Split Ep portugalských Albert Fish (kteří mají splitek, že to snad ani nejde vyjmenovat) a amerických Crucial Change vychází na portugalských labelech Can I Say Records a Esnaquiza!. Každá z kapel je zde zastoupena dvěma songy v angličtině – Albert Fish zde mají Dead City a Plastic Age, Crucial Change potom Forgotten Identities (která vejde i na The Fire Next Time) a Why We Fight. Stranu Albert Fish roztočte na 45RPM. První song je pomalejší melancholická věc je o betonové džungli města, kde krysy s křídly andělů serou na lidi :), dvojka je potom rychlejší věc o současném konzumním světě, kdy člověk potřebuje kdejkou hovadinu, aby byl šťastný. Albert Fish hrajou v klasické sestavě čtyř. Crucial Change taky, ale zpívá basák Tyler (nebo basuje zpěvák Tyler :)). Jejich stranu je nutné roztočit pouze na 33 RMP. Songy jsou pomalejší a technicky je to vymakanější a i když textově/obsahově se kapela vzdálila svým předchozím albům, tak zvukově je na tom pořád stejně. Oba songy jsou o národě, útlaku, kapitalistických hodnotách, které stojí na budování kariéry a nutnosti bojovat proti tomu. V prvním najdete skvělé kytarové a v druhém prozměnu basové sólo. Jinak deska je limitována 300 kousky (vše černé), uvnitř pak je papír s texty/fotkami a sestavou kapel. Parádní splitko a zprůměrujeme to na 9/10.

V pořadí třetí počin od kanadských Alliance, kteří pochází z Ontaria, vyjde opět na Rebellion Records. Epko obsahuje tři songy a stejně jako na minulých počinech i zde je cover – One Law For Them od 4Skins. Na miných věcech to byly covery Sarah od Retaliator a Warriors od Blitz. Ostatní songy jsou titulní City Burns a poslední The Other Guy. První song je skutečně parádní věc, otevíraj ho jen bicí, ke kterým se pak přidá kytara s úvodní vyhrávkou (banda má dvě kytary) a hrubší zpěv. Ostatně posuďte sami, je to zde https://www.youtube.com/watch?v=nV0XM4GW8RY. Cover má proti originální verzi samozřejmě mnohem lepší zvuk a zní to fakt parádně. Poslední věc The Other Guy je v podobném stylu jako první City Burns. Hrubej zpěv a drobné kytarové vyhrávky a zpěvák Ben v něm pěkně mění polohy svého hlasu. Z kanadských kapel mi to připomíná Bootprint. Desek je 500 a jsou na černém vinylu. Jinak obal je ve středověkém stylu a jen černobílý, což se mi vždycky líbí a kterej teda měla kapela i na minulém počinu Evil. Předchozí věci byly super a tohle jde v jejich šlépějích.

Debutové album východočeských Arogants zahrnuje dvě nahrávací seance pojmenované Epizoda 1 a Epizoda 2. Rozdíl je v tom, že v první části jsou dvě kytary, v druhé už potom je jedna. Epizody jsou taky rovnoměrně rozdělené na šest a šest songů. Jinak kluci mají zkušenosti s jinými kapelami jako Driák, Everyday Hate, Svarog, Todleto Rebels nebo Out of Control, takže celkem solidní záběr punku, Oi! a HC a to se taky odráží v jejich hudbě, kdy tu máme ultramelodické věci jako třeba Skinhead Rock´n´Roll nebo poslední protiválečná Nezažiješ, Nepochopíš (která začíná poloakusticky a jsou tam i klávesy), ale i tvrdší věci jako titulní Arogants, Závidíš nebo Loser Skinhed. Jinak Průža si dává na zpěvu dost záležet a uslyšíte celou řadu poloh od melodický až po hrubou, kytarista hází slušný riffy a je slyšet, že má raději tvrdší muziku (ale umí i sóla, třeba v Timebomb), basa pak zní kovově v pozadí (třeba v Pijavici). Parádní je taky song Pokrytec, kterej má halekácí refrén jak od Normals?! Texty jsou jak vážný (třeba Čikatilo nebo právě Nezažiješ, nepochopíš), ale převládaj klasický témata jako Working Class, cesta životem (Žádný vyzrálý blues), sranda na koncertech (Arogants), násilí (Vem ho tyčí), atd… Jinak booklet dělal Tlustej Tony, takže je to celý do komixovýho a karikaturistického stylu, uvnitř jsou texty v češtině (v angličtině jsou jen na bandzone kapely), krátká děkovačka a fotka bandy z putyky. Parádní debut.

V roce 2015 vydala tahle anglická kapela z Leicasteru svoje debutové EP Saturday´s Soldiers, kde byly čtyři songy – Saturday´s Soldiers, Means of Escape, B-Squadron a Scratchcard Nation. Potom se kapela odmlčela a vypadalo to na konec ale v lednu 2018 se chystají vydat debutové full album s názvem Sons of Tigers. To bude obsahovat 13 songů včetně čtyřech zmíněných (ale nově nahraných), Intra a dvou coverů – Evil od 4Skins a Rapist od Combat 84. Mimo to v songu Day to Day vypomáhá kapele i Timmo z The Glory. Zvuk kapely zůstává pořád stejně hrubý a syrový, jako na jejich debutovém EPku a odkazuje na kapely z 80. let – stačí se podívat na výběr coverů. Občas uslyšíte kytarovou vyhrávku, ale myslím, že by málokdo poznal, že jde o album z roku 2018 kor když zvuk coverů parádně splyne s ostatními songy z alba. Prostě zvuková nostalgie jako prase a já tam navíc slyším určitě Condemned 84 (a jejich Gang Warfare nebo When Saturday Comes) nebo z novějších třeba Bootprint. Jinak je to vesměs střední tempo, ale najdou se i rychlejší věci jako třeba This is England, která je o tom, jaké subkultury dala Anglie světu. Jinak další songy jsou Mongoose Patrol, Keep the Cover, Means of Escape, Woking Class Heroes a titulní Sons of Tigers. Syrový, nekompromisní, násilný a dobrý!

Druhý press druhého oficiálního alba týhle úderky z Bostonu vydal opět jejich domácí label Rock´n´Roll Disgrace, tentokrát na modrém vinylu a v počtu 500 kousků. V kapele opět působí Brendan a celá partička lidí motající se okolo kapel jako Hammer and the Nails, Boston Strangler, Rival Mob, Stone Dagger, Lovely Lads, Peacebreaker, Magic Cirlcle, Mind Eraser, Soul Swallower, atd… Kapela, která je pětičlenná, na sebe upozornila v roce 2009 kazetou a pak singlem a stejnojmenným albem a od té doby se stala doslova kulovní záležitostí (stačí se podívat na ceny jejích nahrávek na discogs) a dokonce došlo ke třem bootlegům jejich písní, které byli vydány jako tři singly pod hlavičkou Battle Ruins Fan Club. Na desce najdete osm songů, z čehož tři můžet znát z kazety, která byla vydaná loni. Jedná se o titulní Glorious Dead Lay Under Waves, Slain Stripped Skalped a We Are the 10th Legion. Většina songů je ve ponurém středním tempu (ale nečekejte žádný doom metal), dominuje Brendanův vokál, který umí fajn vejšky (Same Enemy, Atomic Fire nebo poslední The Day the Idols Fell) a vynikající sólová kytara, ale jsou tu i rychlejší kousky (Below the Black Sun a Slain Stripped Skalped). Jinak určitě nečekejte žádné klišé, tohle jsou texty o válkách (od Říma přes Hirošimu až po Vietnam), utrpení, zlu, slávě, atd… a taky se připravte na to, že každej song je prostě top. Za mě je nejlepší z nejlepších Atomic Fire a We Are the 10th Legion. Uvnitř obalu je papír s texty a obrázkém vikingské lodi. Kapela se stala kultovní po právu a já nemám jinou možnost než dát plnej počet.

