Oko za oko je v pořadí třetí dlouhohrající deska od tří plešek z města Eisenach, který si starší ročníky určitě pamatujou, jako město, kde se vyráběl Wartburg. Na LP, který vyšlo na Dimu najdete 13 songů v němčině klasického úderného německého Oi!, kterému dominuje basa, která je hodně hrává a příjemně oživuje muziku. Kapela se označuje jako Oi! Rock´n´Roll a skutečně to sedí, protože zde nechybí kytara, která rnr opravdu válí a v songách jako Das was zahlť, Unsere Name ist Gebrant a nebo Nur Du si jí důkladně užijete. Bombecks se nebojej šáhnout ani po ska rytmu (song Dr.M). Nechyběj ale tvrdší songy jako Arbeitslose Arbeiterklasse, Wie ein Sturm, ale i melodický halekačky alá fotbalová F.C.W. Nechybí ani pomalejší songy s vážnějším textem jako je třeba Die Freiheit, která vypovídá o situaci v oblasti východního Německa v roce 2004, která nebyla určitě pro normální lidi zrovna růžová. Jinak ostatní témata calkem plynou z názvu songů, nezaměstnanost, policie scény, přátelství, muzika atd…K LP je papír s textama a nabídkou od Dim Records. Pro fandy německý Oi! hudby se toto LP bude myslím hodně páčit…Mně se líbí také.

Kde začít když máte před sebou best of kapely která je jedním ze základních kamenů celý ty mašinerie pro ktrerou žijete a věnujete jí svůj volnej čas, veškerý peníze a kdo ví co ještě. Condemned 84 pro mě znamená kult kterej ještě stále mužu vidět a po těch letech za to kurva stojí. Na dvou deskách je průřez celou tvorbou kterou stejně všichní máte doma. První pecka Oi! ain´t Dead- nesmrtelná věc, No Way in, Battle, Under her Thumb, Bootboys, Up Yours zakončuje první stranu, prozatím nemám slabinu, druhá strana Unite, Psycho, Were gonna Win, The Boots Go Marching in, In yer Face. Pořád si zpívám a hrozim. Deska dvě side A: Keep the Faith, Child Killers, moje oblíbená Feel the Fear, Nutter a Remember this. A strana B When Saturday Comes, Face the Agression-při týhle pecce mrazí, Skinheads – a o tom to všechno je, žádnej nedělní klub pro smrady co se nuděj a nevědí co by na sobě z frajeřiny nosili. Trouble je předposlední věc – každej ví o čem je řeč, no a poslední věc WE WILL NEVER DIE ! Obal fotky přebalů alb a booklet komplet texty. Dávám 10

Cropped Men jsou kapela, která pochází z Japonska a toto je jejich EP, které vyšlo už dříve na Bronze Fist Records a jmenuje se Death Sentence (neboli pro našince Rozsudek smrti). Kapela je tříčlenná, ale ve vokálech uslyšíte navíc zpěváka z Empi, Jin-rai a nebo The Foolishness. EPko obsahuje 3 songy, Death Sentence na straně A a Death or Glory a Skinhead Soul Mate na straně B. Písně jsou v angličtině, ale textům moc nerozumím, jelikož jsou hrozně těžkopádný a to i po přečtení přiloženýho papíru. První song je o trestu smrti pro ty, co spáchali sexuálně motivované zločiny, u druhýho jsem při nejlepší vůli neodhalil, k čemu by se moh vztahovat a třetí je song o skinheadském postoji a způsobu života. První dva songy jsou hodně těžkopádný a temný s dunivou basou, ale s melodickými refrény a poslední song Skinhead Soul Mate, to je klasická vyřvávačka. Občas se tu mihne i nějaký to kytarový sólo. Na přiloženym papíru najdete texty a fotky členů kapely. Obal desky udělán v exotickém grafickém stylu, jak jsme u věcí z dálného východu už zvyklí. Tvrdší Oi! hudba středního tempa s příměsí tvrdosti rockových kapel alá Motorhead. Podívejte se po tom, i když nevim kde.

Dak na to, že kapela pochází ze Slovenska tak má pěkně divnej název a ještě divnější název alba co? Takže Dowina znamená latinsky Děvín a Brezalauspurch je nějaký prastarý název pro Bratislavu. Pětičlenné složení avizuje promakanější muziku a ta je skutečně brilantní. Už obal je pojatý hodně netradičně na tuzemský poměry, připomíná celkem obaly od Templars (středověké obrázky dobývání), ale ovšem muzika, ta teda je. Inspirace viking rockem je tu doslova hmatatelná, hlavně v prvním songu Betrayed Warriors, v druhém songu Little Alex uslyšíte vlivy Perkele a již zmíněných Templars a třeba čtvrtý song Endless Blue je pomalá balada s akustickou kytarou. Další věc co je super je střídání zpěvů, to mám vždycky rád. Všechny songy jsou kompletně v angličtině, která je prostě trošku divná, ale dojem rozhodně nekazí! V bookletu najdete všechny texty a na CD fotku kapely. Rozhodně doporučuju, velmi kvalitní hudba! Objednat si to můžete na www.4subculture.com.

