Po debutovém s/t EP a albu Eye of the Storm přichází tahle úderka z Nizozemí s novým počinem, který se jmenuje World Serpent. Album fyzicky vyjde 24. listopadu a LP bude omezeno 250 modrými a 250 černými kusy. Na albu najdete celkem 8 songů v angličtině a jejich názvy vás utvrděj, jak to má kapela hozený – World Serpent, Stormwatch, A Nation in Ruins, Seeds of Destruction, Brute Force, Crown of Fire, Can´t Walk Away a Diamond Days. Kapela je tvořena veterány místní HC scény, takže z toho lze usuzovat, že muzika bude tvrdší rázu (i když se nejdená o hard-core). Už jejich předchozí album odkazovalo na středověk, bitvy, hrdinství a vůbec na věci a hodnoty, který se dneska moc nenosej a tohle album v tom parádně pokračuje. Zvuk je temný a ponurý a hlas zpěváka zastřený a to já mám osobně rád. Naprosto parádní songy jsou Stormwatch (která je rychlejší a má fajn kytarovej začátek), pak hnedka následující pomalejší věc A Nation in Ruins a za ní hnedka Seeds of Destruction (ta má naprosto parádní drive danej hlavně bicíma a basou na začátku). V Brute Force je třeba parádní střídání rytmů a Crown of Fire má krásně zpěvný refrén. Jinak za obal desky může zase malíř Johan Prenger, uvnitř jsou texty a zezadu fotka kapely. Kdo má rád kapely typu Battle Ruins, Hammer and the Nails, Fuerza Bruta nebo třeba Shipwrecked, tak tohle je muzika přesně pro něj – agresivní a nekompromisní.

The Rogues je pro mě jedna ze zásadních amerických (Detroit) kapel konce 80. a první poloviny 90. let, kterou asi není třeba představovat a jejíž členové se motali kolem kapel jako Rival, Almighty Lumberjacks of Death, Murder City Wrecks, atd... Proto jsem byl moc rád, když Toni a Powerfist vydali tuhle kompilačku (která vyšla v roce 1989 jen na kazetě) na LP. Na desce najdete 8 zremasterovaných songů z původní demo kazety plus dva songy z kompilace Maniacs From The Motor City (Bleed a Strike First). Ty jsou tam teda dvakrát, ale v jiné verzi nahrávky. Některé písně (Factory Line, Strike First, Corruption nebo Rogues) se objevily na albu Zero Street, song Dead End pak na March of the Damned. Songy, které jsou jen a jen tu jsou tedy Rather be Blind, Unemployment Blues a Cocaine, což je cover od Rev. Garyho Davise s upraveným textem. Tohle demo plus songy na kompilačku byly nahrány ve čtyřčlenné sestavě (i když na fotkách v bookletu jsou v pěti). Songy jako Unemployment Blues, Factory Line nebo Dead End reflektují realitu průmyslového Detroitu, parádní je známá Strike First, která je o tom, že i když se nechcete rvát, tak jsou individua, co provokují a tahají tě ven, takže je sejmi první. Bleed je o nenávisti k politikům, kteří Vás vedou jako ovce na porážku, pak tu je hymna Rogues, což je pro všechny grázly a pak Corruption, která je o starym dobrym zákoně, jak bohatý bohatnou a chudý se stávají chudší. Uvnitř desky je naprosto parádní A4 booklet ve formě zinu, kde najdete dva rozhovory s kapelou, krátkou historii, texty a moře fotek (ze studia i z koncertu) a k tomu 3 pohledy. Jinak deska vyšla v počtu 300 kousků. Nebudu to hodnotit, protože to je demáč/kompilace, ale počin je to naprosto vynikající a všem, kdo mají rádi klasický zvuk, ho plně doporučuju.

