Novej kousek od týhle legendární holandský HC party se jmenuje Angry God a kdo jinej by ho měl vydat, než Rebellion. Na albu spolupracovala celá řada lidí motající se kolem HC scény, třeba Oeds (Devils Blood) napsal titulní instrumentální song, v songu Empty Shell a Black Hole uslyšíte Merijna (Young Ones, Sparrow Falls) a Ericka (LBTS, Strongarm ant the Bullies) a album zvučil a smíchal originální bicmen Igor. Album je venku opět jako LP (500 flekatých, 250 čistých a 250 černých) a taky jako CD s mocným bookletem a dohromady to má něco lehce pod 30 minut. Celkem je zde 12 věcí (v tom ta instrumentálka Angy God, která má na kapelu celkem nestandardní čas – cca 4 minuty a na začátku je to naprostá kakofonická šílenost a spíše než nasraného, připomíná boha šíleného). Nutno říct, že já nejsem uplně osoba, co by nějak extra poslouchala HC, ale pár kapel jsem slyšel :). Tohle je buďto v takovém tom houpavém HC rytmu (třeba právě song Empty Shell, Still in The Treneches nebo No Spiritual Surrender) a nebo je to neskutečnej sypec (Final Days, Call My Name). Naprosto parádní věc je těžkopádný song Rotten Souls (https://youtu.be/U3yyhlhHupY), kde to zní, jakoby tam byly snad ztrojené vokály a pro mě je to nejlepší song z alba. Tohle vám prostě nakope prdel.

Poslední z třech LP, které naposledy poslaly Ultima Thule do světa se jmenuje Tolkar (což se dá přeložit zhruba jako Interpreti) a najdete na něm devět věcí. Zase podle názvu se dá odvodit, že se bude jednat o přezpívané věci…konkrétně zde jsou písně od švédských muzikantů jako je Evert Taube, Ted Ström, Lena Philipsson, Björn Skifs a Alf Robertson, takže tu máme country věci, ale i rock nebo pop. Krom toho tu najdete i tradicionály, jako třeba poslední věc Hell Dig, Du Höga Nord, která je i na albu I Rikets Tjänst, ale tady je v akustické folkové/country verzi nebo třeba Allt Under Himlens Fäste a Biskop Thomas Frihetsvisa. Interpetace si myslím odpovídá originálu, třeba songy Vintersaga a Håll Mitt Hjärta jsou pomalé a táhlé, Balladen Om Briggen Blue Bird Av Hull nebo Calle Schewens Vals jsou naopak veselé a rychlejší věci. Obal je analogie k oběma dříve recenzovaným LP, akorát pozadí je tentokráte modré. Ze všech tří LP je toto nejpomalejší, co se týče tempa. Stejně tak, jako minule nechám bez hodnocení, protože se nejedná o jejich tvorbu.

Další, tentokráte šestipísňové LP, od téhle německé partičky vychází v počtu 500 kousků (250 černých a 250 modrých). Název znamená něco jako Neústupná většina. Jak bylo řečeno, LP obsahuje šest songů, z čehož je poslední cover od Motorhead R.A.M.O.N.E.S. hozenej do názvu S.T.I.L.L. Defiant. Další songy jsou Nail in the Head, Totally Tough, Sacred Future, Point of View a Pride. Hudebně je to hodně rychlej bovver rock/rock´n´roll s dotyky punk rocku. Většina songů fajnově odsejpá, kupříkladu třeba předposlední Pride, která obsahuje fajn kytarovou vyhrávku od začátku ke konci songu. Larsův zpěv není nějak tvrdý, všechno je pěkně a čistě slyšet. Hudebně mi to připomíná americký No Resistance nebo krapet tvrdší Hard Wax (ty slyším v Totally Tough). Hodně parádní je Sacred Future a titulní Point of View, kde je skvělej refrén a vokály a hlavně text, který je o tom, že mi se prostě nebudeme řídit Vašimi radami, jak žít a co si myslet. Proti původní sestavě jsou zde celkem změny, Lars nahrává komplet kytary a za bicíma je taky někdo jinej, takže je to zřejmě ve stadiu studiového projektu. Všechny písně na desce působí strašně uvolněně a lehce a album se poslouchá uplně samo. Jinak uvnitř jsou texty, fotka kapely, fotka z války s plynovejma maskama a krátká děkovačka. Dobrý, dobrý, dobrý.

