První full length téhlé finské kapely vychází na CD/LP a jeho název se dá přeložit jako Nový čas a celkem na něm najdete devět songů zpívaných finsky (včetně coveru I´ve Got Yout Number od Cock Sparrer s názvem Pidä varas) a hrací je čas dohromady cca 25 minut. Jinak CD verze vyjde v polovině července (jako digipack) a bude obsahovat bonus v podobě jejich EP, gatefold LP pak na konci roku. Názvy songů by se dali přeložit třeba jako Ulice zítřka, Oheň hoří, Zlý svět, Horizont, song věnovaný Rebellion festivalu nebo třeba Fair hra II (na jejich prvním EP byl první “díl” tohoto songu). Celý se to moc pěkně poslouchá a finština kapele sedí...parádní (a pro mě nejlepší z desky) je pomalejší druhý song Huomisen kadut (https://www.youtube.com/watch?v=Wl5CgM0RPVg), potom Rintamamiestalo s fajn akustickým začátkem se zkresleným hlasem. Najdete tu i klasickou sypačku Perjantaina illalla. Fajn věc.

Bostonská partička, která má za sebou hromadu vydaných vinylů, pustila do světa další Epko, tentokrát přes Lionheart Records. EP vyšlo ve čtyřech různých verzích (zelený a červený cover s vojákem – 110 a 125 kusů, 10 zlatých testpressů s vojákem a 325 kousků coveru s bunkrem). Celkem na desce najdete čtyři songy – Sparrow and Crow a It´s Never Enough na straně A – to jsou nové věci a potom předělaný East Meets West a cover od post punkových/ new wave XTC No Thugs in Our House na straně B. Hnedka první Sparrow and the Crow je naprosto v duchu předchozích věcí HatN a pojednává o pokrytectví, dvojka It´s Never Enough má skvělou kytaru, která je ve sloce trošku utopená, ale v refrénu jede naplno. Originální verzi East Meets West můžete znát z kompilačky We Breed Ugly, tohle je nová verze a vypráví o věčném střetu kultur a ke konci zazní perfektní sólo. Cover nedovedu zcela posoudit, protože neznám originál. Jinak k desce je papír s texty, malá kartička s infem o té příslušné verzi, kterou máte a nálepka. Tohle je naprostá paráda a každý kdo má rád Bostonské kapely podobného střihu, tak ať si tohle pořídí (teda jestli to někde ještě splaší).

Všechny informace, že by měl odpor skončit, jsou nepravdivé. Tak se jmenuje poslední Epko od švédských Sabotage, které obsahuje tři songy - Rock Mot Globalismen (Rock proti globalismu) a Gränsvakt (Pohraniční stráž) na straně A a pak Masspsykos (Davová psychóza) na straně B. Sestava se opět ustálila na třech členech, přičemž kytaru i basu nahrával Erik, ale naživo hrají pochopitelně ve čtyřech. Jinak desek vyšlo 300 kousků v černím plus pět testpressů. Songy na straně A mají každá skorem pět minut, ale rozhodně se u toho nebudete nudit. Rock Mot Globalisten je svižnější věc a její název napovídá, o čem je, dvojka Gränsvakt je snad ještě lepší (především kytara je tam fakt skvělá) a textově je o tom, jak pohraniční stráž nasazovala životy před ochraně vlasti a národa před nepřítelem. Poslední věc Masspsykos se dotýká témat, která způsobují masvou histerii (tady je zmíněna změna klimatu). Song je to opět ve středním tempu s parádní kombinací kytarového riffu a bicích na konci songu. Grafika je hodně podobná, jako na předchozích deskách – hlava gryfa, fotky kapely, uvnitř papír s krátkou děkovačkou a parádní texty, které hovoří k věcem, které serou řadu lidí. Rock mot globalismen, rock mot liberalismen! Výtečný.

Po nekonečně dlouhé době, která byla vyplněna pár singly, vydává tahle Japonská SSS úderka konečně plnohodnotné album s názvem 士 (Samuraj). Celkem na albu najdete 11 songů v jejich mateřštině. Písně se dají přeložit jako třeba Motlitba, Samuraj, Vítr je tichý, Trvdá ocel, Píseň o slitování nad lidstvem, Čistě bílý sníh nebo třeba Železné krevní znamení. Většinou se jedná o písně ve středním tempu, s metalovou kytarou (riffy i sóla) – třeba začátek 鐵血符 je jak Iron Man od Black Sabbath. Na začátku かみさりzazní i nějaký tradiční japonský hudební nástroj. Parádní songy jsou určitě 梟雄, dál 百狼夜行 a 激鋼 (obě se skvělou kytarou), čistě akustická 雪純白く咎知らず nebo 風は静寂に, kde uslyšíte i dívčí vokál. CD je zabalené jako nádherný digipack, ke kterému je přidán leták s infem a obi páska. V bookletu jsou texty a informace o albu (ovšem vše komplet v japonštině), dále je tam pěkná grafika ke každé písni, fotky členů a pak něco, co připomíná mandalu s logem SSS uprostřed. Neposlouchá se to snadno, musíte se na to soustředit, ale je to vynikající!

Osmý album týhle britský veteránský kapely vychází na německém labelu Demons Run Amok v CD i LP verzi (červený a černý vinyl). Najdete na něm 16 songů parádní kombinace streetpunku a rocku ve stylu Rose Tattoo, kterej je plnej singalong refrénů (Warchild, Leave him Alone, Raise a Toast...), ale i akustických/poloakutstických věcí, kde já trošku slyším i Dropkick Murphys (The Chancer nebo poslední The Coat). Vesměs se jedná o střední tempo s vychytaným melodickým zpěvem, kterému je parádně rozumět, basa v pozadí jede přesnou linku (třeba začátek Hypocrisy, cože je hudebně spolu s Four Words asi nejtvrdší song z alba) a kytara má vyhrávku v každém songu. Naprosto parádní jsou songy jako The Banks of the River, hnedka následující A Cry for Help nebo two tone Wor Geordie. Jestli se dá něčemu říkat excelentní streetrock, tak to jsou právě Crashed Out a tohle našlapané album. Bezchybný.