1. Tak na začátek představte kapelu, členy a řekněte, jak jste se dali dohromady….
Tak já jsem Luis, je mi 40 (už jo holt…) a pracoval jsem v kanclu. Nyní díky krizi práci sháním, mám ženu a dvouletého syna. Moje koníčky, mimo rodinu, jsou muzika a moje země. Žiju v městě nedaleko Barcelony, ale v Lleidě jsem žil 15 let, takže skoro všechny lokální skins poznám.
Dani je zpěvá, tomu je 27 a mezi jeho koníčky patří hudba, fotbal a lyžování. Narodil se v horách, ale v Lleidě žije od svých 15 let. Od té doby se motá s kámoši okolo a založil místní fotbalovou crew Rudes.
Joni je bubeník. Jeho koníčkem bylo odjakživa bubnování. Vařil v pár restauracích v Lleidě. Nyní je je bubeník na plný úvazek, protože způsobil nehodu na scooteru a tak je v pracovním důchodu. Zná se se všemi pěkně dlouho.
Lucianovi je 37 a je kytarista na plný úvazek (v současné době nezaměstaný). Hraje s námi asi rok, protože jeho předchozí kapela dohrála.
Pep hraje také na kytaru a je mu 22. Je taky bez práce a jeho koníčky jsou lokální fotbalový klub (Lleida Esportiu), kámoši a hudba.
2. Kdy a proč jste se rozhodli založit kapelu a proč název Codi de Silenci?
Myšlenka na kapelu nás napadla společně s Danim (zpěvák), když jsme hráli pohromadě v kapele Opinió Pública, což byla první Rock'n'Oi kapela ve městě kolem roku 2010. On hrál na basu a já na kytaru, ale já vždy raději basoval a on chtěl zpívat. Náš styl byl více do streetpunku a my chtěli založit něco tvrdšího. Když Opinió Pública skončili, tak jsme si dali asi rok pauzu a k myšlence se vrátili později. Našli jsme pár kytaristů a bubeníků a po několika změnách jsme sestavu ustálili a v ní nahráli album.
Název "Code of Silence" je trošku alegorie k věrnosti, se kterou se při naší Way of Life počítá. Měli jsme v záloze více názvů, jako třeba Omertà, ale chtěli jsme, aby byl název v našem jazyce a tak jsme se rozhodli pro Codi de Silenci.
3. Mají vaši členové nějakou zkušenost s hraním v jiných kapelách?
Jak jsem říkal, Dani a já jsme hráli spolu v kapele Opinió Pública a s ní jsme vydali osmisongový demáč. V kapelách hraju asi od 16 let jako zpěvák, basák a kytarista i když mi nejvíce vyhovuje hraní na basu. Chvíli jsem hrál na kytaru v kapele Reconquesta, dokud nevydali album. Pak mě vykopli, protože potřebovali zdatnějšího kytaristu. Pravdou je, že basu si víc užívám (struny na kytaře jsou pro mě moc malé a nemůžu s tím nic moc dělat).
Joni hrával také v pár kapelách a jednalos se o punk oi! a rock'n'roll. Luciano hrával na kytaru v Up Yours, kteří hráli klasickej Oi!. Pep před Codi de Silenci nikde nehrál.
4. Vaše debutové 12´´ EP bylo vydáno na Shout Proud Records, můžeš nám nějak představit songy a jejich témata?
Jak si říkal, náš debut je 12´´. Původní myšlenka byla vydat 7´´, ale dopadlo to tak, že by se songy (kvůli své délce) na 7´´nevešli. Dirk nám navrhl možnost jednostranného 12´´ a my jsme souhlasili. Album obsahuje 4 songy "Surt Al Carrer" ("Do ulic "), "És el moment" ("Nyní je čas"), "Estelada" ("Hvězdnatá" v souvislosti s hvězdou na separatistické vlajce Katalánska) a "Som un Poble" ("My jsme národ"). Tématem songu je vlastenectví. Jsme utlačovaný národ a chceme, aby svět věděl o naší situaci a o tom, že naše země nemá nic společného s býčími zápasy nebo s tanci sevillanas. Pivo je zde dobré a levné a je zde mnoho dalších zajímavých věcí k vidění mimo pláží a hezkých holek.