Bomber je nová kapela ze Švédska (Malmö), kde hrají členové Vindicate This! a Lost Warning. Singl vyšel nejdříve jako digitální promo (https://goo.gl/ygvtpH nebo případně https://www.youtube.com/watch?v=9nnZl-9Q0Yc), ale později v tomto roce by ho měl vydat Pretty Shitty Town Records. Online verze obsahuje čtyři songy v angličtině a to Working for What, Point of No Return, I´m a Bomb! a The Irony. Kapela ale nahrála ve studiu songů pět, takže možná fyzická verze bude o song bohatší. Zmíněné kapely jsou tam určitě slyšet, muzika je melodická (jak jsme na to u švédských kapel zvyklí), přímočará a songy jsou relativně krátké (ani jeden nemá přes 2 minuty). Bicí jsou svižný, v každém songu je krátká kytarová vyhrávka (nejlepší asi v posledním The Irony) a vzadu duní rychlá a vyhraná basa (kterou uslyšíte asi nejlépe v Point of No Return). Obal i logo kapely odpovídá jejímu názvu. Fajn novinka, kde hrají ostřílení veteráni.

Třetí album (a celkem čtvrtý počin) BBSC vyšel opět vlastním nákladem kapely a jmenuje se Obrazy smutku (Pictures of Sadness). Opět tu jsou nějaký změny v obsazení – kytarista se přesunul na místo basáka. Celkem je na albu 10 songů v češtině. Hnedka po prvním poslechu musím říct, že je to zatím nejlepší věc, co kapela vydala. Hudba je mírnější střední tempo (nečekejte žádnej nářez), kytara si jede vyhrávky (třeba Obrazy smutku, Parazit, Divadlo loutek nebo Naše zem) a co se mi teda hodně líbí, tak to je Vlastův zpěv, kterej není nějak tvrdej nebo hrubej a parádně se hodí do muziky. Album má parádní texty, které jsou hlavně vážný, takže okupace a její důsledky (ať už ze strany Rusáků - Ие КоLопII, tak USA – Okupant anebo obou Studená válka), těžká 50. léta, kdy systém drtil všechno normální kolem sebe (titulní Obrazy smutku), drogy (Divadlo loutek), celebrity, které jsou známé jen svými skandály a průsery (Produkt doby) nebo zkreslený obraz skins, kteý znáte z medií (Skinhead Story). Nejvíce se mi líbí Naše zem, která má hodně pomalej začátek, kde hraje jen basa a potom určitě titulní Obrazy smutku. Jinak booklet je asi taky zatím nejlepší, co udělali, všechny texty, tématické ručně kreslené obrázky a na konci fotka kapely. Od roku 2012, kdy vyšel jejich debut udělala kapela velkej kus práce, kterej se zúročil v podobě tohodle alba, který je opravdu skvělý!

Debutová věc od španělské kapely Castilion vychází pod dvěma názvy na Shout Proud Records jako single sided LP. Jedna verze se jmeuje Eterna Batalla (Věčná bitva), těch vyšlo 100 kousků na zeleném vinylu a s rytířem na obalu, druhá verze se jmenuje Lista Negra (Černá kniha), těch je 50 na černém asfaltu a na obalu jsou tančící kostlivci. Plus vyšlo ještě 20 testpressů s helmou. Na desce najdete pět songů ve španělštině a já musím říct, že myšlenka toho single sided LP se mi líbí víc, než třeba desetipalec z obou stran. I když je kapela nová, tak jsou v ní známé tváře – Victor z Drakkar a Nestor z Glory Boys, Mercancias, Shaved Dogs, atd… Kromě dvou titulních songů zde najdete věci jako Cabalgando (Jízda), Terrores (Hrůzy) a první Llorando el Perdón (Pláč za odpuštění). Hnedka první song vás uvede do obrazu, jak kapela hraje. Rychlejší muzika s vyhranou kytarou (třeba začátek Terrores nebo ovlastně část každého songu) a zpěv je trošku sekaný/křičený (a připomíná trošku starší Ultimo Asalto anebo některé brazilské kapely) a někdy je i zdvojený s dalšími členy kapely (třeba první Llorando el Perdón). Třeba v posledním songu Lista Negra fakt zpěvák jede hrozně rychle. Jinak španělština tomu sedí, jak prdel na hrnec. Nejvíce se mi líbí asi Eterna Batalla s parádním refrénem a začátkem. Obal je udělaný jako přehnutý list, do kterého je vložená deska a z druhé strany jsou texty, fotky a děkovačka. Komu se líbí španělské věci jako Asedio, Drakkar nebo Revolta, tak tohle je přesně pro něj.

Název splitka dvou katalánských kapel Reconquesta a Codi de Silenci by se dal přeložit jako Síla rozumu a vyšel v 500 kopiích (300 černých a 200 vínových) na Disco Nightmare, Roca Sobirana a Fénix Records (poslední dva jsou zřejmě labely kapel). Každá kapela zpívá ve své mateřštině a je zde zastoupena dvěma songy – Codi de Silenci zde mají El Complot (Spiknutí) a Descans (Odpočinek), Reconquesta potom Segueix Latent (Stále živi) a Som Una Nacio (My jsme národ). Codi de Silenci hrají v pětičlenné sestavě a jejich muzika je skutečně vyhraná, což určitě víte z předchozích dvou desek. Descans je pomalejší věc, s vyhranou kytarou, táhlým zpěvem, která vypovídá o umírajícím patriotovi, který se ohlíží za životem, který prožil na plno a na kterém by neměnil ani jednu věc. Song končí pípáním nemocničního přístroje. El Complot je potom rychlejší a rockovější a je o nezdařeném atentátu na krále Alfonse XIII v roce 1925 a jeho důsledcích na situaci v regionu. Reconquesta naproti tomu redukovala setavu na tři členy, Segueix Latent je o padlých patriotech a jiných historických osobnostech, kteří však nejsou zapomenuti a jejich pokračuje i v současnosti prostřednictvím nás. Reconquesta hraje přeci jen trošku hruběji, ale to neznamená, že hůře, a i přes to, že jsou jen tři tak muzika je špičková a sóla uslyšíte také. První song obsahuje skvělý refrén. Dvojka Som Una Nacio je o pocitu být součástí země, do které váš národ nepatří. Tento song je asi nejtvrdší z celé desky a může za to hlavně úderný refrén. Uvnitř desky najdete papír s texty (i v angličtině, což oceňuji) a fotkami kapel. Kdo má rád patriotické kapely, které se nebojí zdůraznit svoji národní identitu a příslušnost ke Katalánsku, tak to to je věc přesně pro něj. Paráda a za mě plnej počet!

