
Dlouho avizované CD je tu. Prozřením je myšlen zřejmě příklon k vlastenecké pravici a distanc od politické korektnosti, s čímž nemám problém, pokud se nejedná o žádný extrém a zde je to v normě, takže ok. Na disku je 13 songů v českém jazyce, prokládaném brněnským hantecem, čemuž mnoho lidí nebude moc rozumět, třeba píseň Klá něco řekne pár zasvěceným. Jinak textově narážet skoro v každém druhém songu na jistou protěžovanou menšinu, to na mě pak jako celek působí poněkud klišovitě, což ovšem neznamená, že kluci nemaj recht. Stačil by bohatě pro mě nejlepší vál z alba - Nasraný chlapi, který jde přímo k věci, úderná tvrdá hudba a text přímo přenesený z reality. Udavač se ve zpěvu hodně zlepšil, takže je vlastně dobře, že už zpívá nastálo a to nejen u policejních výslechů :). Song věnovaný Skinhead Girls sem u Operace dlouho postrádal, tak se konečně objevil. Pouze malá výtka, myslím že kdyby ho napsal muž Skinhead byl by hlavně pocitově trochu jinde. Hoši se nám tu také v kousku Zbrojovka pouštějí na tenký led fotbalové rivality. Pominuli ne moc smysluplné rýpnutí do kamarádů, přejmenoval bych ho na -Máme mindrák z Prahy a to veliké. Nu náladu mi spravila předělaná lidovka Když sem já měl po robotě, text opět velice reálný. Pokud mám udělat celkové shrnutí CD-textově návrat k Orlíkovským tradicím, trocha landismu se v tom nezapře. Hudebně kombinace textů a hlasu zpěváka mi velmi připomíná Buldok v tom lepším slova smyslu, i když místy na mě moc metal, ale to už je specifický styl OA, nikdy nebyli čistý Oi!Punk. Většina textů je určitě k přemýšlení, ne ve stylu lopat všechny sejmem na kaši atd. Na konec bych vyzdvihl cover a booklet. Parádní obrázky tematicky vhodně doplňující text. Toto je na hlavní cenu pro skinheadského kreslíře a grafika desetiletí! Podpořte tedy tento kus a poslechem a přečtením textů si udělejte vlastní úsudek o tomto přelomovém kousku, je to dobré. Já jdu ještě naposlouchtat, toto byl můj dojem po prvním poslechu. Oi! BOOTWEISER Jedna z mých nejoblíbenějších oi! kapel Operace Artaban po 4 letech vydala nové album. To pro mě znamená příjemnou povinnost koupit si nové CD a zároveň k samotné hudbě napsat i několik řádků. Kapela každým svým dalším albem vždy posouvá svůj styl o něco dál a ačkoliv do této doby jsem především album „Společenství dobráků“ považoval za největší krok kupředu, tak jejich nový počin „Prozření“ je krok o dalších několik řádů výš. Tolik melodií, tolik nápadů a zajímavých textových obratů jsem už teda opravdu nečekal… Pokud mi na minulé desce „1-2-3-Oi!“ trochu scházela větší přímočarost, tak tady je tomu přesně naopak. Spousta pozitivní energie, radosti z hudby a nadsázky v textech, tak toto jsou atributy nové desky OA. Z textů i hudby je jasně cítit, že tady nehrají žádní zaslepenci, kteří vidí svět pouze černě, nebo bíle, ale naopak je cítit, že pánům již není 18 let a někteří z nich již dokonce předávají své životní zkušenosti svým potomkům… A to je přesně to co se mi u Operačky líbí, nezasekla se někde před 10 lety, ale jede si stále svojí cestu, která je ovlivněna tvrdou realitou života. No a abych tady jen nežvanil a byl poněkud konkrétnější, tak vyberu několik zásadních hitů, které podle mě rozhodně stojí za to zmínit. Začnu hned úvodní peckou „Kult“, která se textově nese v klasickém stylu hrdosti na skinheadský kult s důrazem na to co, máte v srdci a ne jen jaký hadry nosíte. Co ale není úplně klasický, je hudba, protože takhle nakopávací začátek mě teda hodně překvapil, ale rozhodně příjemně! Perfektní frázování Udyho zpěvu, melodie, za které by se nemuseli stydět bandy jako Alkehol, nebo Konflikt a z toho všeho plynoucí spousta pozitivní energie! Další song, který zmíním je čtvrtá „Dejavu“, ke které byl natočen i klip. Opět výborná melodie s pozitivní atmosférou, kde se dnes již taťkové vracejí díky svým ratolestem zpátky do svých dětský let. Celé album nevycházím z údivu, jaké muziky jsme se od Operačky dočkali, ale to co na mě čekalo v desáté písničce „Když sem já měl po robotě“ bylo už opravdu nad očekávání. Nádherná moravská „lidovka“ s houslemi, akustickou kytarou a opět skvěle melodickým zpěvem. Text obsahuje veselou nadsázku i tvrdou realitu – prostě pecka! Aby to nevypadalo, že Operačka upustila od svých klasických „hard songů“, tak ještě určitě zmíním dvanáctou „Přání“, která si to sype od začátku do konce až v metalovém rytmu a pojednává o tom, že peníze jsou sice důležité, ale zdraví máme opravdu jen jedno! Jedna skvělá skladba střídá druhou a slabší místo by člověk hledal snad jen lupou. Vše podpořeno hezky udělaným barevným bookletem se všemi standardními náležitostmi jako jsou texty (ČJ/AJ), dobrou grafikou a komentářem k samotným songům. Toto opravdu není žádná placená reklama na zakázku, toto je realita nového stylu Operace Artaban. Oi! URBY