Poněkud starší album týhle švédský viking rockový pecky je asi všeobecně známé, ale mně se originál do pracek dostal až nyní. Tak pro ty co neznají, kapelu tvoří Bisson známý ze Steelcapped Strength nebo z Forbidden Rage a Puncc z Battle Scarred a taky z Forbidden Rage. V týhle sestavě bylo nahraný tohle album. Na živo už mají přibranýho bicmena a kytaristu Sniffin Glue tušim, ale zpátky k muzice. Na desce najdete 13 songů, z nichž je 5 v angličtině, 7 ve švédštině plus instrumentální intro. K desce není přiložený žádný papír s texty, ale na zadní straně obalu najdete textgy anglických songů, tak aspoň tak. Muzika je jedním slovem prvotřídní, z některých songů až mrazí po zádech…do paměti se Vám vryje určitě song Warriors, následující Moder Svea což je hitovka jak svině a k nezaplacení na živo, Vikingrock Band je jak od Motorhead a poslední Tillbaks till Valhall. V některých písních je slyšet i banjo, které dodává zvuku další rozměr. Textově je to asi mytologie (odhaduju podle švédskejch názvů) a dále například těžký život rokera nebo pomluvy přes web. Určitě doporučuji sehnat všem fanouškům viking rocku ať už na LP nebo na CD, tohle je opravdu špička svého žánru!

Tohle je trošku starší (ale v pořadí třetí) věc od tříčlenné holandské Oi! kapely, která vyšla na LP u německého labelu Blind Beggar. Deska obsahuje 11 písní, z čehož je 10 anglicky a poslední Brabant is schón! v jejich mateřštině. Kapela hraje klasický Oi! styl alá Condemned 84 nebo Section 5 (z novějších určitě Skinflicks a On File), ale muzika je více rocková, ale občas zaslechnete i 2tone vlivy, jako třeba začátek songu We are gonna Take It. Přestože jsou jen 3 tak je muzika celkem na slušné úrovni a uslyšíte i nějaký to solíčko. Textově to nijak nevybočuje se zaběhnutých témat jako je hrdost a opravdovost, která je obsažená v Oi! hudbě, nenávist k drogám a jejich uživatelům, novinářský a politické krysy, atd…K LP je přiloženej papír s texty a obsáhlou děkovačkou a na podkladu papíru je hromada (fakt hromada) fotek z akcí kapely. Nejvíce se mi líbí songy This is Our Way a pak It´s Over, ale ostatní jsou v podobném stylu a ani jeden není vysloveně slabý. Pokud máte rádi klasické Oi! bez nějakých velkých vlivů jiných stylů, tak tohle je to, po čem byste měli sáhnout.

Album Společenství dobráků je v pořadí čtvrté album tédle grupy ze Štatlu. Cd obsahuje 21 válů, z nichž vály 14. až 20. jsou telefonní rozhovory s jedním hodným panem instalatérem:-D. Poslední vál se jmenuje Friend a je to anglicky nazpívaný Přítel z prvního alba OA. Střídají se zde humorné věci jako Šaškec, 2:1 pro skins a Společenství dobráků, tak i věci vážnější jako Přítel, Zatracený. Už se zde objevuje jako nový zpěvák „Jemen“, který nazpíval písně Our Cult a již zmíněný vál Friend. Jinak vše nazpíváno Srndou. Najde se zde i vál pro vlastence – Tvoje země. OA zabrousila i do rytmů ska ve válu Skabiát. Booklet je pěkně zpracován (u Rabiát records samozřejmost:-)). Toto album vyšlo jako cd a digipack, což ocení hlavně fajnšmekři. Jako bonus jsou přidány 2 videoklipy Skinhead tady je a Společenství dobráků. Mít todle album je povinnost pro všechny české skins.