Doubling Boys je pětičlenná baskitská kapela, která má na kontě třeba CD Denbora Aurrera Doa z roku 2010, které ale letos vyšlo na LP také přes Primátor Crew. Kapela hraje poměrně dlouho (první album vyšlo v roce 2006 a kapela jak otaková byla založena v roce 2004) a toto je po 8 letech jejich nový počin (změny v sestavě, atd…). EPko obsahuje tři songy a to Bide Luzea na straně A a Skinhead a Bad Reputation na straně B. Název by se dal přeložit jako Dlouhá cesta. Jinak EPko je limitováno 500 kousky, obsahuje insert a vychází na spolupráci tří labelů. První dva songy jsou v baskičtině, třetí pak v angličtině. Pokud máte rádi pomalejší melodické Oi! s jemným zpěvem, táhlými melodiemi, vyhranou basou v pozadí a společnými singalongy, tak tohle přesně dostanete od Doubling Boys v písních Bide Luzea a Skinhead. Poslední Bad Reputation je z desky nejrychlejší s hravě rock´n´rollovou kytarou. Opět musím potvrdit svůj poznatek – kapele prostě více sluší mateřština než angličtina a u Doubling Boys je tomu nejinak. Jinak o insertu nicmoc nevím, protože desku mám jen elektronicky, ale cover je zpracovaný moc hezky. Pokud máte rádi melidkcé věci alá Codi de Silenci, tak tohle si zamilujete. Paráda.

Po tom, co španělský label Tough Ain´t Enough Records dal na EP jediný počin od Dowiny Brezalauspurch, vydává na EP i jejich demáč z roku 2003 – songy Memories, Victim (můžete znát i z kompilačky Streetkids 2) a Dowina Fortress, song Werewolves z kompilačky Japanese-European Friendship a dosud nevydaný song To Each His Own. Deska vychází ve 250 kopiích na černém vinylu s úžasným obalem ve stylu Templars, kde se hodně povedla hlavně ta zadní strana, která hraje všemi barvami a zobrazuje archanděla Michaela. Uvnitř pak najdete papír s texty na všechny písně. Dowina byla na svoji dobu fenomén, protože to byl nějaký první pokus, jak na domácí scéně představit viking rock žánr (ze songu Dowina Fortress přímo kape) a taky anglické vokály. Čekejte parádní kytarové vyhrávky (třeba Victim), ale i basové (Werewolves, Memories) a taky sborový zpěv. Textově se songy zaměřují třeba na vzpomínky na mládí, kdy vám patřili ulice, pouliční spravedlnost všem násilníkům a pedofilům nebo Děvín a jeho historie. Těžko vybrat nejlepší song z desky, protože i demo je na patřičné zvukové úrovni. Tímto je de fakto dokončena kompletní diskografie kapely a všech 10 songů (plus demáč z roku 2015) si můžete poslechnout zde http://bandzone.cz/dowina. Za mě plnej počet a oba palce nahoru pro Tough Ain´t Enough za realizaci obou EPek.

Na LP verzi alba Da Luz À Obscuridade od Facção Opposta ‎jsme si museli počkat dva roky od CD verze. Vydání se zhostil label Combate Brutal Records, pro nějž to byla premiéra co se velké desky týče. Ta vyšla v počtu 200 kousků – 100 s černým obalem a 100 s bílým + 20 test pressů. Vinyl je černý. Jinak na desce je proti CD verzi jen 8 songů (4 na straně A a 4 na straně B) včetně coveru Dans Les Tribunes o Komintern Sect, kde hostuje i Wattie z Lion´s Law. Na LP chybí bonus O Tempo Passa ze splitka z FAVL. Časově to vychází asi na 30 minut. Obal je udělán jen jako papír, kde je nový obal (smrtka – asi se to vztahuje k songu Anjo da Morte), fotky členů a seznam písní plus přiložený papír s texty, děkovačkou a fotkou kapely z koncertu. Podrobnější recenzi najdete u CD verze, tady se omezím jen na lehčí shrnutí. Kapela hraje střední tempo, zpívá ve svojí mateřštině (super singalongy – hlavně titulní song nebo Farsante), má dvě kytary a je to sakra slyšet (třeba Recordaçöes nebo Veterano do Ultramar). Hodnocení nechám stejný, jako minule takže 9/10. U kapely se můžeme těšit na další split EP, tentokráte se španělskými Asedio.

Split EP portugalských Facção Opposta a španělských Asedio vychází na portugalském labelu Combate Brutal Records ve dvou verzích (černý a bílý obal, každá po 100 kusech plus 20 testpressů). Každá kapela je zde zastoupena dvěma songy v jejich mateřštině. FO zde mají songy Inveja (Závist) a Rapazes Desta Nossa Europa (Kluci z naší Evropy) a oba songy můžete najít na youtube, Asedio zde mají songy Hinterland a Dottore Della Peste (Morový doktor). FO je přeci jen zkušenější kapela, takže začnu s nima. Za těch 8 let, které uplynuly od doby, kdy kapela vydala svůj první počin, tak uzrála jako víno a vytvořili s vlastní temnější zvuk ve středním tempu s vyhranou basou v pozadí, společnými silnými refrény a kytarovými sóly. Ta najdete v obou písních, ale v Rapazes Desta Nossa Europa, je i parádní Joaův zpěv v několika rovinách. V Inveja je zase super refrén. Asedio hrají v pěti (ale na fotce jsou jen čtyři) a název by se dal přeložit jako Obležení (a obal tomu i napovídá) a kapela má vydaná dvě alba (obě na Mendeku Diskak). Zpěv není tak hrubý, jak u jejich kolegů a ani muzika není tak temná, i když druhej song by se dal přeložit jako Morový doktor. Kytara je rovněž vyhraná. Jejich tempo nebo respektive rytmus bicích je rychlejší a řekl bych více klasický než u Faccao Opposta. Jinak stejně tak jako u předchozích věcí od Combate Brutal i todle EP má velkou díru uprostřed, jsou tu texty a fotky a celé je to komplet v černobílé barvě. Parádní splitko z Pyrenejského poloostrova a já se určitě podívám po předchozích věcech od Asedio.

Toto je repress desky s názvem Verdugo (Kat), která vyšla v roce 2017 na Under Watchful Eyes a Foreign Legion (dva pressy) a která zmizela jako pára nad hrncem. Toto LP je limitováno 1000 kousky (500 bronzových, 300 černých a 200 červenobílých – údajně barva nepřátel na kostěném vinylu :)). Kapela pochází z Chicaga, ale zpěv je ve španělštině. Celkem zde najdete 8 songů a v některých (Nación Dividida - https://youtu.be/gbhhf6R56Gk) uslyšíte i klávesy. Jinak grafikou Vám obal připomene kapely jako The Detained, Battle Ruins, Hammer and the Nails nebo Shipwrecked a jo, i styl je podobný (dokonce spolu bandy hrály na koncertě v Berlíně). Jinak kapela je pětičlenná a je to teda slyšet – třeba hnedka první song Asocial, Hijos de la Calle (Děti ulice) nebo třeba titulní Verdugo. V sestavě najdete kytaristu Iana, který má zkušenosti z kapel jako Snake Handler, Lost Legion nebo Korova a který nahrával i výše zmíněné klávesy. Uvnitř najdete insert s texty. Grafika je stejná jako u prvního presu a kazety. Výborná věc a relativně vysoký počet kopií dává šanci všem těm, kteří nemají doma ty první verze. Super.