Tyto 4 songy jsou nářkem o utrpení, ale i odporu a hrdosti na naši zemi, jazyk, tradice a identitu. Nemáme problém s lidmi, kteří k nám přícházejí vydělat si peníze, žít a zlepšovat se dokud mají respekt k naší zemi. Katalánsko bylo vždy otevřené (moje žena, žena našeho budeníka a jeden z našich kytaristů nepochází z Katalánska), ale nemůžeme zapomínat na to, že naše země byla kdysi dobyta a kolonizována a naše zvyky, tradice a jazyk byl stíhán a zakazován po 300 let, takže my si tradic moc vážíme. Zlodějů a zrádců máme v našem národě až až, takže rozhodně nepotřebuje, aby přicházeli další z venku.
5. Můžeš nám říci něco o spolupráci s labelem, a jak jste se k Dirkovi vlastně dostali?
No naše songy jsme poslali pár labelům po Evropě a někteří se ozvali zpět se zájmem o vydání. My jsme chtěli vydat vinyl a Shout Proud ukázali maximální zájem o spolupráci. Protože songy jsou dlouhé, tak jsme chtěli vydat dva 7´´, kde by na každém byly dvě písně a každý že by vydal jiný label. Nakonec nás Dirk přesvědčil, abychom to vydali jako 12´´, že bude velký obal a celkový výsledek buce lepší.
Dirk se hodně angažoval v nahrávce a pro nás to bylo velmi pohodlné. Měl pár skvělých nápadů, jako třeba otevírací obal nebo edice s mini CD. Modrá barva vinylu je taky fajn, protože někteří členové kapely chodí na lokální tým Lleida Esportiu, který hraje druhou ligu a ti mají modré barvy, takže to je fajn.
6. Výběrem Shout Proud pro vydání je mi jasné, že máte raději vinyl…je to pravda a proč?
Jak jsem už psal, já jsem velký fanda vinylu a myslím si, že mimo to je to prostě originální formát pro muziku. Celej ten proces výroby je víc opravdový než CD nebo mp3. Vydání vinylu nemá nic dělat se současným bláznění kolem desek, které si jede nová mladá generace, ale spolupráce s DIY labelem jako je Shout Proud je pro nás velkou ctí a zároveň i postojem k pravému duchu Oi! hudby.
7. Jaké kapely vás ovlivnili? Koukal jsem, že hrajete i cover od Enharjarny, máte rádi viking rock?
Codi de Silenci nemají nějakou jednu kapelu nebo styl, který by je ovlivnili. Je to taká směska a každý z nás poslouchá jiné kapely, ale máme společný vkus v původních Oi! kapelách a švédské scéně. Občas hrajeme na živo "Moder Svea" od Enharjarny, jak si napsal a song je věnován našemu kamarádovi, který už není mezi námi. Song jsme pojmenovali "Records" ("Vzpomínky"). Také hrajeme "Ny Tid" od Midgard Soner pod názvem "El Futur" (“Budoucnost”). Texty jsem napsal já a nemají co dělat s původní švédskou verzí (nebo alespoň myslím, protože Švédsky neumím) a vypovídají o realitě kolem nás. Co se týče zvuku, tak to je další kapitola, protože máme rádi epické melodie od viking rock kapel a potom ještě japonské SSS kapely. Náš zvuk ale tak epický není, je více přímočarý a syrový.
Joni má rád klasické a moderní oi! plus punk, hardcore a občas metal, ale moc nesouhlasí s politikou kolem viking rocku. Dani zase říká, že Ultimta Thule jsou bozi. Luciano poslouchá i jiné styly mimo Oi! hudbu a kapely jako Ramones, Sham 69, Angelic Upstarts, Cock Sparrer, Komintern Sect, Blitz... Švédská scéna a Francie z 80. let jsou jasné reference pro většinu kapely.