Šestipísňové splitko katalánských Gundown a nizozemských Day Drinker. Gundown je tříčlenná kapela, která je aktivní zrhuba od roku 2008 a její členy znáte z Vöndanikens, Serpent nebo Crim. Day Drinker hrajou ve čtyrech a vznikli jako sólo projekt Ronnyho (The Reaperes, Crown Court, Discharger, atd...). V sestavě najdete kytaristku Jane (Suicidal Taxi, Malad), která vydatně pomáhá ve vokálech (třeba Blood, Flesh and Bones je super věc). Všechny songy jspou v angličtině, písně Gundown se jmenují Diamond Chains, New Direction a You´re Just Lonely, Day Drinker zde maj věci A348, Blood, Flesh and Bones a My Own Worst Enemy. Obě kapely hrajou melodickej punk rock alá třeba Street Dogs nebo Burning Streets a speciálně před Gundown klobouk dolů za kytarový vyhrávky. Od nich se mi líbí nejvíce New Direction. Day Drinker jsou zase o něco rychlejší a to střídání ženského a mužského vokálu je naprosto dokonalé a všechny tři songy jsou naprosto skvělý a mně se líbí hlavně Blood, Flesh and Bones, kde Janin vokál je tím dominantním. Deska vychází v 500 kouskách (250 bílých a 250 černých), uvnitř najdete texty na všechny písně a fotky kapel. Tohle je fakt bezchybný.

Split LP kanadských No Heart z Britské Kolubiae a francouzských Claimed Choice z Lyonu vychází na osvědčené kombinaci labelů ve 250 červených kusech pro americký trh a 250 modrých pro trh Evropský. Každá verze má trošku jinou grafiku, ale obě ukazují spojenectví Kanady a Francie. Obě kapely amjí celkem bohatou diskografii a i zkušenosti (speciálně lidi z No Heart). Každá kapela zde má tři songy – desku otevírají No Heart s písněmi Hard Times, Echoes of Yesterday a Never Again. Claimed Choice zde maj The Hill, Years of Hate a Dunning. Obě kapely čerpají trošku i s bovver rocku/glamu/mod beatu, kytara není moc oboosterovaná, rytmus je rychlejší – speciálně u Claimed Choice a třeba jejich songu Dunning, kde je slyšet Chiswick Records. No Heart jsou trošku pomalejší a více zpěvní a trošku připomínají jejich kolegy z Bishops Green. Claimed Choice to do vás narvou rychlejšími songy (třeba The Hill). Jinak uvnitř každé verze je papír s texty. Fajn kombinace fajn kapel.

Po kompilacích Oi! Made in Holland 1 (2005) a 2 (2013) přichází Rebellion Records s další kompilací holandských kapel. Tentokrát na ní najdete celkem 16 kapel s 19 písněmi – většina kapel má po jednom songu mimo City Riot, Bent Out of Shape a Bullbar. Další zúčastněné kapely jsou On the Rampage, Diamond Dogs, The Young Ones, The Reapers, One Voice, Stealers, Armistice, Day Drinker, Complaint, Malad, Subrockers, Shortcuts a samozřejmě Live by the Sword. Většina kapel má songy v angličtině (mimo Malad a jejich Dode Democratie). Bent Out of Shape tu maj dokonce cover Sound of Sirens od Evil Conduct, kterej je zahranej tvrdějc, než originál. Když se podíváte na názvy kapel, tak uvidíte ostřilené matadory scény, které nemá cenu představovat a kteří mají vydáno spoustu věcí, tak i nováčky (byť třeba Day Drinker jsou tovření známými tvářemi scény, ale o nich více v recenzi na jejich split EP), kteří by se mohli touhle kompilací dostat do povědomí lidí. Jelikož je to kompilace, tak kapely hrajou různé styly od melodických Day Drinker (kde je kytaristka Jane, která vypomáhá z vokálem a dívčí vokál je ve větině případů super – song We All Must Die), Malad, The Young Ones (Dutch but not from Holland), Subrockers (Too Fast), The Reapers (Brave New World), One Voice (Cheers to You) nebo Bent Out Of Shape (tady se mi hodně líbí vokál, hlavně ve Fan Bûgjen Frjemd), rychlý Shortcuts (Wasted Life), streetrockový Stealers (Mean Man), chiswickovsý/bovver rockový Armistice (You Decide) přes tvrdší kousky jako On the Rampage (Breaking Free), Diamond Dogs (City Boy), Bullbar (což je kapela co jsem neznal a je skvělá a jejich songy jsou Safe for Tourists a Liquor Store), trošku klišovitý City Riot (A Way of Life a Oi! At the Pub), až po hardcorový Complaint (No One Like Us) nebo skoro metalový LBTS (March or Die). Všechny songy jsou v čase vydání kompilačky (listopad 2023) nové a jinde nepublikované. Grafika je udělaná alá LP Chaos En France z roku 1983 k čemuž napomáhají stejné barvy vlajky Nizozemí jako Francie. Uvnitř papír s text a obrázky kapel...limitováno 350 černými a 250 oranžovými kusy. Krásnej průřez současnou scénou v Nizozemí.