Jako druhé ze tří LP od Ultima Thule bych Vám chtěl představit jejich kousek s názvem Landskapslåtar (něco jako Písně krajiny). Jak už název napovídá, jedná se o tradicionály a lidovky, které jsou hozeny do rockové nebo folkrockové podoby. Celkem zde najdete osm songů, z čehož poslední věc Jämtlandssången můžete znát ze singlu nebo z alba Charlataner. Z tohodle alba můžete znát i píseň Dalvisan. Nutno říci, že tohle Ultima Thule prostě uměj. Téměř na každém jejich albu nebo singlu je nějaká zhudebněná báseň nebo lidovka (a nebo nějakej cover, ale o tom si budeme povídat až u alba Tolkar) a pak tu je celé album Nu Grönskar Det. Většina songů jsou oficální nebo neoficiální hymny jednotlivých švédských krajů/provincií - třeba Skånesången, Hälsingesången, Östergötlands Sång, Ack Värmeland, Du Sköna nebo zmiňovaná Jämtlandssången. V songu Sörmlandssången zazní i hostující zpěvák Mathias Karlsson a jeho operní zpěv. Cover je analogie k ostatním třem, akorát je na žlutém pozadí, vnitřek pak stejný – plagát s jinou fotkou bandy a fotky fanoušků. Nechám bez hodnocení, protože to není jejich vlastní tvorba, ale jejich aranžmá a vliv tam prostě budete cítit a poslouchá se to moc fajnově.

Cernunnos je jméno kelstkého božstva, který je často vyobrazován s jelením parožím a který je třeba zodpovědný za porážku Římanů v Teutoburském lese. Tohle jméno nese i dlouho očekávané album týhle americko/holandský úderky, která vyšla (respektive vyjde 11/3/2023) na všech možných formátech – CD/LP/MC. LP vyšlo ve verzi od Rebellion (250 černých a 250 modrých) a Cosmic Key (500 modrých). Albu předcházelo ochtnávkové maxi EP, kde byl song Sacrifice a The Glorious Dead v akustické verzi (tady je už v normální verzi, ovšem song je to stále relativně jemný) plus ještě song Hollow Man, který vypustila banda na youtube (https://youtu.be/q5FbVufso4k). Songů je zde celkem 10, včetně instrumentálního intra Awaken a akutické písně Sundawn. Titulní píseň Cernunnos je totální šleha a mixka toho nejlepšího ze streetrocku, metalu a viking rocku (což evokuje už vydání na obou Wouterových labelech) s naprosto dokonalými bicími na závěr, které tvoří téměř neproniknutelnou zvukovou stěnu danou hlavně dvojšlapkou. Dvojka Hollow Man pokračuje v podobném duchu – vyhraná kytara od začátku do konce. Mountain of Doom, Primordial Forces (opět perfektní bicí na závěr songu), The Pursuit of Great Illusions a Voyage to Constantinopole (kde zpěvák naprosto skvěle mění polohy svého hlasu) jsou názvy dalších písní a když k tomu přidáte ty, o kterých jsem mluvil, tak Vám musí být jasné, že textově to nebude žádná sračka, ale naopak plivanec do tváře modernímu konzumnímu, komerčnímu světu a oslava starých sil, božstev, přírody a celkově časů, kdy dané slovo mělo váhu a čest a hrdnost nebyly jen prázdné pojmy. Jinak obal je opět v režii Johana Pregnera (to budou ty lesy a přírodní scenérie), za lebku a meč (která je i na trikách a nášivce) pak může Ramon Girones. Jak v CD, tak v LP verzi jsou texty a já se moc těším na to, až budu mít fyzickou kopii tohodle skvostu, protože tady není naprosto nic k vytknutí.