V pořadí páté EP od Bostonské úderky Hammer and the Nails vychází na Rebellion Records jako maxi LP. Podle nedávného rozhovoru kapela nehodlá vydávat full alba, ale jen EPka, takže můžete čekat spíše kvalitu než kvantitu, protože zatím každý jejich počin byl výtečný. Na tomto EPku najdete čtyři songy – Controlled Rebellion, Hook, Line and Sinker, Ought a instrumentální intro Icepicks Coda, kterou můžete znát třeba z jejich maxi E.P, což tedy znamená tři nový songy. Opět očekávajte skutečně temný a ponurý zvuk se dvěma kytarami, kde sólovka dělá opravdu v každém songu, co umí, občas uslyšíte i zkreslené vokály (poslední Ought) anebo podbarvení skřípavým samplem/klávesami (Hook, Line and Sinker). Čekejte střední tempo, které je hnáno přesnými bicími a podpořeno hrubým vokálem Briana a vokály zbytku bandy. Nebojím se říct, že kapela, na co šáhne, to se jí daří, a tak je tomu i tady a všechny songy jsou dokonalé a mně se nejvíce líbí Hook, Line and Sinker. Ještě jednou chválim sólovou kytaru, hlavně teda v Controlled Rebellion. Uvnitř pak najdete papír s texty a něco jako plagát. Desek vychází 1000 kousky (400 černých, 400 bílých a 200 zlatých). Já mám doma všechny EP co zatím vydali a toto si určitě pořídím také, protože jak řikám, je to klenot! Jinak zajímavý je, že ani jedno EP se nijak nejmenuje :).

Třetí album týhle úderky ze St. Louis obsahuje sedm písní včetně coveru When I´m Dancing od Slade. Hard Evidence svými předchozími alby určitě nepatřili mezi nejtvrdší kapely žánru, ale tohle album je hodně ovlivněné mod beatem, glamem, 77 punkem anebo poppy Oi! zvukem. V posledním Rock´n´Roll Manifesto a v Youngblood jsou slyšet dokonce klávesy. Jsou tu parádní melodie, které jsou podpořeny sborovými zpěvy (Can´t Take It, která patří dle mě mezi nejlepší songy z alba a která obsahuje parádní sólo nebo Something to Belive). Zpěv je celkově posazenej hodně vysoko a nejvíce je to poznat asi v songu Youngblood, kde je i perfektní basa. Song si můžete poslechnout zde https://youtu.be/ITllvQUhg1I. Na youtube najdete i titulní Blaze of Glory https://youtu.be/OeZFJutGhRU, která vás perfektně uvede do obrazu, jak to bude celé znít. Jinak v některých písních jsou slyšet nové mod revival kapely jako Hard Wax, Faz Waltz nebo Giuda, jinde zase The Crack, Eddie and the Hot Rods atd… Celé to vyšlo v 500 kouscích (350 oxblood pro Evropu, 150 černých pro USA/Kanadu a 20 testpressů). Obrázek na obalu je udělanej naprosto skvěle. Osobně se mi více líbily jejich předchozí věci, ale tohle je taky fajn. Hlavně je to jiný a zvuk je originální, což cením.

V pořadí druhé album (a třetí počin) téhle kapely z Ustroně, který se nachází hnedka z hranicemi (kapela nahrává alba v CZ v Jablunkově) se jmenuje Czekając Na Śmierć (Čekající na smrt) a obsahuje 11 posly zpívaných věcí (včetně coveru Sztajm od BTM, kde působil zpěvák Jerzy). Jerzy hrál mimo to i v Rezystencji (kde hrál i basák Adam) a v Szczerbiecu. Kapela hraje v pěti, ale na albu hostují i další muzikanti, který obsluhujou klávesy a bonga. Muzika je hodně klidná, kytary jsou jen lehce oboosterovaný (někde je to až skoro poloakustické), sólová kytara si jede vyhrávky, zpěv Jerzyho není tvrdý a Adam si v pozdaí hraje basové vyhrávky. Někde uslyšíte vlivy ska/two tone (Muzyka i Ty nebo rychlejší a skočná Nasze Dziewczęta), klávesy tomu dodávaj zvláštní šmrnc (viz první song Czekając Na Śmierć nebo právě překopanej cover Sztajm) a bonga vlastně taky (Mówię Tak, Mówię Nie). Muzika je to v pravdě zvláštní nebo lépe řečeno nestandardní, ale tohle album má fakt něco do sebe a osobně by mě moc zajímalo, jak to zní na živo. Booklet je udělán moc pěkně (s hřbiovní tématikou, která souvisí s názvem), děkovačkou, fotkami a texty. Líbí se.

Po dvou EPkách přichází tahle holandsko-americká studiová úderka s debutovým LP. Jedná se vlastně o mini album, na kterém najdete sedm songů, v čemž je cover od Bruisers Intimidation. Deska (těžkotonážní černý vinyl, limitovaný 500 kousky) začíná intrem Live by the Sword, kde je vlastně jen skloňování zkratky L.B.T.S., ale umožní vám odhadnout tvář muziky, která vás čeká v dalších písních. Ostatní songy se jmenují Fight for Survival, Rats and Snakes, Jealousy, Attack Attack a Death Dawn. Většinou se jedná o temné střední tempo, kterému dominuje zpěv Erica (Strongarm and the Bullies) a fajn sólová kytara (Wouter). Jinak určitě nečekejte nějaké klišovité texty. Ze zvuku mi trošku vybočuje song Jealousy a Intimidation, které mi zní trošku Chickswickovsky. Hnedka další věc Attack Attack Vás kopne ale zpátky do zajetých kolejí LBTS. Za nejlepší věc považuju poslední Death Dawn, s parádním kytarovým začátkem, vynikajícím zpěvem Erika a celkově celou svojí koncepcí. Obal je udělaný v černobílém stylu stejně tak jako předchozí dvě EPka. Pokud máte rádi věci jako Hammer and the Nails nebo Battle Ruins, tak toto je přesně pro Vás. Super.

Split EPko dvou polských kapel, které zpívají ve své mateřštině vyšlo v roce 2018 na Olifantu a je limitová no 300 kousky (150 s tímto a 150 s jiným obalem). Každá banda zde má jeden song, který se jmenuje Punx Not Red. U The Nitters je převzatý z jejich jediného alba z roku 2007 Nic Nas Nie Paca, Marass to pak mají nahrané extra. Nitters jsou více vyhraní, přeci jen hrají v pěti, tempo je střední a celým songem provází fajn kytarová vyhrávka. Zajímavostí taky je, že tenhle song zcoveroval Stavros pro svůj projekt Spirit of Patriot. Zpěv Nitters je také více zpívaný a ne křičený, jako je tomu u Marass. Ty nahráli toto album ve třech, kdy kytaru i basu nahrával jeden člověk. Song je rychlejší díky rytmu bicích a taky je zde ústřední vyhrávka, která Vás provází celým songem. Oba dva songy se vyjadřují k problematice ovlivňování punku rudou svoločí. Jinak oba texty najdete na druhé straně obalu desky. Fajn věc s klasickým polským zvukem.

