Druhé album této polské kapely vychází jako CD na TNT Tunes a jako LP na Contra/Tough Ain´t Enough Records. Celkem na něm najdete 13 songů, z čehože je jeden Polsky (Pamietaj), jeden španělsky (Incapaz) a zbytek je v angličtině. Kapela má proti minulým věcem pozměněnou sestavu, ale ta je pořád čtyřčlenná a má dvě kytary. Od prvního tónu prvního songu One of the Million je to prostě hodně melodické s parád í sólovou kytarou (například Always Too Late nebo World of Your Own). Textově kapela jede spíše vážná a seriózní témata – One of the Million se týká 1. války a bitvy na Sommě, 1905 je o Krvavé neděli, což bylo povstání dělníku v Petrohradě, The Other Side of Reality je o tom, jak se lidé snaží přiblížit photoshopem upraveným idolům z bilboardů a TV obrazovky, On the Right Track je o falešných slibech politiků, které po volbách hnedka zmiznou nebo The Boats Are Coming, která vypráví o migraci a o tom, že Babylon se opět řítí k nevyhnutelnému konci. Najdete tu i obyčejnější texty – jako třeba Real Man´s Therapy, což je klasická óda na páteční večer nebo Stay Lazy, Stay Rebel, která vypovídá o víru velkoměsta. CD je zabaleno jako pěkný digipack, s fotkou u Varšavské mořské panny a texty uvnitř. Kdo má rád melodické věci, tak tomu se to bude líbit.

Kapela Oldarkor (v překladu něco jako Agresivní) pochází z Baskitské oblasti Bardulie, zpívá větinou ve své mateřštině a tohle je jejich debutové album (ale předtím má na kontě jeden single). Název alba by se dal přeložit něco jako Zvuky mečů. Na LP (které je limitováno 500 kousky) najdete celkem osm songů, z čehož poslední je cover od Onkelz – Stolz v jejich jazyce. Dva další songy jsou v angličtině (Skinhead a Still Fighting). Kapelta hraje v pěti a hnedka od prvního songu (kde hostuje jejich kámoš z Orreaga 778) je to pěkně slyšet na kytaře. Tempo je střední, zvuk temnější, s kytarovými vyhrávkami a já zde slyším ovlivnění viking rockem. Pokud byste to srovnávali s kapelami z Pyrenejského poloostrova, tak určitě Brutal Cropped nebo Drakkar. Trošku vyčnívá song Still Fighting, což je tempem víc dupárna, ale o kytarový solo nepřijdete. Názvy songů jsou Ohorea Eta Harrotasuna (Hrdost a čest), Otso Bakartiak (Osamělí vlci), Nafarroa (Navarre) nebo titulní Ezpata Hotsak. Obal desky je černobílý, titulní motiv je rytíř na koni, uvnitř pak jsou texty a čb fotky a kresby a celé to má hodně oldskůlový nádech. Za mě určitě naprosto parádní songy Ortzi, Otso Bakartiak a titulní Ezpata Hotsak. Opět zde platí, že domácí jazyk sedí kapele víc než angličtina. Pro mě naprosto super album a určitě doporučuji všem.

Viento divino (Božský vítr) je už myslím 12. Epkem od Orgullo Sur a tahle věc je omezena počtem 414 kousků (z čehož je 180 na žlutém vinylu). Na desce najdete dva songy a to naprosto parádní cover Viento Divino (Kamikaze) od Slegehammer na straně A a Firme Y Fuerte (Pevný a silný) na straně B. Tak první věc je prostě naprostá pecka i když je to “jen” cover. Celá koncepce skladby je rychlejší a zvuk modernější než u původní verze a Carlos si ze sólama (hlavně na konci písně) fakt vyhraje. Text i videoklip na song můžete vidět tady https://www.youtube.com/watch?v=yeQGOQ-giPs. Druhá věc je rychlejší a jak jsem konstantoval v recenzi na jejich album Defiende Tu Hogar, tak tempo se skutečně v porovnání s předchozími věcmi zrychlilo a mně se to líbí ještě víc než předtím. Opět tu je fajn vyhrávka. V obou písních je taky skvěle slyšet basová linka. Píseň si můžete poslechnout tady https://www.youtube.com/watch?v=_9JfJdEAcxM. Grafika je udělaná jako pocta japonským pilotům, takže stíhačky, sakury, přípitek před posledním startem...uvnitř pak texty ve španělštině a krátké povídání v angličtině k textu Viento Divino. Naprostá paráda!

