Starší věc, kterou mi půjčil kámoš. Kapela Oil! Pochází z USA a sešli se v ní členové kapel jako The Bodies, Workin’ Stiffs, Trust Fund Babies a The Radio Reelers. Už poté co jsem si přečetl jejich úvodník v bookletu jsem tušil nějakou prdel. Vymyšlenej úvodník o tom, jak kapela hraje asi od roku 76, pak spousta vražd mezi členy a jejich manažery a asistenty a podobně. A když jsem viděl fotky „členů“ kapely, tak to vás v tom akorát utvrdí. Přirovnal bych to k těm sranda Oi! partičkám jako Hard Skin, Gonads a nebo Splodgenessabounds a to jak muzikou a rádoby americkým 80´s zvukem, tak i praštěnejma textama u kterých se fakt zasmějete, třeba o tom, jak vychovává skinheadský otec své děti, že je líbá baseballu na tvář, o bitkách v noci a jak seřezat 12 kravaťáků najednou, nebo o tom, jak je třeba řezat pankáče. V ostatních se to cíleně hemží botama, pěstma, pivem a kšandama. Jinak písní je tu 13, což když se kouknete na čas, kterej ukazuje, že to nejsou žádný litanie ale celkem krátký vypalovačky. Muzika je jednoduchá, ale úderná, banda má dvě kytary, což je v některym songu i poznat, zpěv je křičenej a jak ze soundtracku z Romper Stomper (z kterýho je tu i obligátní song Pulling on the Boots). Basa je hodně výrazná a hravá. Sranda projekt, z kterýho kape buranství, který mě kupodivu celkem chytil.

Tohle je první album srbské kapely z Bělehradu, kterou jste měli možnost vidět na podzim 2010 v Plzni. Recenze na jejich druhé album Samo Borbeno tu někde je, takže já jsem koncertu využil k tomu, abych si doplnil diskografii a zakoupil toto album. Na albu je 12 songů jak v angličtině tak v srbštině a dokonce i dva covery a to Because You´re Young od Cock Sparrer a Maniac od Peter and TTB. Album je proti druhému trošku svižnější, Samo Borbeno je více rockové a tohle je více streetpunk/Oi!, ale nechybí ani rockové vyhrávky a sola jako třeba v songu Beograd nebo Get Out. Nechybí ani singalong refrény, které jsou nadmíru povedené. Anglické i srbské písně jsou v rovnováze, můžu říci, že se mi líbí určitě songy jako Jedan minut, Samo prašina a z anglických You and Me. Texty jsou namířeny proti politikům, kteří před volby lákají lidi na laciné řeči, dále jsou o rodném městě Bělehradě, ale i o tvrdosti jeho ulic. Jinak v bookletu jsou texty krom coverů, a fotky kapely s děkovačkou. CD stálo i s trikem dohromady 350 korun, což je nádherná práce, a pokud budete mít možnost se k němu nějak dostat, tak si ho určitě pořiďte.

Starší split EP dvou anglických Oi! kapel Retaliator a Loyalty se mně dostalo do pracek až nyní a když jsem se kouknul a zjistil, že vyšlo v roce 2004, tak jsem se rozhodl, že napíšu recenzi. Každá ze zmíněných kapel je zde zastoupena po jednom songu, Retaliator tu mají vypalovačku Bridge too Far, která se nachází i na regulérním albu When Duty Calls, Loyalty zde mají song Crack Dealer. Bridge too Far je skinheadská hymna v hávu opravdu na kost tvrdé muziky, která se vám postupně zasekne do paměti jako sekyra. Pojednává o tom, jak jak cesta životem není módní záležitost a občas se Vám může přihodit, že se vzbudíte v cele. Crack Dealer je klasické téma proti dealerům drog, nutno říci, že muzika Loyalty je proti Reatliator trošku jednodušší, ale svoji atmosféru určitě má. K EP je papír s oběma texty a na zadní straně obalu i fotky obou kapel. Retaliator za plnej, Loyalty za 6, dohromady za 8.

Tato skins banda Riot Squad (název podle písně Condemned 84) pochází z Valencie, což se odraží i v některých jejich válech, kde zpívají místní řečí „valenciano“, takže lokál patrioti jak sviňa:-). Tato fošna je souhrn jejich tvorby po celou doby fungování kapely. CD obsahuje 17 válů. Je to klasické španělské Oi! v pomalejším tempu. V válech se objevují klasické skins témata: hrdost na svoji zem, město:-), problémy dělnické třídy apod. Krom španělštiny a „valenciano“ mají i 2 vály nazpívané v angličtině. Booklet je celkem ošizen. Ale pokud umíte španělsky, tak se dozvíte historii Riot Squad:-D. Není to žádná supr pecka, ale myslím, že rozhodně nezklame fanoušky španělského Oi.

Toto je vůbec první EP, které vyšlo nyní známé Oi!/streetpunkové kapele z La Rochelle a nutno říci, že EP bylo celkem žádáno, jelikož bylo celkem vylisováno 1300 kousků. Na EP najdete tři songy a to na straně A stejnojmenný Bloody Boredom a na Béčku Bourgeois de gauche a Durango 88. Hudebně se jedná o skinhead r´n´r s dotyky 77 punk rocku, takže 100% čekejte jen lehce zboostrované kytáry s trošku garážovým zvukem. Song Bourgeois de gauche obsahuje celkem singalongové refrény a je krapet pomalejší oproti ostatním válům. Poslední vál Durango 88 jede ve stejný lajně jako první song. První a poslední song jsou v anglině, prostřední pak jak název napovídá ve francouzštině. Solidní debout, který se ještě pořád dá sehnat za pár korun (já to koupil za 8 pětek). K desce není přiložený žádný papír s texty, takže se musíte spokojit jen s obalem, na kterém je fotka kapely.

Další z mnoha sedmipalcových desek od Ultima Thule, kterou vydal nikdo jiný než Dim Records. Já osobně mám malý desky prostě rád, hlavně díky tomu, že na nich vychází věci, který často na velký nevyjdou. Na Vikingablod (Vikingská krev) najdete tři songy. Song na straně A se jmenuje Då svallar vårt vikingablod!(Tak začíná naše vikingská krev), což je stará lidová píseň. Začíná hospodským popěvkem, bez jakýchkoliv nástrojů, který postupně přejde do normální písně. Na straně B jsou songy dva a vy musíte přeřadit na nižší rychlost 33rpm. První je notoricky známý cover od Sham 69 Harry up Harry a druhý se jmenuje Vinklingar och svek, který můžete znát třeba z alba Vikingabalk nebo z Once Upon a Time v anglické verzi Branded Banned. Bohužel nemám původní verzi, takže nemůžu posoudit, jestli byl song nějak upravován nebo znovu nahrán. Další pěkná 7´´, která se bude pěkně vyjímat ve Vaší sbírce při super poměru cena výkon.

Mini LP dvou vikingrockových kapel, které přehráli 5 klasik punku a to konkrétně Carneval in Rio (Punk was) od Die toten Hosen, First Time od The Boys, Organized Crime od UK Subs, nesmrtelná Baby Baby od The Vibrators a Friggin in the Riggin od Sex Pistols (tuhle nahráli obě kapely dokonce ve společné sestavě). Co říct je dále, je to v podstatě tribut punkovým kapelám, ktteré hrají 77 stýlek a toho se obě kapely skutečně drželi a je vidět, že mnohé tyto kapely byly pro Ultima Thule i pro Blind System inspirací. Hodnocení si ovšem schovám pro jejich vlastní tvorbu. Do sbírky dobrý, ale spíše jen jako zajímavost.