Tak takovouhle sestavu jsem popravdě nečekal a ani jsem nevěděl, že se něco chystá. Takže Garry Hodges (4Skins) na zpěvu, Deptford John (Combat 84, Exploited, UK Subs) na kytaře, Dave Reese (The Straps) na basu a Mark Hannan (The Crack, The Blood, The Elite) na bicí. To jde ne :)? EPko vyšlo v počtu 500 kousků, z toho je 100 na bílém vinylu na Shout Proud Records a 400 na černém na Bambule Recordz, což bude label kapely. Název Mean Streak je pro osobu, která je klidná, ale jakmile jí vyprovokujete, tak vylítne jak čertík z krabičky. Na EP jsou čtyři songy a to Mean Streak, See No Evil, Still Angry a You Don´t Know Me. Pokud očekáváte klasický britský zvuk, tak to očekáváte velmi správně, akorát je prostě čistší, než kdysi. Garry má více zastřený hlas, než jsme byli zvyklý na starších počinech. Osobně se mi více líbí druhá strana desky a hlavně teda song Still Angry, kde kapela popisuje, jak je stále nasraná i přesto, že jsou starší. You Don´t Know Me mi hodně připomíná věci od B-Squadron. Druhej song See No Evil je zase jako vystřiženej od 4 Skins. Jinak vevnitř je pár fotek kapely a dlouhý seznam lidí, kterým kapela děkuje. Hlavní obal je udělaný poměrně jednoduše – cihlová zeď s nápisem. Kdo má rád klasický věci, tak se po tom určitě podívá, ta verze od Bambule snad ještě bude dostupná.

Po 7 letech vydávají Mercancicas z Valencie na domácím labelu Disco Nightmare Records novou desku (150 černých a 100 zelených kousků s tímto obalem a 50 černých vinylů s obalem jiným). Tentorkáte je to maxi EP s názvem III (jo je to jejich třetí deska) a obsahuje tři songy plus instrumentální akustické Intro (s vybrnkávanou kytarou a klávesami). Ty se jmenují Europa, De Santurce al Infierno (Od Santurce až do pekla) a Seňores de la Guerra (Páni války). Jinak Mercancias hrají v pětičlenné sestavě, ve které najdete i Nestora z Glory Boys/Gol Nord/Shaved Dogs. První song se týká celého byrokratického aparátu současné Evropy, a především Evropské banky, která jménem trhu zotročuje národní ekonomiky, dvojka je o životě na ulicích v betonové džungli, drogách a celkově šedé budoucnosti, pokud už vyrůstáte v pekle, poslední vypovídá o hlrůzách války. První Europa je taková klidnější a kytara si hraje svoje hlubší i vyšší vyhrávky, naproti tomu Da Santurce al Inferno asi nejvíce odsýpá a je v ní skvělej singalong refrén, poslední Seňores de la Guerra začíná také vyhrávkou (která se opakuje) a zvukově je asi nejvíce ponurý (basová vyhrávka a hvízdání na konci). Uvnitř obalu je papír s texty (jen španělsky) a celá řada fotek kapely. Kdo má rád jejich předchozí věci, tak bude mít rád i toto. Opět kvalita namísto kvantity.

No Heart je nová kapela z Kanady (Victoria, Britská Kolumbie), kde hrají členové kapel jako Last Crusade nebo Thankless Graft a můžete je znát z jejich splitka s australskými The Opposition. Toto je zbrusu nové album, které vydává Rebellion Records/LSM vinyl a najdete na něm celkem 10 nových songů. Podle fotky na obalu je kapela tříčlenná a jejich muzika je hnaná dopředu neoboosterovanou tvrdou a ocelově znějící kytarou, která vám připomene určitě Templars, Righteous, Crown Court, Veros, Janitors, rané Perkele (Voice of Anger) nebo třeba Legionaires. Většina songů je tvrdá a přímočará – třeba titulní Can´t Get Out (která je fakt hodně do Templars), rychlá Better Way, Come and Gone (se skvělou kytarou), Face in the Crowd (skvělý bicí a pasáž basa + bicí) nebo Do it Again (což je jeden z nej songů desky, díky vyhrávkám, pauzám a hlavně společnému refrénu), ale jsou tu i pomalejší věci – třeba Same a hnedka následující Left for Dead nebo Standards. Jinak zpěv je hrubší, ale tak akorát, kytara občas hodí nějakou vyhrávku. Jinak obal je udělanej poměrně jednoduše, ale tak to asi kapela chtěla. O vnitřku nemůžu podat info, protože mám jen digitální kopii. Super věc, která vás určitě nebude nudit.

Čtvrté EP téhle chuligánské skvadry z Lisabonu, kerá vydala svoji první věc v roce 2011, vychází opět na Forca Bruta Records a tenhle černý obal je limitován 69 kousky, druhá verze – zelený obal potom 50 kusy. Jestli máte problém představit si, jak zní surový a těžkopádné Oi!, tak si pusťte Núcleo Duro. Stejně jako na předchozích věcech, tak i zde uslyšíte klávesy (Sempre a Combater a Freak), což dává jejich muzice zcela jinou příchuť (osobně bych tam narval ještě saxofon, kterej měli na Ódio Eterno) a občas je zde hodně zdistortovaná kytara (Freak). Je to prostě takovej francouzskej zvuk z 80./90. let alá třeba Warboots mixlej s US latino kapelama alá Klase Dirigente nebo Venganca Tatuada. Celkem tu jsou čtyři songy a to Botas, Sempre a Combater (Vždy bojujeme), Freak a Curva Sul (kde je parádní baskytara). Obal je udělanej opět hodně jednoduše a uvnitř je vloženej papír s texty, kde na pozadí jsou zřejmě cápci z Curva Sul v akci na stadionu. Jinak o kapele se nedovíte nejspíš ani ň, maximálně tak email. Surový, tvrdý, opravdový, kurevsky limitovaný a zatím to nejlepší, co udělali.