Tato vinyl verze alba Against The Grain vyšla v roce Blind Beggar Records v roce 2005. Je to druhé vydání, první vyšlo jako CD v roce 2001. Autorem je nám všem velmi dobře známá anglická skinhead banda Retaliator. Against The Grain je v pořadí druhé album této bandy. Retaliator hraje tvrdý britský skinheadrock. Aginst The Grain obsahuje 11 válů, z toho poslední vál Unite je cover od další britské Oi! legendy Condemned 84. První dva vály – 2020 Vision a Against The Grain je o hodnotách, které nás spojují – odpor k módním věcem, stát si za svým, odolávat útokům zvenčí, být hrdý na to, že jsme odlišní od společnosti atd. Následující skladba Days Of Glory popisuje vzpomínky na staré časy a na ty, kteří zradí svoje ideály a kámoše. Text 4. válu v pořadí zabrousí do dávné historie britských ostrovů, kdy vikingové ovládali většinu britského území. Vál Freedom je bohužel v dnešní době dost aktuální, v době kdy odlišný názor od většinové společnosti se trestá paragrafy. Ale kluci z Retaliator majó recept jak na tyto hlídače všeho „správného“ ….we'll dance on your fucking grave....... Vypíchl bych 7. vál Sarah. Je to bohužel velmi smutná píseň, která je namířena proti pedofilům. Jde o popis skutečné události, kdy byla dívka jménem Sarah, které nebylo ani 9 let, unesena, zneužita a zavražděna lidskou zrůdou. Tito zrůdy nemají právo na život. Další vál nese název Bez Slitování (No Mercy), kluci v ní zpívaj o tom, že sebeobrana není zločin. 9. vál Vicious je o násilí. 10. vál Epithaph je vrchol celého alba. Píseň je v pomalejším tempu, ale naprosto betelné text, který mi hovoří přímo z hercny. Text se dá shrnout do této věty: A NATION DIED, YOU WILL NEVER TAKE MY PRIDE!!!! A jako poslední vál následuje klasika Unite od Condemned 84. Mít Retaliator ve sbírce je povinnost a o to víc, když je možnot jej mít na vinylu. Pro každého sběratele je to určitě jeden z klenotů sbírky.

„Myslím, že v roce 2003 nebo 2004 jsme nahráli 3 písně jen tak pro srandu, neměli jsme žádný plán, jak bychom to mohli pojmenovat nebo cokoliv na začátku. Prostě jsme se chtěli jen pobavit ve studiu, dát si pivo a pobavit se při starým dobrým Oi!/skinhead rock'n'rollu“ (viz. rozhovor na staré verzi BB). Tak asi nějak takhle vznikla švédská kapela The Clichés, která je na scéně již od roku 2003 a deska „No Justice, Just Us“ je jejich prvním regulérním albem z roku 2005. Hudebně i textově se jedná o naprosto jasné a jednoduché sdělení v podobě klasického oi!rocknrollu, který zaujme především fanoušky kapely Perkele. Žádné tvrdé kytary, žádný tvrdý vyřvávací oi!, ale naopak příjemné rocknrollové kytary vzbuzující pocit zlaté doby punkrocku – 1977. Hudebně se deska podobá i třeba dobovému albu „All Skrewed Up“ od Skrewdriver :-). Co se textů týká, tak vše se točí hlavně kolem klasických skins témat – hrdost, pivo, working class! Některé songy jsou spíše v pohodovém středním tempu, např. hned první „We´re The Clichés“, „Skinhead“, nebo „Our Cause“. Jiné jsou zase naopak více do punku jako třeba „Four Walls“, nebo „Working Class“. Obal je zpracován jako digipack s bookletem, ve kterém najdete všechny texty i několik tematických fotografií. Deska se moc dobře poslouchá a jako první oficiální album kapely se jedná o opravdu dobře odvedenou práci. Krásný příklad toho, co všechno může vzniknout jen tak ze srandy… :-)

The Index je Oi!/punková kapela z japonské Osaky a hrají od roku 1985. Co vím, tak mají vydány dvě EP (Make Merry a For Men – Hallberd Shield) a dvě dlouhá alba (Indian Rock´n´Roll a právě Owarinaki Boudou). Album obsahuje 11 songů na zhruba půl hodinu muziky. Názvy songů jsou až na pár vyjímek, ale samotné texty jsou kromě songů This isn´t Final Riot a The New you!, které jsou v angličtině a asi dvou v japonštině, všechny zpívané směskou angliny a japonštiny, která je tolik typická pro japonskou scénu. Songy se pohybují od melodických kousků jako třeba Only History Holds the Answer, Raise Your Voice, Raise the Flag nebo The New you! (kde uslyšíte dokonce i klávesy) až po pořádnej nářez (jako třeba This Isn´t Final Riot.), ale celkově nechybí melodické refrény a solová kytara, takže určitě za tu dobu co kapela hraje, se vyhráli. Taky se hodně mění zpěv, takže kapela nenudí. V bookletu jsou texty (což ty japonské Vám budou asi k prdu) a fotky. V děkovačce najdete kapely jako Hawks, Eastern Youth, Youth Anthem nebo Booted Cocks. Zajímavá exotická banda!

