšlo na jeho labelu Nordic Noise. Projekt čítá dva lidi – Fina Tomppu (nástroje) a Švéda Henkeho (který zpívá). Songy jsou v angličtině a jmenují se The Oi! Sounds, Emissions or Emotions, How It´s Gonna End a No Sympathy. Všechny songy se věnují aktuálním tématům, především ekologickému fanatismu a striktně černobílému vidění světa (slečna Greta), což kolikrát nedává smysl (Emission or Emotions), pandemii Covid 19 (How It´s Gonna End) nebo rudým študákům, kteří si hrají a verbují pracující třídu na nesmyslné agitace a kteří v životě neslyšeli o noční směně (No Sympathy). Nechybí ani klasický song, který se vymezuje proti všem PC punks a skins, kteří jsou v pohodě zalezlí ve svých klubech a kteří popírají svoji vlastní historii (The Oi! Sounds). Hudebně to není tak tvrdé, jako byly Tomppovy předchozí projekty...vokál je zpěvný bez náznaku tvrdosti, kytara je lehce boosterovaná a vyhraná. V How It´s Gonna End je slyšet i akustika. Nejvíce se mi asi líbí aktuální How It´s Gonna End a Emissions or Emotions (oba songy se dají poslechnout na youtube). Za obal je zodpovědná Muna a ten je opět nádherně zpracovaný a obsahuje heralidcké atributy Švédska a Finska. Uvnitř potom texty a fotky obou členů projektu. Tohle nemá chybu.

Criminal Outfit je čtyřčlenná kapela z L.A. a jsou v ní členové kapel jako Vis Vires, Combat Force, Aggroculture US nebo Even Score. Kapela má na kontě online demáč z roku 2020, který si můžete poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=Ngcld2oOiss a kde můžete slyšet dva songy z tohodle EPka v syrovější verzi (Criminal Outfit a Drown You Out). EP vyšlo jako 12´´ v černé a rudé verzi a obsahuje celkem šest songů (mimo ty zmiňované dva ještě Up Yours, Give it Up, A Million Saturdays a Last Love). Kapela je čtyřčlenná a hraje v klasický sestavě, ovšem kytara i basa jsou naprosto parádní. Na mnoha místech je kytara při nahrávání zdvojená a hodně kovová, což jí samozřejmě zesiluje a basa si hraje rychlý přesný vyhrávky téměř v každym songu. Jinak celkový tempo je rychlejší a všecko to pěkně odsejpá, zpěv není nějak extra tvrdej, spíše je křičenej (třeba první song Up Yours je jak od zrychlenejch Alternate Action). Další parádní věc Give It Up, která je v rnr rytmu a právě zde je ta zdvojená kytara. Epko uzavírá pomalejší song Criminal Outfit, kterej představuje kapelu. Jinak je to taková směska Oi! a lehkýho HC. Obal je pěkně kreslený a uvnitř pak najdete všechny texty a celou řadu fotek kapely, jejich ženskejch nebo kámošů. Fajn věc.

Debutové EP téhle finské kapely, jejíž název by se dal přeložit jako Právo a pořádek vychází v počtu 300 kousků na Hellstone Reocrds. Kapela je složena ze členů Anal Thunder, Rejected a Kyre & Duunarit. EPko obsahuje 4 finsky zpívané vály, digitální nahrávka pak o jeden song navíc - Idiootit. Kapela je čtyřčlenná, hraje v klasické sestavě. Desku otevírá titulní píseň Kuka lystin kustantaa (znamená to něco s placením), dvojka je pak Suomi, oi Suomi, první na straně B je Kermapersejulkkikset (něco o celebritách a prdeli :)) a poslední potom Reilua peliä (Férová hra). První song má parádní úvodní riff a kytarovou vyhrávku, dvojka potom zase singalong refrén, kde se doplňuje celá kapela. Trojka je v provonání se všemi přdešlými nejpomalejším tempu/rytmu a poslední věc má prozměnu nejvíce recitovaný zpěv. Bonusovku Idiootit si můžete poslechnout na https://www.youtube.com/watch?v=fz87GWTu2CM. Moc se mi líbí kytara, která si vyhraje v každém songu. O textech vám toho moc nepovím, mám jen promo CD, co se týče grafiky EPka, tak ručně kreslený obal s prázdnou šrajtoflí na přední a lehkou děvou na zadní straně. Oi! kapel, co zpívaj finsky moc dohromady nedám – Ariho projekty, Rangaistuspotku, Ukonnaula, Brewdriver, Tammerfist, …takže za mě palec hore za rodnou řeč. Všechny songy se parádně poslouchaj. Fajn překpavení.