Splitko amerických HatN a katalánských Exili vychází jako maxi EP (500 kousků na černém vinylu) na Disco Nigthmare a Pretty Shitty Town Records. Každá kapela je zde zastoupena dvěma písněmi – HatN zde mají End to Yourself a Not Yet Ruined a Exili pak All Hail New Masters a Vella Glória (Stará sláva). HatN jsou zkušení matadoři z Bostonu a tohle je už jejich několikátá nahrávka. Střední tempo, vážný texty, hrubší zpěv, vyhrané kytary...to je přesně to co dostane a jako bonus na začátku Not Yet Ruined uslyšíte i klávesy. První věc End to Yourself je plivanec do tváře všem zastáncům globalizace, korporacím a celkově modernímu světu, kde peníze nemají skutečnou hodntou a bohaté země vykořisťují ty slabé. Dvojka je potom o tom, jak je někde třeba jít skrze bouři a temnotu, abychom se dostali do lepších časů. Oba songy jsou naprosté pecky a popravdě jsem ani nečekal, že by tomu bylo jinak. Exili jsou kapela z města Lleida a působí v nich třeba Pep z Codi De Silenci. Kapela má na svém kontě dvě Epka z roku 2018 a 19. Jejich první věc je v angličtině (což je premiéra, předchozí věci byli v jejich mateřštině) a nutno říci, že hudebně je to z HatN hodně podobné, akorát snad zpěv není tak hrubý. První věc je o tom, jak má člověk jít statečně kupředu a být statečný bez ohledu na to, že pomyslná loď, na které se nachází, je už poškozena. Song má úžasný refrén. Dvojka je v jejich mateřštině a to prostě kapele (respektive jejich vokalistovi) sedí mnohem více. Obě kapely mají dvě kytary a to je prostě v jejich hudbě sakra slyšet. Co se týče obalu, tak ten je taky naprosto parádní – kreselnej vodovkama, netradiční motiv, inicály jak ve středověkých knihách, uvnitř potom texty na všechny songy (akorát u HatN jsou prohozené názvy songů). Tohle je prostě za plnej počet!

Čtvrtý album týhle punkový partičky z podkrkonoší vychází jako CD zabalené v pěkně zabaleném digipacku a najdete na něm 9 songů včetně instrumentálního intra. Mezi songy jsou i dva, které znáte z videoklipů a to Tady je Krakonošovo (https://www.youtube.com/watch?v=EBXq5N7wGgA), což je óda na jejich kraj (kterej je fakt krásnej) a starší věc Starý rybář (https://www.youtube.com/watch?v=br2FyHv6mPY) – takže suma sumárum pět novejch kousků (je zde znovu nahraná verze Posledního vlaku z předešlého alba). Sestava je podle obalu šestičlená (tři kytary, který se ale nějak střídají, protože jeden kytarista je hasič a ne vždy může na akci). Jinak na zpěvu je standardně Průža (Arrogants), kterej doprovazí kapelu i na akordeon. Témata písniček nejsou klišovitá a jsou spíše vážná – Sorry Jako (o našem panu premiérovi), Atentát (o operaci Anthropoid), Boží mlýny (o tom, že každej z nás jednou předloží účet za svoje chování tady), To není jak to vypadá, potom hodně osobní Poslední Vlak (o smrti blízkého člověka) a Na tenkém ledě (o tom že některý věci se prostě nedělaj – třeba ladění holek kámošů). Hudebně je to svižnej punk rock, kterýmu akordeon dává nádech kapel jako třeba Rumjacks nebo prostě Ségry nebo slovenskou Cenzúru (když zustaneme v domácích luzích a hájích). Průža parádně střída melodickej (třeba Na tenkém ledě nebo Boží mlýny) a tvrdší zpěv (Sorry jako, Atentát nebo To není jak to vypadá), songy tu jsou pomalejší (začátek Atentátu, Poslední vlak), ale i rychlejší kousky (To není jak to vypadá nebo Sorry jako), ale všechny jsou melodický jak svině. Jak už jsem psal, CD je v digipacku, kterej je parádně barevnej a jsou tam všechny texty, kontakty, ale žádná fotka kapely. Naprosto parádní punk rock, kterej má co říct.