8. Máte raději starší nebo novější kapely?
Myslím, že dobré kapely se najdou v každém čase a špatné taky. Nyní je problém v tom, že spousta kapel zní stejně a kapely ztratily svěžost těch prvních kapel. Když si poslechneš rané kapely jako Condemned, Combat, 4 Skins, Angelic, Böhse, Blitz, Cockney, Snix, Oppressed, Skinkorps, atd…, tak žádná nezní stejně jak ta druhá. Z těch novějších to jsou třeba Templars a Evil Conduct. Každá z nich má svůj zvuk a poznáš to i se zavřenýma očima. Kdysi to bylo asi tak, že bylo těžké najít zvuk, ja má kapela znít a tak každý zněl po svém. Nyní se ztrácí originalita a jsou tu čtyři kapely, které mají svůj zvuk, a zbytek je následuje a kopíruje. To je trošku nuda.
Naštěstí existují kapely jako švédští Sabotage, baskičtí Hawkins Thugs, Hard Evidence, Crown Court nebo Bishops Green, které dávají stejnému stylu různý zvuk. Ještě mám rád Grade 2, Projekt 9 a Seaside Rebels.
9. Pocházíte z města Lleida…jaký je život ve Vaší oblasti? A co by měl vidět turista a skinhead turista u vás ve městě?
Lleida je město, které má asi 150 000 obyvatel a leží 150 km západně od Barcelony ve venkovské oblasti. Od začátku 80. let tu je silná punková scéna a bylo zde mnoho klubů a hospod, kde se dali dělat koncerty. Taky zde byli mods a od 90. let i skins. Klima je celkém nářez, v létě až 40° a v zimě zima a mráz. Většina měst má nějakou tu svoji punkovou kapelu, ale málo která se posune dál, než je hraní coverů. Přes léto tu jsou skoro pořád koncerty, i v týdnu a na severu (v Pyrenejích) jsou skins, co organizují festivaly.
Lleida má centrum, které je plné barů, kde můžete najít alternativní lidi (asi 15 – 20 barů, kde se hraje punk, ska, oi a mod muzika). Je zde jen pár míst, kde můžete slyšet hard rock, kvůli radě města, která se snaží danou oblast znehodnotit (nechávají domy v hrozném stavu a pak když hrozí zřícení vyženou lidi a domy nechají opuštěné). Do toho tu jsou policejní kontroly, rvačky, šťáry a pokuty. Ve finále se místo toho postaví luxusní bydlení pro boháče anebo dojde k rozestavení a projekt je následně zastaven kvůli krizi. Je to celkem chaos.
Jak jsem říkal, Lleida bylo vždy místo spojené s punkem (první kapely byly kolem roku 1983 - Droguerías Associadas, pak El Ruso Y El Batallón De Castigo). Dále je zde tradiční ska kapela La Família Torelli. Pak jsou tu hools z Lleida Esportiu, kteří hrajou druhou ligu a jmenují se the Rudes Lleida. Ti oslaví letos 12 let existence.
Pro turisty, mimo piva a jídla, tu máme historická centra, kde jsou zahrady u Templářského hradu a starou katedrálu (“Seu Vella”), staré město (nebo co z něj zbylo), hory (Pyreneje jsou velmi blízko) anebo možnost jen tak courat venkovskou krajnou. Je to tichá oblast bez hluku a stresu velkoměsta.
Joni žije v centru a tvrdí, že se dostane všude pěšky. Pep říká, že se mu klidný život ve městě líbí. Asi bychom Lleidu za nic nevyměnili!
10. Jaké jsou kapely a scéna ve vaší oblasti (hospody, kluby, crews…)? Mám rád kapelu Reconquesta…
Tak nejdříve musím říct, že moje komentáře ke scéně se týkají jen části Katalánska. Nechci komentovat scénu jinde (Valencie, Baleáry nebo sever Katalánska), protože tohle je interview o muzice a ne o politice.