Páté album této tříčlenné švédské kapely vychází opět na Contra Records a jak je vidno podle obalu, kapela se drží svých zaběhnutých tradic – a to nějaká subkulturní žena. Jinak sestava bude furt stejná, a protože sledujete BB, tak víte, že tam jsou členové Lost Warning a Vindicate This, Celkem zde najdete 13 songů v angličtině, což kapela opět drží stejně jak na předchozích albech (mimo singlu Hopp & Förtvivlan). Co mě po prvních (respektive druhých) tónech překvapilo je za prvé využití saxofonu a trubky, na kterou hraje David z Gatans Lag (což je super a uslyšíte ho v písních Let them Know, At the End of the Day a Silver Lining) a za druhé využití ženského zpěvu ve sborových refrénech (Linda ze ska kapely The Bustups), což skvěle umocní výslednej zvuk (opět je to slyšet v Let them Know, At the End of the Day, No Go Down, Punches from Bellow. I Know, atd…). Dále mě těší, že použitím saxofonu kapela nezklouzla do ska nebo skapunku a je to furt přímočarej nasranej (třeba skvělej song Time Heals Nothing), ale melodickej Oi!/streetpunk – třeba geniální věc I Know, která se Vám hnedka vryje do paměti. Občas je slyšet i trošku rock´n´rollu – C´mon C´mon. Já jsem album dostal jen jako promo, takže o vnitřku moc nevím, ale vokálům je skvěle rozumět – třeba songy This is My Time, kde kapela říká, že tohle je můj čas v mém životě a nikdo by nám do toho neměl kecat nebo Head Held High, která je o tom, že člověk by měl bojovat o to, aby nebyl jako ostatní a nebyl ovce. Hodně taky dělá fakt, že se ve zpěvu střídá kytarista a basák a někde mi dokonce přijde, že tam je nějaký hostující vokalista (minimálně třeba poslední song Northbound). Celá nahrávka je od začátku do konce naprosto parádní a těžko se hledá největší hit, ale za mě At the End of the Day, This is My Life a Let them Know (koukněte na video https://www.youtube.com/watch?v=7BjMdkA5o7g). Jinak albu, vychází jako digipack anebo jako LP (200 černých, 300 modrých). Zatím jejich nejlepší věc! Always forward!

Reedice pro mě osobně naprosto parádního, srdcovýho a opravdového alba od trošku nedoceněné skotské kapely. Původně vyšlo album v roce 2001 na Screwed Up Records (CD I LP), pak byla reedice CD v roce 2006 a nyní přichází reedice LP v počtu 500 kousků (400 černých a 100 žlutých s posterem). LP navíc obsahuje bonus v podobě songu The 1990´s way, kterej můžete znát z kompilačky Punks, Skins and Herberts vol. 4. Jinak tohle album jsme s naší bandou měli fakt rádi, takže po vydání Breaking Rules v roce 2010 jsme se On File rozhodli uspořádat koncert a byla to naprostá šleha (koukněte na youtube na videa – On File Vyškov) a osobně si myslím, že Skoti si to take užili, jak první den v Praze, tak druhej den ve Vyškově. Mimochodem Hedgy tam křtil album Riotů. Jinak na toto album mám fakt celou řadu vzpomínek, hlavně na první song, začínající tradičním pokřikem, po kterym následuje trošku nakřáplej Hedgyho zpěv. Tenhle song jsme si pustili jednou v putyce a vydržel hrát asi 3 sekundy, než to obsluha vypnula :). Další We Are All the Same, kde se zpívá o tom, jak se třepete stovky kilometrů, abyste viděli svoji oblíbenou kapelu. K tomu se váže náš vejlet na otočku do Belgie na This is Belgium v roce 2009. Jinak já jsem na album fakt zatíženej, takže určitě Let the Lager Decide, 14 Up, Down the Bingo, Another Day in Paradise ze singlu nebo pomalejší věci jako Fight in the Dark, We Are the Same, Rather do the Time (naprosto parádní věc se skvělym refrénem) nebo Left it All Behind. Jinak tohle album je ještě nahrávaný ve třech - Hedgy zpívá a hraje na kytaru, další alba už jen zpívá. Kytara má lehkej booster a nějaký sólíčka tu moc nehledejte, ale třeba na začátku Tired of Working nějaká vyhrávka je. Jinak druhá strana obalu desky je jiná, než na originálním LP, dale je tu vnitřek s texty a velká koláž fotek. Jasně On File určitě nejsou hudební virtuosové, nejsou ani nejlepší skins kapela ve vesmíru, ale pokud má nějaká kapela charakterizovat období, kdy jsem byl teenager, tak to jsou právě On File a první dekáda 21. století,. A právě proto mám tak rád je a toto album. Nemůžu jinak než za plnej.

Po třech letech od vydání Vlastizrady zde máme nové CD od Operačky s názvem Na hraně (On the Edge), které vychází opět na jejich labelu Rabiát Records a celkem na něm naleznete 12 songů. Sestava bandy se poslední dvě alba nemění – takže hrajeme furt ve třech plus ženské vokály v pár písních. Hudebně se album dost podobá předchozím albům, je to takový spíše crossover mezi styly, jsou zde změny rytmů v rámci jednoho songu (třeba Na hraně nebo první Spojme síly), kytara je vyhraná a Udavač se sólíček rozhodně nebojí (hnedka první Spojme síly, Na hraně nebo Člověk proti světu). Uslyšíte i náznaky ska (hnedka druhej song Mandril). Kabanos po letech pořídil nový model baskytary (pádlo už je ve věčných lovištích :)) a celá řada songů začíná právě vybrnkáváním na basu Jinak textově se kapela opět vtipně vyjadřuje k současné situaci – samozvaní umělci a elity, kteří chtějí všem diktovat, jak se chovat, oblékat a hlavně jak myslet (Na hraně), kriminalita azylantů (Mandril, kde se vždycky zasměju rýmu o rejskovi na zahradě :) a Lochneska z plovárny), vymývání mozků dětem těmi správnými pohádkami, kde se o sebe uchází dva princové se skvěle absurdním refrénem, jak drak vyráží na prince (Pohádka), útěk z předlidněných měst a návrat k lokálním kořenům, kde si každý pěstuje svoje potraviny (Cesta z města, kde jsou hlavní vokály chvílema jen ženské) anebo celkově útěk před moderním světem zpět do lůna přírody (poslední věc Člověk proti světu, kterou skládal Milošek a která svojí koncepcí sedí spíše do tvorby Svornosti), potom pomalejší věc věnovaná dle mě bohu/osudu (Dar života) nebo stalkování Vaší vyvolené (Udusím tě láskou, kde na začátku uslyšíte i okarínu). Najdete tu ale i klasiká témata jako třeba Tetování nebo opěvování kultu (Skinheads Forever) nebo vtipnej cover Antifanfántulipán, kterej hodně lidí nasere. Obal dělal opět Tlustej Tony, takže komixový/karikaturní styl plus uprostřed celá řada fotek a všechny texty (čeština i angličtina – překládal Bobek). Osobně za nejlepší věc považuju Na hraně a poslední věc Člověk proti světu. Zatím vychází jako CD, ale doufám v LP variantu. Kdo má rád věci od Operačky od Prozření dál, tak tohle bude mít rád taktéž.

