Během tvorby nového alba Live by the Sword, které se má jmenovat The Pagan Pantheon dal dohromady Wouter (kytara a zpěv) úderku, složenou právě se členů LBTS (Freek na basu) a God Dethroned (Frank na bicí). Komu v rámci LBTS chyběl Wouterův brutální zpěv a nespokojil se jen z “hostováním” v rámci songu Voyage to Constantinople z posledního alba, tak tohle bude přesně pro něj. ALE. Tohle je prostě parádní kombinace tvrdosti Razorblade a black/death metalovej riffů. Ty uslyšíte třeba v písních jako Allegiance, Throne of Betray (která je o samozvaném králi, který se pyšní ukradeným bohatsvtím a pozlátkem) nebo v Reborn in Power. Celkem je na albu osm písní včetně instrumentálního intra s názvem Preludium. Song Inevitable Fall je původně z alba Exploring Soldiers Rise od LBTS, tady akorát s jiným refrénem a parádně blackově zprasená. Pak tu je i song To Ride the Nightsky a ta je inspirována básní od Johannese Carstena Haucha o Divokém lovu. Jinak některé songy jsou pro změnu stylem blíže k tvorbě Razorblade, třeba hnedka první Civilisation Ends Here... která vypráví o odporu Sasíků proti Frankům a Římanům nebo To Ride the Nightsky. Nechybí ani pomalejší song – poslední Saxon Wars, kde je slyšet i akustická kytara a která vypráví o spojených armádách sasíků, které povstaly z vod a lesů a které společně s bohy války vyráží proti křižákům – za mně nejlepší song z desky. Album vychází jako šesti-panelový digipack v počtu 250 kousků a pak na černém vinylu společně s nášivkou, rovněž v počtu 250 kusisek. Tyhle mixky metalu a Oi!/streetpunku tu už byly, ne že ne, koukněte například na kapely jako Cuero, Plakkaggio HC nebo třeba Lion´s Pride a ne každej tomuhle fandí. ALE já jo a tohle je super...brutální, přímočarý, neklišovitý, kulervoucí! Poslechněte ukázky na https://www.youtube.com/channel/UCEnyKjCtVk7ZimiykUhAbzg.

Odškodnění je název kompletní diskografie švédských Sabotage, která mapuje jejich dosavadní kariéru mezi léty 2014 – 2024 a které vyšlo na Nonkonform Media. To je určitě dobrá zpráva pro ty, co nemají gramec, protože všechny jejich Epka a split LP (mimo Faderskap I Gråzonen) byla k dispozici právě jenom na vinylu. Na obou CD je celkem 26 písní, které jsou až na jednu výjimku ve švédštině (což je song When Odin Calls, kterej je ale je anglickou verzí Blå Linjen Blues). Najdete tu taky tři covery, z čehož dva jsou hozený do jejich mateřštiny - Kanske Ljuset od Templars a Skitgata od The Rogues. Třetí je pak Stolt och Stark od Ultima Thule. Na CD jsou tedy kompletní skladby od prvního počinu Betraktelser Från Staketet až po poslední kousek Alla Uppgifter Om Att Motståndet Skall Upphöra Är Falska. Kapela si drží během těch deseti let hodně podobný zvuk, který ale nijak neztrácí na přitažlivosti a jejich mateřština jim opravdu krásně sedí. Střední tempo, fajn zpěv, kde je vše sylšet a všemu rozmět, lehce boosterovaná kytara s vyhrávkama, vyhraná basa (třeba typicky vyhrávky ve Stolt och Stark) a hlavně nadhled a texty, které se nebojí rejponout do současné situace a nazvat věci právými jmény, i když Vás pak většinová společnost označí za bůh ví co...za to ohromnej palec nahoru. Šestnácti stránkovej booklet obsahuje texty, celu řadu fotek, info o jednotlivých albech a bývalých členech kapely a pozdravení všem kamarádům, kapelám a zinům (díky za pozdrav, jak osobní, tak zinový kluci)! Nebudu hodnotit, protože je to jen kompletní průřez jejich tvorbou, ale mně to uvízlo v přehrávači na celkem dlouhou chvíli.

