První album The Bruisers vyšlo v roce 1990 jako kazeta, potom v roce 2012 udělali Rock´n´Roll Disgrace reedici na LP a nyní vychází další reedice, tentokrát na Rebellion Records (375 černých, 375 střírbných a 375 černých se stříbrnými fleky – k téhle verzi je i nášivka). Album obsahovalo původně sedm songů (včetně coveru Nations on Fire od Blitz). Tahle verze je rozšířená o čtyři bonusové songy – Bloodshead a Society´s Fools z EPka Intimidation (které jsou ale v dosud nepublikovaných verzích) a jiné verze Eyes of Fire a Never Fall. Jinak Bruisers je jedna ze zásadních kapel americké scény, to jistě víte a taky jistě víte, že to je první kapela Ala Barra (Dropkick Murphys). Název alba reflektuje pád berlínský zdi, protože Al má po mamince německý původ a v letech 74 a 75 žili v Berlíně. Názvy songů jsou Never Fall, My Pride, 21 Years, Nations on Fire, We Will Survive, Independence Day a Eyes of Fire. Sestava je na tomto albu pětičlenná. Album je naprosto parádní, speciálně teda první song Never Fall a pak titulní Independence Day. Uvnitř desky je list, kde jsou všechny texty (mimo bonusových songů) a z druhé strany celá řada fotek, plagátů a pár slov od Ala. Tohle je naprostá klasika amerického Oi! Nebudu ale hodnotit, protože to není žádná novinka, ale “jen” poctivě znovuvydaná klasika!

Tigre pocházejí z italské oblasti Ligurie (Janov) a tohle je jejich druhé Epko, které vychází v kazetovém formátu. První věc se jmenovala Contro Tigre a vyšla loni na americkém labelu LSM Records, druhou Infrangete la legge (Poruště zákon) vyšla jen jako internetový počin a tohhle (V tygřím doupěti) vychází na Flamingo Records. Na kazetě jsou čtyři songy (celkový hrací čas cca 10 minut) – Insieme (Spolu), Dritto al lavoro (Právo na práci), I ragazzi sono ragazzi (Kluci budou kluci) a NSNM. Hudebně je to rychlejší streetpunk s více křičeným zpěvem (ve kterém pomáhají kolegové z kapel Stiglitz a Flagello) – kapela tomu sama říká turbo Oi!. Společný zpěv je slyšet hnedka v refrénu prvního songu Insieme, kde se všichni skvěle překřičujou/doplňujou. Dritto al lavoro je rytmicky ještě o kus rychlejší, I ragazzi sono ragazzi má super kytarovej začátek, kterej zní, jako od Oxymoron a má fajn zpívaný refrén. Poslední věc je pak nejpomalejší a zvukově asi nejsmutnější (hlavně závěrečná pasáž). Muzika je celkem svižná a veselá (mimo toho zmíněného posledního songu), ale texty už ne – nezaměstnanost, ztráta nadějí, divoký mládí, ale i hrdnost a touha se nevzdat a nepodvolit. O bookletu nic nevím, viděl jsem jen vnějšek kazety. Zkuste poslechnout zde https://tigreoi.bandcamp.com/album/nella-tana-delle-tigri.

THC DIY Productions 2024 MuD jsou hardcorová partička z Itálie, která vzniklad v roce 2004 a pochází z města Abruzzo. Zatím mají na kontě tři alba plus dva singly (které se dají najít online). Nové album se jmenuje Ironhead, najdete na něm 12 songů v angličtině, na Turn Up the Main Knob hostuje zpěvák Milo z Fear Factory a na posledním The Tractor Never Stops pak jejich kámoš Michele (kytarista Sikspak). CD otevírá instrumentálka The Nest (Hnízdo), což zřejmě odpovídá obalu a postupně přejde do songu Lowlife, kterej to do vás už bezcitně napere. Tohle sypací tempo převažuje v většině songů (Slow Death, Heartbreaking Wait), ale jsou zde i houpavější věci, třeba FreeDoom Blues nebo Bullshit Propaganda. Basa je taková chrastivá (nejlíp je to slyšet asi na začátku Slaves of an Idiot nebo v Turn Up the Main Knob) a kytara si jede zajímavý vyhrávky (třeba na konci Point of No Return, kde je super efekt). Textově se to motá kolem klasických HC témat, jako je těžký život, společnost, která vás vysává a ovládá, globalizovanej, ale anonymní svět, iluze svobody, atd... Booklet obsahuje všechny texty a celou řadu fotek kapely. Pro fandy tvrdších kousků jasná volba. Dá se poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=1U7PjxTLkEI