Nejnovější album stálice CZ scény Pilsner Oiquell vyšlo nákladem kapely a najdete na něm 14 songů, včetně dvou coverů od CZ kapel – Bez boje od Normals!? a Cesta od Hovorkovejch Chuligánů. Opět je tam nějaká personální změna proti minulému albu, basačku Míšu nahradil Jirka. Kapela má dvě kytary a je to slyšet, hlavně třeba songy jako Zlí strýčkové (asi nej song z desky) nebo pomalejší Beznaděj, kde je fakt perfektní sólo. Textově se kapela motá od osobních, depresivnějších věcí (naprosto parádní Samota, Beznaděj, Andělé) přes hospodský věci o rvačkách a ženských (Tatranka, Rvačky a Chlast, Na Baru), opěvování kultu (Starý časy, About us, Zlý strýčkové) až po zhodnocení současný situace jak ve scéně, tak ve státě (Dutý hlavy). Super je, že kapele nechybí ten punkovej drajv, kterej byl slyšet na předchozích albech, ale jsou zde i poloakustické věci (poslední Na baru s parádníma kotlíkářeskejma vybrnkávačkama na banjo/mandolínu, pak je tam flétna a akordeon). Taky zde najdete parádní halekací refrény, třeba v songu Mládež. Jinak booklet standard, obal dělal Tlustej Tony a uvnitř jsou texty a vzadu fotka kapely z koncertu. Povinná věc pro všechny CZ/SK.

EPko Pulhas, které vyšlo jako CD v roce 2016 na Zrrowork Records se konečně dočkalo asfaltové verze a to osvědčených Bigorna Records. Na CD tu samozřejmě recenze je, takže když se prokoušete historií, tak na ní narazíte, to znamená nebudu zde už vypisovat, kdo v Pulhas hraje, atd… Na straně A najdete song Velha Guarda a na straně B potom song Pulhas. Jinak deska vychází na třech verzích – 50 se stříbnrým obalem, 90 s bílým a 90 s černým a cover není nic jiného než rip off klasiky od Skinkorps. Songy byly nahrány v roce 2014 a jako EPko podle inseru měly vyjít už v roce 2015, což je ještě dříve, než CD singl. Jinak je to opět kvalita, kterou od Bigorny očekáváte, texty, fotky, děkovačka a parádní insert. Jinak song Pulhas je rychlejší, zpěv je spíše recitovaný (mimo refrénu), Velha Guarda je temnější a více do unikátního zvuku Gume s fajn kytarovým sólem. Song by se dal přeložit jako Stará garda a je o lidech, kteří se narodili a žili ve skutečném a ne digitálním věku a jejich názory nebyli maskované za monitorem. CD verzi jsem hodnotil 7, tohle je o stupeň víc a určitě doporučuju všem fandům Bigorna Records a temného zvuku.

Rogue Trooper jsou čtyřčlenná kapela z Massachusetts a toto je jejich druhý oficiální počin. Na kontě mají již EPko Boots on the Ground a pak demáč. Z dema tu najdete nově nahraný song Army of One. Oba jejich počiny se dají poslechnout na https://roguetrooper.bandcamp.com/. Celkem zde najdete osm songů. Hudebně je to dost těžký popsat, songy zde jsou jak rychlé sypačky – třeba první The Squeeze (dá se poslechnout zde https://youtu.be/OsKvLCLGz-Y), ale i pomalé věci s vyhranou kytarou a melodickým zpěvem – jako třeba Army of One nebo Structural Steel ale i rockovější věci, jako třeba Where are the Townies, s fajn pomalou pasáží na konci songu. Další songy jsou třeba Class Decline, Tough Shit, Head Aginst the Wall a Rebel Without a Job. Jinak zvuk je spíše do starších kapel, ale kvalita nahrávky je čistá. Grafika je ve stylu jejich předchozích počinů – jednoduchý černobílý obal. Fajn věc se zvukem, který se jen tak neslyší.

Split švédských Sabotage a kanadských No Heart vychází díky kooperaci třech labelů, takže kvalita je zaručena dopředu. Obě kapely už mají něco vydáno a recenze na jejich počiny se dají dohledat na BB. Kapely hrají zvukově podobný styl muziky a obě pracují s kytarou bez (nebo s lehkým) boosterem. Rozdíl je, že Sabotage jsou střední a spíše pomalejší tempo, zatímco No Heart hrají rychleji. Sabotage otevírají desku a jsou zde zastupeny čtyřmi songy ve švédštině, No Heart zde mají kousků pět a zpívají anglicky. Názvy songů by se dali přeložit jako PC cesta, Převlečený kabát, Omluva a Ti, co přicházejí. Od Sabotage se mi nejvíce líbí první PC Väg a poslední Dom Som Kommer. Muzika je melodická a Robbanův zpěv je čím dál tím lepší. Styl Sabotage se mi zdá takový tklivější a depresivnější než No Heart. No Heart hrají přímočařeji, ale jak jsem psal na začátku, styl je podobný, kytara bez boosteru, vyhraná basa a zastřený hlas. Parádní songy jsou zcela jistě hnedka první Youth Tribes, kterej vás uvede do obrazu, jak kapela hraje a poslední Fine By Me se skvělým singalongem. Jinak líbí se mi nápad na zpracování obalu. Parádní věc pro fandy klasického zvuku.

Total Noise v tomto případě šáhli po EPko Korejské HC/metalové kapely Samchung, konkrétně jejich EPku z roku 2014, které vyšlo jako CDEP na GMC Records. Název by se dal přeložit něco jako Vyhynutí. CDEP obsahovalo pět songů, takže TOtal Noise se rozhodli to vydat jako mini LP, což jedině kvituju. Naprosto parádní je rozkládací obal, kde je skvělá grafika od Bluce666, což je člen kapely Vassline, což je mimochodem taky pěknej nářez. Jinak tenhle chlapík hostuje i v posledním songu 滅絶. V předposledním songu Exterminate (Vyhladit) je také host a to Sang-hyun Cho z Knockdown, kterej má solidní vtahovák :). Na straně A najdete song 刎頸之交 (něco jako Zlomený vaz, který má přes 6 minut) a Panzerfaust, na straně B potom Strength and Honor, Exterminate a 滅絶. Jinak kapela hraje v pěti a ty kytary, to je skutečná paráda, tvrdý, melodický, složitý sóla, do toho tvrdej zpěv, kterej má ale celou řadu poloh a metalický bicí, který se nebojej dvoušlapky. Jinak je to jako u japonských kapel, texty jsou v jejich mateřštině a občas se tam objeví štěk v angličtině, nebo zde dokonce v němčině (Frisst meine Panzerfaust). Pokud máte rádi věci jako Beyond Hate nebo třeba Bagnag, tak todle budete milovat. Jinak obal, jsem už naťuk, je to rozkládací na tři panely, kde je parádní postapokalyptická grafika a texty z druhé strany, které si asi moc nepočtete (pokud teda neumíte korejsky), na pozadí fotky kapely z koncertů a děkovačka (kde je mimochodem zdravice všem padlým duším, kteří zemřeli při obraně vlasti). Jinak kapela hraje cca 20 let, takže to nejsou určitě žádný nováčci a mají zha sebou celou řadu alb a splitek. Total Noise vydává fakt dobrý věci, které se dají už třeba hůře sehnat, takže oba palce nahoru. Songy můžete poslechnout zde https://samchung.bandcamp.com/.

