![224_stanaz.jpg](images/recenze/224_stanaz.jpg)
Tentokrát se rozhodně nejedná o žádnou novinku, nicméně jde o kapelu, která za svou poměrně krátkou životnost za se sebou nechala jedno poměrně zajímavé album. Vzpomínám si, že jsem kdysi přišel do jednoho streetwearového obchodu a tam uviděl právě tohle album s nápisem Bratislava streetpunk a v té době jsem ani vůbec netušil, že nějaká kapela jménem Stanaz na Slovensku vůbec existuje. Nicméně jako člověk, který vždy rád podpoří československou scénu, jsem album zakoupil a čekal, co na mě z přehrávače vyleze… Po úvodním intru (Óda na radost) se to rozjede v hodně slušný nářez! Drsný zpěv, rychlost, tvrdé kytarové riffy – hudebně bych to nazval HC/punk. Určitě jsou v jejich muzice slyšet vlivy kapel jako Casualties, Non Servium, Rozpor, prostě rozhodně nečekejte žádný oi! britského stylu, ale naopak spíše rychlý tvrdý punk. Skladby jsou poměrně krátké (většinou kolem 2 min.), ale zase je jich tam vč. intra a outra celkem15. Nicméně co je u Stanaz to nejzajímavější jsou podle mě texty, které si rozhodně neberou servítky vůbec s ničím a nikým… Na zadní straně obalu je umístěno logo GNWP, takže bych očekával především texty proti fašismu a jak je v dnešní době v antifa scéně „in“ útočení na vše co jen zavání jakýmkoliv patriotismem, ale na druhou stranu je tu i spousta textů, které jdou mimo dnes zajetá pravidla spolků jako AFA. Jak už jsem říkal, je tu spousta nenávistných textů směřovaných k různým hnědým pomatencům, ale většina songů obsahuje i opačnou stranu mince a je zde jasně odsouzen komunismus, RASH, apod. Aby si každý udělal svůj obrázek, o čem tady teď mluvím, tak třeba v songu Generácia: „My sme děti, čo nechcú fašismus, my sme děti, čo bránia krajinu… Nechceme nikdy návrat komunismu…“ Nebo v songu Falešná tvár: „Pozývám ho na pivo, do krčmy kde býva živo, hovorí čo počuš chcem, smash the nazis, smash the reds!“ Je prostě jasně vidět, že se nejedná o jednostrannou záležitost namířenou pouze proti jedné straně. Co je ale podle mě největším protiproudem vůči dnešní antifašistické scéně je píseň „Homokláda“, kde náplň textů je asi každému jasná a myslím, že dnešní anti-sexistická a humanistická levicová hnutí musí asi mít celkem neklidné spaní z takovýchto textů… :-) Z mého pohledu jde o album v podstatě navazující na legendární The Protest, kteří se také hrdě hlásili k SHARP, ale byla jim cizí i jakákoliv jiná politika ve scéně.