Další ze starších EP od Janitors na UVPR Records, tentokráte se jedná o splitko s Lutece Borgia. Co je na EP pěkné je to, že vlastní obal je zabalen v papíru, který obsahuje fotky z jejich turné po Evropě, kde hráli i u nás v České republice a fotky jsou uspořádány jako stolní hra od startu do cíle. Každá ze zmíněných kapel je zde zastoupena dvěma songy, Janitors tu mají první Rochelais 80 v jejich rodném jazyce a jako druhý notorický známý cover 4Q od Blitz v angličtině. Lute Borgia mají první song v anglině a druhý ve francouzštině. První se jmenuje Long Live Summer a druhý Bialystok. Obě kapely hrají podobný styl s oldskůlovou kytarou alá 77-82, akorát Lutece Borgia mi přijdou trošku svižnější. Jinak k EPku je jen ten mega papír s fotkami, jinak je to bez textů. Pěkná věc za pár korun.

Tohle je anglicky zpívanej bokovej projekt Nicka z profláknutejch pařížskejch Haircut a toto CD je limitovaný počtem 200 kousků. Na CD najdete 8 songů a v bookletu, který má dvě stránky i 4 texty songů. Hnedka první song Try to Resist je tvrďáckej Oi! středního tempa a druhej vál Don´t Thread on Us taktéž. Po tědlech dvou sonzích jsem to začal poslouchat celkem se zájmem, jelikož právě tyhle dva songy mi silně připomněly jednu švédskou bandu a to Pöblers United, ke kterejm bych Revenge asi přirovnal a první song je opravdu hitovka jak svině! Textově je to o násilí, pouliční spravedlnosti, fotbálku, armádě atd…Občas trošku hapruje zvuk a hlavně anglickej přízvuk, ale co, podstatná je muzika a ta se v některých písních povedla na jedničku. Něco je trošku lopata, ale na to jsme u Frantíků celkem zvyklí. Jsem celkem rád, že se mi toto dostalo do pracek, jelikož jsem o existenci tohohle počinu vůbec nevěděl a dá se říci, že mě to mile překvapilo. Popravdě ani nevím, jestli kapela vydala krom tohohle ještě něco dalšího. Kdo má rád klasický bandy jako Combat 84 nebo třeba Close Shave, tak si určitě najde cestu i k The Revenge.

Tohle je opět trošku starší CD, které jsem ale obdržel až nyní a musim rozhodně říct, že přišlo v pravý čas, jelikož Cashova tvorba mi zrovna v tomhle období hodně přirostla k srdci a streetpunk, Oi!, HC kompilačka složená z jeho hitovek hozenejch do tvrdší podoby mě opravdu zajímala. Na kompilace najdete 29 songů od 29 kapel jako Strongarm & the Bullies, Judasville, Reno Divorce, Peter Pan Speedrock, Emschekurve 77, Discharger, The Pug Uglies, 7er Jungs, Dead50’s, Southern Way, Couchdrivers, Banner Of Thugs, Social Combat, Springtoifel, Floffgirl, Hateful, Toxpack, The Regulars, Vortex, Sweet Poison, Get Out, Subculture Squad, Superaction, For The Fame, Badlands, Confuse The Cat, Razorblade, Riot Company a Barry Lewis, takže vidíte, že tu jsou známá i méně známá jména kapel, které tvořili scénu v roce 2005. Další podstatná věc je ta, že na CD je téměř 80 minut muziky a nutno říct, že parádní muziky. Najdete tu prvařený hitovky jako Don´t Take Guns to Town, Guess Things Happen That Way, Ghost Riders in the Sky, San Quentin (dvě verze v angličtině a v němčině), Highway Men, Folsom Prison Blues, Thing Called Love, I Walk the Line, Devil´s Right Hand, Wanted Man nebo třeba Ring of Fire. Skutečně bych musel vyjmenovat ke každé kapele píseň, protože u tvorby Johnnyho Cashe platí skutečně pravidlo co kus, to originál a musim říct, že se to povedlo i u coverů. Některé zůstávají ve stejné linii, některé naopak přitvrzují (nejvíce je to asi vidět u songu Devil´s Right Hand a u Thing Called Love, které streetpunkovej zvuk vyloženě sluší). Kotlíkáři určitě znají Blues Folsomský věznice, Dlouhej černej závoj nebo Dálniční hlídku. Booklet je perfektní, každá kapela v něm má fotku a kontakt na webové stránky a email. Jo, je to „jen“ výběrovka, ale je parádní a já jí můžu každýmu, kdo propad songům tohohle pána v černém jedině doporučit.