Alleged Bricks pocházejí z Washingtonu ,DC. Kluci z tédle bandy se s tím moc nepárajó, hrajó pořádné streetpunk řízlé hardcore. V některých válech - The Pain, No More, Locked Up a Necessary Evil hardcore vyloženě převažuje. Z vojsu zpěváka čiší ta správná hc nenávist:-D. Náměty k válům jsou klasika – chlastačky, užívání si života atd. + teda ještě nenávist vůči emo kids:-D. Album Place Your Blame obsahuje 14 válů a je to i zároveň jejich debutové album. Pro vyznavače tvrdšího a agresivnějšího Oi! to bude jistě příjemné poslech. K dostání u www.4subculture.com

Mám tu LP německý skinhead kapely Gerbenok, se kterou jsem se seznámil až koupí tohohle LP. Už ho mam doma vcelku dlouho, ale nějak jsem na něj zapomněl a nevěnoval mu pozornost. Což byla celkem chyba. Jedná se totiž o parádní německý Oi! Co si budem povídat, žadný hudební zázrak to nejni. Tři akordy, umca umca a sem tam nějaké to solíčko, ale precizně zahraný. Zpěvák má celkem chrapláka, do muziky přesně sedí. Na desce je 12 věcí, sem tam proloženejch německejma blábolama. Všechny songy jsou dost podobný, co se týká tempa, takže žádný ploužáky pro děti, ale ani extra nářez. Nejlepší věci z desky jsou určitě Bootboys Sachsen Anhalt, Freundschaft verband uns, Abschaum der Szene a poslední Immer wieder (luxusní song). Celý album se motá okolo klasickejch témat a to kamarádství, práce, domácí Sasko a nenávisti k hipíkům. Booklet obsahuje texty pár fotek a děkovačku. Takže suma sumárum, Gerbenok nepřekvapí, ale potěší dobrou muzikou a zpěvnejma textama.

Last Laugh jsou kapelou z amerického města Tucson v Arizoně. Hnedka jak jsem otevřel booklet tak jsem si všimnul tlustýho mrože, kterej jim hraje na kytaru, a řekl jsem si, že jsem ho kurva někde viděl a taky že jo. Lidé z Last Laugh totiž hrajou ještě v Blue Collar Criminals. Už na první pohled zaujme patrioticky laděný obal, který je u American Defense skoro samozřejmostí plus povídání o úloze vlajky v dnešní společnosti, které najdete v bookletu. Jinak je zde 11 songů hrubšího a surovějšího stylu alá The Unruly, Marchring On, Boot Party nebo právě BCC. V prvním songu What´s New Gone zazní dokonce saxofon. Texty jsou například o vzpomínkách stárnoucího skinheada na všechny věci, co zažil, o opěvování své Arizony, o pozérech, koncertech a pitkách, opravdovost skinheadského kultu, atd… V bookletu jsou všechny texty kromě Self Control a Strength to Go On (ale nevím proč, covery to podle mě nejsou) a pár fotek. Nejvíce mi zaujal určitě song Hooligan Army a We´re the Ones. Kdo má rád proamerické Oi! s hrubým zpěvem alá kapely, co jsem jmenoval ocení i Last Laugh.

Punkrocková smečka z Hildesheimu, o které, a to nepochybuji, jste již určitě slyšeli a toto je jejich druhé album, které vyšlo poněkud dříve, ale já jsem se k němu dostal až teďka. Takže kapela ve čtyřčlenném složení, ale má dvě kytary a už od prvního songu to do Vás napere neskutečnou energií, melodičností a chutí hrát, která čiší a kape z každého songu, ať už je rychlý nebo pomalý. Na albu Riot Anthems najdete 14 písní, z toho 12 v angličtině a 2 v němčině a je to skutečně parádní směska rychlejch energických válů, občas uslyšíte kytaru na druhou dobu, ale i akustiku a pomalejší věci! CD otevírá píseň Scene Police, kterou snad ani nemá smysl komentovat. Banda chytrolínů co nikoho nezná a nikdy neviděla kapelu, ale samozřejmě o ní všecko ví! Další parádní song, kterej mě uplně nabil je Riot City, kde právě uslyšíte na začátku ska vlivy, který přejdou do parádního songu o mokrejch čtvrtích měst, kde se pije až do rána. Další bombicí je True Friends o síle přátelství, která překoná propast let, balada Fragen a v neposlední řadě poslední song Hildesheim, který vypovídá o místě, z kterého kapela pochází a kde členové vyrůstali. Ostatní songy jsou o spravedlnosti, o životě, který s Vámi hází nahoru a dolu, ženskejch, práci atd… Nic extra vážnýho, ale ani nic hloupýho. Kapela mi asi nejvíce připomíná drzej kurva poslouchatelenej styl jaký hrají Battle Scarred. Ve bookletu nic nechybí, takže CD Vám mohu s klidným svědomím doporučit, jelikož opravdu nevím co bych tomu vytkl. Kupte si na www.4subculture.com.