Zatím poslední kousek Battle Ruins vyšel původně na kazetě v roce 2019 a název odkazuje na den vydání. Kazeta obsahovala tři songy – White Death Calling, Hell´s Riders a The Storm of Lead. V roce 2024 vydal Rebellion tenhle počin na CD a 10´´ vinylu ve třech verzích (300 černých, 250 stříbrných a 450 průhledných s flekama) a mimo těchto tří songů tu jsou i tři songy z živáku z roku 2024 v Bostonu a to Heart of Fire and Stone, Slaughtering the Wolves Like Sheep a Warpaths Ahead. Obal desky evokuje obléhání Paříže Vikingy v 9. století a je od malířů Alphonse de Neuville respektive boj mezi Vikingy a Indiány při objevení Vinlandu. Texty jsou jak jinak než o bitvách a bojích, takže první věc je (asi) o finsko-ruské válce a ostřelovači Simo Häyhovi, dvojka potom o zmiňovaném obléhání Paříže a trojka pak z Vietnamské války (tipnul bych si masakr v My Lai, protože je tam zmiňován 48. pluk Vietkongu). Ve všech písních Brendan naprosto parádně zpívá (ale asi bych nejvíce vyzdvihnul ten poslední The Storm of Lead), dvojka Hell´s Riders je pak asi nejrychlejší věcí z desky. Hnedka od prvního hrábnutí do strun a úderu do bubnu Vás tohle prostě pohltí, protože tohle nemá chybu. Temnej, ale kvalitní zvuk, občasná kytarová vyhrávka, dunivá basa a bezchybný bicí, to je to, co žene tuhle válečnou mašinu, která drtí kosti nepřátel, kupředu. Uvnitř obalu najdete texty plus výše zmíněné obrázky. Tohle je formát, který si kapela a tyhle tři songy beze zbytku zasloužili a já budu rád, až uslyším, že se zase chystají do studia. Naprostá špička.

Debutové LP italské kapely Dirty Job, která vznikla na troskách kapely Stanley, se jmenuje The World´s Decay (Světový úpadek) a obsahuje celkem deset songů. Z nich je šest v angličtině a čtyři jsou v italštině (Il Tuo Cammino – Vaše cesta, Ciò che so – Co já vím, Non Mollare Mai – Nikdy se nevzdávej a Extrema Ratio – Extrémní poměr). Respektive je to jejich druhý počin, protože v roce 2022 vydali demo, ale pouze internetově. Kapela hraje ve čtyřech, ale má dvě kytary a sami se ozačují jako “Rough Oi”. No na Italy to hrubější asi je, ale jinak mně to zase tak hrubý nepříjde, naopak některý songy mají parádně vyhranou kytaru (například skvělá Cold Heart, která vypovídá o úpadku ve světě nebo začátek We Don´t Want You Here, kde je singalong případně Just a Boot Boy). Texty jsou povětšinou o těžším životě v současném světě, pokud jste se nenarodili se stříbrnou lžičkou v puse, o kultu, bratrství a muzice. Italské songy kapele sedí trošku víc z pohledu melodičnosti a zpěvnosti, typicky hnedka refrén Il Tuo Cammino, který zpívá kapela dohromady nebo Non Mollare Mai. Kapela má hodně výraznou baskytaru, což mám rád. Většinou je to střední tempo, ale je tu i jedna rychlejší sypačka, alespoň v části slok – Noise. Trošku mi to připomíná první věci od Oldfashioned Ideas. LP je opět limitováno 300 kousky. Uvnitř papír s texty a celou řadou fotek. Album se dá poslechnout i zde https://dirtyjob.bandcamp.com/album/worlds-decay, akorát songy jsou jinak řazené, než na desce.