Split dvou kapel z poza oceánu a to Texaských Concrete Elite, kteří spolupracují s Rebellion Records už relativně dlouho a kanadských Ultra Razzia, kteří pochází z Montrealu, najdete v nich členy Prowlers a kteří zpívají francouzsky. Concrete Elite zde mají tři songy Cages, World of Violence a Victory at any Cost a songy pochází z roku 2022, kdy kapela nahrávala věci pro splitko s Faction-S. Cages začíná pěknou vyhrávkou a může se chvíli zdát, že Concrete Elite trošku vyměkli, ale pak dojde na zpěv a refrén a hnedka je slyšet, že to tak není. To, že to je pořád parádní HC/Oi! mašina Vám hnedka potvrdí i další dva songy, speciálně teda sypačka přesně v jejich stylu World of Violence. Ultra Razzia zde mají songy čtyři a mezi nima najdete Razors in the Night od Blitz (ve francouzštině a v takové uhlazenější verzi než je originál). Songy nejsou tak tvrdé a celé je to více v lajně klasického Oi!/streetpunku. Názvy jsou De Sang-Froid (Chladnokrevně, akorát tady nevím jestli to nějakým způsobem souvisí se slavnou knížkou/filmem), Le Séjours Des Morts (Podsvětí), Le Mirage a Rasoirs Dans La Nuit. Jejich druhej song Le Séjours Des Morts se mi od nich líbí asi nejvíce. Na obalu se opět podílel Ramon, ale může za něj týpek s přezdívkou Grimblack. LP vychází v 500 kopiích (250 černých a 250 půrhledných), najdete zde texty a fotky obou kapel, plus A3 poster. Dobrý!

Druhé plnohodnotné album týhle portugalský úderky/projektu vychází opět na domácím labelu Combate Brutal ve dvou variantách s různým obalem, každá po 100 kusech. Název alba by se dal přeložit zhruba jako Nenávidím lidi. Celkem zde najdete deset songů v portugalštině ve kterých je mimo klasických nástrojů slyšet ještě saxofon a klávesy, což já teda osobně můžu! Celkem je hrací čas cca 23 minut. Hnedka první song Morte Lenta (Pomalá smrt) to do vás napere pěkně z ostra...rychlý tempo, saxofon, dunivá basa a Rattusův tvrdý zpěv. Dvojka Batalhas (Bitvy) pokračuje v nastoleném duchu a nejinak je tomu u dalších songů na straně A – Parasita a Bootboys (se skvělým křičeným refrénem). Mundo de Betão (Betonový svět), která uzavírá stranu A, je pomalejší věc, která začíná klávesami. Stranu B otevírá Regeneração (Regenerace), která taky začíná klávesama a basovou linkou. Společně s předchozím songem se jedna za mně o nejlepší věci z desky. Následuje Código de Honra (Kodex cti), která je opět trošku svižnější, Boneco (Panenka), kde je i recitativ, Nós Contra Eles (My proti nim) a poslední Odeio Pessoas (Nenávidím lidi). Celkově vzato je to spíše pomalejší tempo a klávesy a ságo tomu dodávaj takovej duch Oi!/RACu 80. let. Uvnitř je pak velký plakát na A2 s parádní grafikou, všemi texty a děkovačkou. Pokud máte rádi prudkci Combate Brutal a portugalské kapely Núcleo Duro nebo Gume, které se nebojí používat právě klávesy a saxofon a které se vyznačují hodně temným a ponurým zvukem tak tohle Vám naprosto učaruje. Jediná škoda je, že to je nejspíše jen studiový projekt.

Demáč LBTS, kterej vydává Rebellion Records jako sedmipalec, který je limitován 300 kousky na černém vinylu a ke kterýmu je přidána nášivka (za kterou může opět Ramon Girones) obsahuje dva songy nahrané loni a to titulní Warriors of our Time a potom March or Die, kterou můžete znát z kompilačky Oi! Ain´t Dead 8 Chaos in Netherland. Epko má podtitulek Demo 2023, i když zvuková kvalita je uplně v pohodě. Bicí byly nahrány ve zkušebně, aby se zvýšila hrubost a syrovost. Má to být jakási ochutnávka před dalším albem a taky jakási pocta streetrockovým kořenům kapely, respektive kapelám členů (Razorblade, Strongarm and the Bullies). Na straně A najdete titulní song, který začíná kytarovou vyhrávkou, která opravdu připomíná časy Razorblade a který je rychlejší (ale před koncem se zpomalí, aby zase jako fénix z popel přešel do rychlejšího tempa). Jinak textově to je o tom, že přestože členové kapely pochází z různých míst, tak mají mnoho společného a to jsou hodnoty ze starého světa, kterými se řídí. March or Die je těžkopádná věc, která se Vám ale rychle vreje do paměti (mně osobně hlavně skrze refrén), s výtečnym textem (Against rats, snakes and scene clichés!) a s perfketním kytaroým sólem na závěr písně. Texty naleznete na zadní straně obalu, kde je i fotka (z Beach Beer Chaos festivalu). Tohle je prostě bezchybný a Rebellion zahajuje rok 2024 hodně z ostra!

Po 19 (!!!) letech vydává tahle úderka z jižní Kalifornie zbrusu nové album. V sestavě zůstali dva zakládající členové (zpěvák Eric a hlavní kytarista Jared), které doplnili Caleb (kytara), basačka Chalon (Toughskins, Bedlam Knives) a bubeník Chris (Voodoo Glow Skulls, Autorithy Zero). Na albu najdete 12 zbrusu nových songů ve stylu parádní streetrocku, kde se střídají rychlejší věci (Shit Show, Sail Away) s melancholičtějšími (bluesový kousky My Disease, začátek White Crosses, která pak přejde do standardního rytmu), rockn´n´rollový (Fame and Fortune, Sinner of Saint, Red, White and Blue) a v posledním songu Honor Among Outcasts (který je mimochodem jedním z nej songů na desce, který vypráví o tom, jak my máme svoji cestu a nechceme vaše plastické úsměvy, kreditky, baráky a další faleš) uslyšíte úplně na konci Twisted Sister a jejich We're Not Gonna Take It. Zajímavostí je, že album si kapela nahrála sama ve svém studiu, které si postavila. Za obal může Johan Prenger (vlci na přední straně obalu) a Ramon (to je ta železná rukavice na zadní straně obalu a zbytek). LP vychází v počtu 500 kousků (250 černých a 250 červených průhledných), uvnitř je pak papír s texty a celou řadou fotek. Tohle má super drive!