Kapela Unite Against Society si sama vydává 4. album a to jak digitálně, tak i jako vinyl

Na Demons Run Amok vychází debutové EP holandské kapely Bent out of Shape.

Sabotage ze Stockholmu hrají už desátým rokem, ale tohle je vlastně jejich první regulérní album. Zatím mají na kontě 5 Epek a dvě split Epka s Codi de Silenci a No Heart. Jejich kompletní diskografii shrnu v následující recenzi. Album obsahuje devět švédsky zpívaných songů (každej má přes 3 minuty a celkový čas je kolem 36 minut) a jeho název by se dal přeložit něco jako Starověká vzpomínka (čemuž odpovídá i obal – valkýra na gryfovi). Vychází to na labelu Nonkonform Media, kterej podle webu chystá spoustu zajímavejch věcí (třeba kompilaci Sverige I Brand nebo knížku mapující švédskou scénu od roku 1980). Proti předchozím album jsou v některých písních slyšet klasický piano (Lydig Slav – Poslušný otrok), klávesy (první věc Bättre Sent Än Aldrig – Lepší pozdě, než nikdy nebo Jag är inte rädd – Nebojím se) a saxofon (Färval och Tack – Sbohem a díky). Robban se vzdal kytary a věnuje se jen zpěvu a od začátku do konce alba uslyšíte, jak umí pracovat se svým hlasem (za všechny asi song Gryning – Svítání, který začíná jako poloakustická balada a která má skvělej refrén a která je teda mimochodem nejdelší z desky). Jinak Sabotage hrajou teďka se dvěma kytarami a je to teda kurva znát, třeba si poslechněte Jag är inte rädd, Under Attack, konec Tänder Inga Ljus (něco se zubama a světlama :)) nebo vyložně Chiswickovsko/rock´n´rollové Slödder (Lůza) nebo poslední Som En Man (Jako muž), kde nemusí bejt ani nejakej extra booster. Basa je rovněž perfektní a hlavně je dobře slyšet. Všechno do sebe dokonale zapadá. Album fyzicky vyjde někdy na začátku prosince 2024, takže zatím nevím všechny detaily ohledně bookletu, ale hudebně, to je přátelé špička špiček.

Po několika splitkách přicházejí Day Drinker se svým debutovým plnohodnotným albem, na kterém najdete 11 songů, mezi kterými je jeden v němčině (Wohin du Gehst nebo v části songu Child of Generation X) a cover od Bruisers (These Two Boots of Mine). Jak už jsem někde psal, v kapele hrají členové třeba The Reapers, Nations on Fire, Crown Court nebo třeba Malad a na kytaru jim tam hraje kytaristka Jane, která se výrazně podílí na vokálech. Valná většina songů je parádní melodickej streetpunk. Nejtvrdším songem z desky je asi předposlední věc, která se jmenuje No Sobriety, která je více křičená a na začátku je parádní baskytara v pozadí). Hudebně to všecko do sebe naprosto parádně zapadá, ať už se jedná o kytarové riffy a vyhrávky, ale především střídání a doplňování ženských a mužských vokálů, které celémpu počinu strašně sluší. Za mě jsou nejlepší songy určitě Child of Generation X (která vypovídá o životě v 80. letch, na nic moc místě a o tom, jak si člověk musel najít svojí cestu), kterej zpívá skoro celej Jane, potom Rock Bottom (kterej mi na začátku připomíná věci od Burning Streets z alba Is It In Black And White?), potom Away Days se skvělým singalong refrénem, nebo 28 Days. Tohle je super od začátku do konce! Album vychází jako gatefold s temnými comixovými ilustracemi.