Kapela se Singapuru Ruction (neplést s anglickou kapelou stejnýho názvu), je součástí Adelphi Crew a do téhle chvíle jejich jediné regulérní dlouhohrající album (nepočítám EP a kompilačky). Na albu najdete 12 songů, který jsou všechny zpívaný v anglině. Jakmile uslyšíte první tóny, tak se Vám dozajista vybaví kapela ACAB, protože zvuk je podobně hutný a i kytarový sóla jsou exotičtější a prostě na Vás působí jinak, než zvuk evropských nebo amerických kapel. Textově kapela už tak exotická není, jelikož se zabývá klasickými tématy jako třeba odsouzení skins normální společností a policisty, lži a pomluvy, síla peněz, popíjení s přáteli, lidech co propadají módním trendům, spravedlnost atd. Nejlepší songy jsou určitě úvodní Lion City Skinheads, Lighting(ta je pro mě prostě nejvíc…) a When We Got Drunk. Nechybí tu jak rychlejší věci, tak ani pomalejší věci s táhlými refrény a ani ska melodie. Booklet odpovídá standardu Dim Records, texty, fotky, děkovačka plus reklama na ostatní produkty vydavatelství. Trošku starší věc, kterou se ovšem vyplatí pořídit máte-li rádi exotiku. K mání na www.4subculture.com.

Tentokrát se rozhodně nejedná o žádnou novinku, nicméně jde o kapelu, která za svou poměrně krátkou životnost za se sebou nechala jedno poměrně zajímavé album. Vzpomínám si, že jsem kdysi přišel do jednoho streetwearového obchodu a tam uviděl právě tohle album s nápisem Bratislava streetpunk a v té době jsem ani vůbec netušil, že nějaká kapela jménem Stanaz na Slovensku vůbec existuje. Nicméně jako člověk, který vždy rád podpoří československou scénu, jsem album zakoupil a čekal, co na mě z přehrávače vyleze… Po úvodním intru (Óda na radost) se to rozjede v hodně slušný nářez! Drsný zpěv, rychlost, tvrdé kytarové riffy – hudebně bych to nazval HC/punk. Určitě jsou v jejich muzice slyšet vlivy kapel jako Casualties, Non Servium, Rozpor, prostě rozhodně nečekejte žádný oi! britského stylu, ale naopak spíše rychlý tvrdý punk. Skladby jsou poměrně krátké (většinou kolem 2 min.), ale zase je jich tam vč. intra a outra celkem15. Nicméně co je u Stanaz to nejzajímavější jsou podle mě texty, které si rozhodně neberou servítky vůbec s ničím a nikým… Na zadní straně obalu je umístěno logo GNWP, takže bych očekával především texty proti fašismu a jak je v dnešní době v antifa scéně „in“ útočení na vše co jen zavání jakýmkoliv patriotismem, ale na druhou stranu je tu i spousta textů, které jdou mimo dnes zajetá pravidla spolků jako AFA. Jak už jsem říkal, je tu spousta nenávistných textů směřovaných k různým hnědým pomatencům, ale většina songů obsahuje i opačnou stranu mince a je zde jasně odsouzen komunismus, RASH, apod. Aby si každý udělal svůj obrázek, o čem tady teď mluvím, tak třeba v songu Generácia: „My sme děti, čo nechcú fašismus, my sme děti, čo bránia krajinu… Nechceme nikdy návrat komunismu…“ Nebo v songu Falešná tvár: „Pozývám ho na pivo, do krčmy kde býva živo, hovorí čo počuš chcem, smash the nazis, smash the reds!“ Je prostě jasně vidět, že se nejedná o jednostrannou záležitost namířenou pouze proti jedné straně. Co je ale podle mě největším protiproudem vůči dnešní antifašistické scéně je píseň „Homokláda“, kde náplň textů je asi každému jasná a myslím, že dnešní anti-sexistická a humanistická levicová hnutí musí asi mít celkem neklidné spaní z takovýchto textů… :-) Z mého pohledu jde o album v podstatě navazující na legendární The Protest, kteří se také hrdě hlásili k SHARP, ale byla jim cizí i jakákoliv jiná politika ve scéně.