V oblasti kolem Lleidy je pár punkových kapel, ale my jsme jediní, kdo hraje Oi! Je tu pár koncertů (hráli tu Warrior Kids, Jenny Woo, Crack a Secret Army), ale není tu žádný klub přímo pro nás. (bylo místo asi 25 km od Lleidy, kde se dělaly akce každý týden, ale už zavřelo). Jako na většině míst, scéna je omezená na pár barů, kde si dáš pivko, na vejlety na zajímavé akce a na fotbal. Před pár lety zde byl velký ska festival Dr. Martens Ska Festival, kde se sešlo tisíce lidí. Co se týče lokální scény, tak tady bylo kdysi hodně ska kapel jako třeba Dr. Calypso, Skatalà, Knockouts, Komando Moriles, atd…, pár Oi! kapel (samozřejmě Decibelios, ale i Pisando Fuerte, Desperdicis Clínics, Frontpilsen ...). Od 90. let se naše kapely vrací k mateřskému jazyku (předtím to byla hlavně Španělština). To se týká kapel jako Pilseners, Opció K-95, Bulldog Firm, atd... Pak tu byli Suburban Rebels, Último Asalto, Área De Combate a ostatní, které pocházeli z okolí Barcelony. Nyní v 21. století vznikají (a zanikají) kapely i v ostatních městěch, jako třeba Rebelion v Tarragoně, Guinness Boys z Girony, The Demecials ve Vicu, atd... Streetpunk scénu zde zastupují kapely jako Secret Army a The Upset (Barcelona), The Gundown, Crim a Von Dänikens (Tarragona) and punkáči jako The Anti-Patiks z města Sabadell. Tyto kapely začali zpívat Katalánsky nebo anglicky a dostali se do povědomí evropské scény.
Pokud se nebudeme bavit o patriotickém poselství kapel, tak většina méně či více zpívá o tom, že jsme utiskovaný národ. Většina patriotických kapel zde byla levicová, což je dáno tím, že pravicové kapely pocházeli ze Španělska. V kapele Reconquesta jsem hrál dva roky a bylo zde mnoho věcí, se kterými jsem nesouhlasil, ale hudebně jejich nahrávky určitě pomohli Katalánsko proslavit za hranicemi. Nejsme nějakou politickou kapelou, ale určitě jsme pro sociální změny, které budou více zohledňovat většinovou pracující třídu a ničit výhody pro privilegovanou minoritu. O tom jsou i naše texty, ale samozřejmě, že nezpíváme jen o tom.
11. Víte něco o ČR?
Víme, že jste malou zemí v srdci Evropy, která je slavná svým pivem a pěknými městy. Co se týká scény, tak znám orlík a Zónu A (z 90. let), pak Vláďu a lidi kolem Bulldog Shopu, i když jsem tam nikdy nebyl. Pak znám Pilsen Oiquell a kompilačku Czech And Slovak Street Kids, kde je pár dobrých kapel. Taky jsem v kontaktu s Michalem z Vinyl 4 Bootboys a taky vím, že je u vás pár dobrých festivalů, kde bychom si rádi zahráli (LOL).
Pep zná akorát Pavla Nedvěda, což je jeden z jeho nej fotbalistů.
12. Kde můžeme objednat Vaše věci a plánujete nějaká trika?
Tak máme trika s motivem svatojiřského kříže a Indíbilem a Mandonim, což byli dva hrdinové, kteří válčili proti Římanům 200 let před Kristem. Desky jsou už vyprodané, ale pokud chcete vědět více, tak nás kontaktujte na facebooku nebo codidesilenci@gmail.com. Chceme dělat nějaká nová trika začátkem léta.
13. Kdo navrhoval vaše logo (vlk s nějakým keltským propletencem) a co t logo vyjadřuje?
Logo byl společný nápad celé kapely a připravoval ho náš kámoš Ramon Gironès, který zpívá v The Upset a je grafik. Je to tribut pro naši zemi. Vlk z hor, který reprezentuje nás, jako městské vlky, kteří jsou věrní své smečce. Co se týká keltského symbolu, je to adaptace jednoho obrázku, který je na zámcích a klíčích na bráně do Templářského hradu. Je to tribut a oslava naší minulosti a historie, která znamená to, že jsme v hraniční oblasti a že se musíme mít na pozoru.
14. Plány do budoucna…
Tak pracovat a zlepšovat se, dělat nové písně, potkávat lidi a cestovat. Naše myšlenka je nahrát 2 – 3 nové songy a dát je na EP (to bychom chtěli stihnout před létem). No a potom zase hrát a připravovat songy pro LP.
15. Slova na závěr…
Díky za zájem o kapelu a mnoho díků za tvojí recenzi na naši desku. Doufám, že se brzo uvidíme (pokud možno na kocnertě v ČR, to by bylo nejlepší!).