Druhé plnohodnotné album americko/holandského projektu se jmenuje Exploring Soldiers Rise, vyšlo v 500 kopiích (400 čirých s modro-stříbrnými fleky a 100 černých) a najdete na něm celkem osm songů s epickými názvy alá A Glorious Iron Blaze, Into a New Dark Age (parádní pomalá věc, kterou můžete poslechnout na https://youtu.be/ZN5l5koC-_Y), Scars of the Ages (jejíž demo verze vyšla před dvěma lety na flexi disku) nebo třeba The Inevitable Fall. Z názvů můžete usoudit, že kapelu (respektive Woutera, který je zodpovědný za texty a muziku) hodně zajímá historie, bitvy a i další hudební styly, které jdou více do viking rocku a metalu (což uslyšíte na jeho sólové kytaře téměř v každím songu). Těžko se popisuje nějaký nejlepší song, ale za mě určitě A Glorious Iron Blaze (kde zpěvák Erick pracuje perfektně ze svým vokálem a uslyšíte to hlavně v refrénu, plus přidejte skvělou kytaru), potom Whispers of a Vicious Kind s parádně distortovanou kytarou na začátku písně – společně s následující The Inevitable Fall se jedná asi o nejrychlejší věci z alba nebo The Great Mountain, kde je výtečný titulní riff a pak dramatickou pauza cca minutu před koncem. Jinak v bookletu najdete obrázky od zesnulého Michiela Eikenaara (což byl zpěvák metalových Nihill) a od Johana Pregnera, který taky kreslí hodně temné věci. Tohle je prostě parádní věc, která dává dohromady vyhranej streetrock, viking rock a epický metal do perfektního hudebního koktejlu. Vynikající!

Debutové CD parudbické tříčlenné kapely Lupara obsahuje 5 songů (4 jejich a cover Too Good To Be True od Motorhead z alba March or Die), které byly nahrány v roce 2016, v roce 2019 umístěny na web (https://bandzone.cz/_103714), kde si je můžete poslechnout a v roce 2021 je kapela flákla na CD, které vydala vlastním nákladem. Na bandzone najdete mimochodem i jejich dva songy Salvatore Riina a Stará kovárna, na které existují i videoklipy. Názvy songů jsou Bedny (Gambling Machine), SHARK, Omerta a Lupara. Na sestavě je zajímavé to, že za hlavním zpěvem je schovanej bubeník. Hudebně je to (především díky kytaře) hozený do tvrdšího špinavějšího rock´n´rollu, což já moc rád. Typicky to uslyšíte na vyhrávkách ve všech písních, který jsou fakt super. První song Bedny skvěle odsjepá hlavně díky bicím a je o tom, jak člověk propadne hazardu, kde prostě vyhrát nemůže, titulní song Lupara je nejpomalejší a opěvuje konstrukci a provedení brokovnice s upilovanou hlavní. V podobném duchu se nese Omerta, jak v ní, tak v Lupaře jede kytara delší vyhrávky a do toho zaznívá recitovaný zpěv. Poslední jejich věc je SHARK, což je úravděpodobně nějakej bar/putyka, kam kapela chodila. Z názvů songů je vidět inspirace mafií a gangsterama. Jinak booklet na pohodu – texty, fotky a pár slov. Jsem rád, že kapela nenechala nahrané věci jen tak ležet na netu a vydala fyzickou kopii CD, kterou si můžete objednat za 2 kila přes email lupara@post.cz. Dobrý, dost dobrý.

Jednostranné LP téhle holandské melodické úderky vychází v počtu 600 kousků (všechny jsou černé, akorát 150 má červený, 150 stříbrný a 300 modrý potisk strany logem kapely, která nehraje). Dohromady je na straně A celkem 5 songů na celkovém čase kolem 16 minut z čehož song Trapped můžete znát ze split Epka s Death Ridge Boys. Jinak kapela má za sebou jedno album a pár singlů/splitek a jejich členové působí/působili v celé řadě kapel (viz dřívější recenze). Na titulní song New World se chystá i videoklip. Všechny songy jsou parádně rytmické, kytara zní kovově a jede si skvělá sola (Trapped, All Bars In Town, New World) nebo melodické riffy (League of Fools). Dále uslyšíte samořejmě i nějaký singalongy (třeba Trapped). Nejvíce se mi asi líbí dvojka League of Fools a pak poslední věc o tom, jak vypijeme město – All Bars In Town. Hudebně mi to připomíná občas věci od Buzz Off! (hlavně kvůli tamburíně v Killing Time) nebo zrychlený Hard Wax. Prostě to je muzika, kterou můžete poslouchat stále do kola a zaručeně vás neomrzí. K tomu přidejte perfektní grafiku (hlavně tý nehrající strany desky) a máte další skvělou věc vydanou na počátku roku 2021.

The Choice Few je nová kapela Mikea z Last Crusade, Victim´s Choice, Thankless Graft nebo No Heart, pocházejí z Vancouveru v Kanadě a toto je jejich debutové album, které vyjde na Rebellionu/LSM. Na albu najdete sedm songů včetně coveru Nobody Loves Me od The Letters (kterej vyšel jako single v roce 1980). LP vychází v únoru a je limitováno 200 černými a 300 stříbnými kopiemi (uvnitř je pak papír s texty a kód na stažení). Kapela hraje v pěti a jejich muzika je takovej mix pub rocku, glam a street punku. Určitě nečekejte žádnej nátěr, naopak spíše pomalejší melodie, kytara spíše bez boosteru plus nějaká ta vyhrávka (typicky první song ze strany B Ain´t Got A Clue) a zastřený hlas (hnedka první Out on a Tenner). Pokud si pustíte titulní (a fakt pomalej :)) song One Way Street, který je na youtube, tak zjistíte, jak zní celé album. Jinak je těžký vypíchnout nějakej song, protože všechny znějí skvěle, ale za mě určitě Start Anew se skvělou melodií a zpěvem ve slokách. Pokud máte rádi kapely, které jsem zmiňoval výše, plus nějaký ty více mod věci (Giuda, Hard Wax), tak tohle je přesně pro vás.