Sabotage ze Stockholmu hrají už desátým rokem, ale tohle je vlastně jejich první regulérní album. Zatím mají na kontě 5 Epek a dvě split Epka s Codi de Silenci a No Heart. Jejich kompletní diskografii shrnu v následující recenzi. Album obsahuje devět švédsky zpívaných songů (každej má přes 3 minuty a celkový čas je kolem 36 minut) a jeho název by se dal přeložit něco jako Starověká vzpomínka (čemuž odpovídá i obal – valkýra na gryfovi). Vychází to na labelu Nonkonform Media, kterej podle webu chystá spoustu zajímavejch věcí (třeba kompilaci Sverige I Brand nebo knížku mapující švédskou scénu od roku 1980). Proti předchozím album jsou v některých písních slyšet klasický piano (Lydig Slav – Poslušný otrok), klávesy (první věc Bättre Sent Än Aldrig – Lepší pozdě, než nikdy nebo Jag är inte rädd – Nebojím se) a saxofon (Färval och Tack – Sbohem a díky). Robban se vzdal kytary a věnuje se jen zpěvu a od začátku do konce alba uslyšíte, jak umí pracovat se svým hlasem (za všechny asi song Gryning – Svítání, který začíná jako poloakustická balada a která má skvělej refrén a která je teda mimochodem nejdelší z desky). Jinak Sabotage hrajou teďka se dvěma kytarami a je to teda kurva znát, třeba si poslechněte Jag är inte rädd, Under Attack, konec Tänder Inga Ljus (něco se zubama a světlama :)) nebo vyložně Chiswickovsko/rock´n´rollové Slödder (Lůza) nebo poslední Som En Man (Jako muž), kde nemusí bejt ani nejakej extra booster. Basa je rovněž perfektní a hlavně je dobře slyšet. Všechno do sebe dokonale zapadá. Album fyzicky vyjde někdy na začátku prosince 2024, takže zatím nevím všechny detaily ohledně bookletu, ale hudebně, to je přátelé špička špiček.

Po několika splitkách přicházejí Day Drinker se svým debutovým plnohodnotným albem, na kterém najdete 11 songů, mezi kterými je jeden v němčině (Wohin du Gehst nebo v části songu Child of Generation X) a cover od Bruisers (These Two Boots of Mine). Jak už jsem někde psal, v kapele hrají členové třeba The Reapers, Nations on Fire, Crown Court nebo třeba Malad a na kytaru jim tam hraje kytaristka Jane, která se výrazně podílí na vokálech. Valná většina songů je parádní melodickej streetpunk. Nejtvrdším songem z desky je asi předposlední věc, která se jmenuje No Sobriety, která je více křičená a na začátku je parádní baskytara v pozadí). Hudebně to všecko do sebe naprosto parádně zapadá, ať už se jedná o kytarové riffy a vyhrávky, ale především střídání a doplňování ženských a mužských vokálů, které celémpu počinu strašně sluší. Za mě jsou nejlepší songy určitě Child of Generation X (která vypovídá o životě v 80. letch, na nic moc místě a o tom, jak si člověk musel najít svojí cestu), kterej zpívá skoro celej Jane, potom Rock Bottom (kterej mi na začátku připomíná věci od Burning Streets z alba Is It In Black And White?), potom Away Days se skvělým singalong refrénem, nebo 28 Days. Tohle je super od začátku do konce! Album vychází jako gatefold s temnými comixovými ilustracemi.

Třetí singl tohodle francouzského projektu vychází opět na Combate Brutal (zde vyšel i jejich debut, druhý maxi singl vydali Nouvelle Aube Production) a to ve dvou variantách (šedý a bílý obal, každé limitován 100 kousky). Na desce, respektive na její jedné straně nalezente tři songy a to titulní Couers Vaillants (Statečná srdce), Le Trajet Extraordinaire D'un Loser (Neobyčejná cesta poraženého) a J'irai te revoir au Paradis (Uvidíme se znovu v ráji), co že je cover od L’infanterie Sauvage J’irai revoir ma Normandie a je věnován kamarádovi Alexovi (který hrál v Oeil Pour Oeil nebo třeba Crane de Fer), který v roce 2021 zemřel. Tomu je ostatně asi věnovaná i celá deska, protože na papíře, který naleznete uvnitř je krátké povídání od basáka Jibého a celou řadu Alexových fotek. Všechny songy pochází z let 2021/2022. První song obsahuje fajn kytarovou vyhrávku a je to temná hymna všech pouličních bojovníků, kteří místo mečů zvedají plechovky, aby zapili svůj smutek a žal a jejichž čest se nedá koupit. Dvojka pojednává o melancholicko/romantické chvilce v metru a chvilkovém sblížení dvou lidí. Píseň je rychlejší než jednička a má fajn chorály. Jak už jsem psal výš, trojka je vzpomínka na kámoše Alexe. Album má parádní přebal – jedná se o obraz od Gustava Dorého, konkrétně Archanděla Michaela, který vede křižáky do bitvy o Jeruzalém (jestli si vzpomínáte, tak samotnýho anděla s praporem měli ve vzanku Banner of Thugs), vzadu je pak obraz Zničení Leviatana. Uvnitř je potom A2 papír, kde je povídání o Alexovi, děkovačka, texty a pár fotek. Jejich první věc mně naprosto rozsekala, druhou nemám (ale slyšel jsem jí) a tenhle třetí kousek taky stojí za to. Textově vynikající (i když zde není žádné historické téma, jako na předchozích počinech) a hudebně rovněž. Jen doufám, že projekt neskončil a dočkáme se dalších písní, klidně jen ve formě třípísňových maxi Epek. Super! Poslechněte na https://coeur-vaillant.bandcamp.com/album/c-urs-vaillants.