Po ochutnávkovém EPku z minulého roku přichází tahle severská úderka z novým sedmipísňovým počinem, který vychází na LP opět na Pretty Shitty Town Records. Kapela má mimo todle na kontě ještě full album a dvě EPka. Deska obsahuje sedm songů včetně instrumentálního a téměř ambientního intra s názvem The Gods Know (což je asi i nejdelší skladba desky). Ostatní songy se jmenují We Are the Sword, The Fires, Excesive Use, Crows in Red, Live and Die For a North by North. Shipwrecked hrají rychlej oldschool HC alá Negative Approach, All In Brawl, Impact Zone, The Detained, Boston Strangler nebo Peacebreaker. Jinak kapela severský kořeny nezapře jak grafikou – fotka temnýho lesa uvnitř, tak i v děkovačce, kde je pozdrav Fenrizovi z Dark Throne. Textově je to temný – krutej sever, kterej není pro každýho a kde dost lidí zešílí (North by North), o tom, jak pod přívětivou tváří města čeká hrozba v naší podobě, která to jednou převezme (The Fires), o tom, jak je nutné i po porážce vstát (Live and Die For) nebo titulní, kde se zpívá, že my jsme mečem, který nikdo nezlomí (We Are the Sword). Dvě úvodní skladby si můžete poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=oxDuKoM7h3I. Naprosto parádní je (na jejich poměry) pomalejší Crows in Red s parádní basou na začátku a poslední North by North. Ostatní jsou sypačky. Jinak uvnitř papír s texty a děkovačku, vzadu na obale pak mraky fotek z akcí. LP vyšlo v celkem čtyřech verzích (3x PST a 1x Foreign Legion) a k tomu dva testpressy. Kdo má rád výše zmíněné kapely, tak ať sáhne po tomdle.

Z texaského města Austin je celá řada super kapel jako třeba Concrete Elite, Lower Class Brats nebo třeba Dog Company (kde hraje brácha zpěváka a kytaristy tady ze Sniperu na basu). Annihilator je v pořadí čtvrté album kapely a najdete na něm celkem 15 songů. Kapela hraje ve čtyřech, ale má dvě kytary a taky bubenici April. Ústředním motivem alba je představit Vám vraha, kterému se přezdívalo Servant Girl Annihilator (vraždil služky) a který terorizoval Austin sekerou v 80. letech 19. století a který má na svědomí 8 životů. Songy o něm jsou čtyři – konkrétně Annihilator, Servant Girl (s perfektním zpěvem v refrénu), Psycho a In His Grave (na něj je i video https://www.youtube.com/watch?v=SOd0W3rKhDY) a každý song je z jiného pohledu na dané události – vraha, obětí a tisku. Jinak dvě kytary, to je prostě super a Sniper 66 to faktu umí, viz předchozí recenze na jejich alba (třeba Caput Lupinum). Hnedka titulní song Annihilator vás o tom přesvědčí – ostrý kytary a rychlej rytmus, který ženou bicí pekelně dopředu a dvojka Fight Together (která je o tom, jak vás oblbují zprava i zleva a snaží se vám sebrat váš názor a pohled) Vás v tom utvrdí. Další songy jsou o útěcích před problémy (When it´s gone, kde je skvělej singalong), o tom jak sice můžete být kým chcete, ale stojí to sakra úsilí, opravdu to udržet (pěkná sypačka Make it Mine), dál tu je perfektní halekačka Not Perfect o tom, jak se nemůžete změnit ze dne na den dále o tom, jak se matka samoživitelka postavila zvyklostem a dodělala si školu a chodí do práce na full time (The Engineer) nebo o ztrátě přítele (Why´d You Have to Die, která je věnovaná Christopherovi Drelingerovi z Bad Engrish a Frontline Attack). Super je taky, že se do zpěvu zapojují všichni členové kapely a hlavně i bubenice, protože ženskej vokál v pozadí fakt udělá hodně (třeba Grind Me Down). Parádně udělaný je obal alba – duch služky a i vnitřek, kde jsou uvnitř texty hozené do stylu dobových novin, dále tu jsou informace o případu, oběti, fotky a podezřelí plus amozřejmě fotka kapely. Super!

Subculture je kapela, která pochází z Cambridge po 35 letech vycháí jejich první oficiální plnohodnotné album po 35 letech. Jinak kapela na sebe upozornila celou řadou singlů/EPek (poslední Ain´t Done Nothing Wrong z roku 2015 na Contra Records) a kompilaček (třeba splitko s ABH v rámci Captain Oi! kolekcí). Jinak ze zmiňovaného singlu zde najdete song She´s so… Jinak muzika je melodická a zpěv mírně zastřený - třeba Snake in the Grass, kde je ke konci parádní zpěvová pasáž s jemným zpěvem, nebo v songu The Clock. Jsou tu pak věci, které mi připomínají clockwork kapelu Foreign Legion (třeba Devil Dog a Hark Hark, který v nějakej částech zní jako jejich Smiling Assassin, hlavně kvůli výrazné base a two tone kytaře). V songu Babylon je parádní sólo na baskytaru. Jinak poslední song se jmenuje Beautiful Pea Green Boat a je to jen taková kytarovka a taky je to název new wave/dark wave kapely z konce 80. let. Nejtvrdší songy, jestli se jim tak dá říkat, jsou asi první Shipwrecked nebo Are You Angry. Hodně songů má jakési mluvené intro ze zpráv nebo tak něco. Starý zvuk v novém kabátě, ale nostalgii to určitě neztrácí.

Tachanka je kapela, která pochází z Bretaně a toto je jejich debutové EP, jehož název by se dal přeložit jako Třídní pomsta. Jinak název samotný je kulomet, který je tažen koňmi. EP obsahuje čtyři songy a to Une Historie Qui Finira Mai (Příběh, který skončí v květnu), Né Pour Être Chomeur (Narozen jako nezaměstnaný), Tous Des Salauds (Všichni bastardi) a titulní Vengeance de Classe. Hudebně se jedná o spíše pomalejší věci, které mají hodně depresivní, temný a až postpunkový nádech a nejvíce mi to připomíná asi portugalský projekt Gume. Na konci prvního songu je slyšet i ženský vokál. Nejvíce se mi líbí asi druhý song Né Pour Être Chomeur, kde je i fajnová kytarová vyhrávka a refrén. Další Tous Des Salauds je asi nejzpěvnější – hlavně v refrénech. Kytara zní parádně kovově ve všech písních. Celou desku si můžete poslechnout zde https://mendekudiskak.bandcamp.com. Jinak o kapele a o detailech obalu nic moc dalšího nevím. Zvukově zajímavá věc palec nahoru pro Mendeku Diskak za vydávání takových kapel.

Tango 14 je punk rock/Oi! kapela z Argentiny (Boulogne v provincii Buenos Aires), která je hodně zažraná do fotbalu. Toto je jejich druhé album, předtím vyšlo v roce 2012 ještě Esto es Nuestro. Toto album s názvem Kioskos, Bares y Tribunas (Kiosky, bary a tribuny) vychází pouze jako LP a to na španělském (respektive baskitském) labelu Mendeku Diskaks – 500 kopií, 400 černých desek a 100 bílých. Respektive album vyšlo už v roce 2014 jako součást zinu Union y Difusion. Na albu najdete celkem 10 songů ve španělštině. O kapele jsem předtím nevěděl, takže jsem byl zvědavej, co vlastně hrajou. Hudebně je to pomalejší a ultramelodický styl, který Vám i svými tématy určitě připomene Vanilla Muffins (kteří jsou ale ve většině písní o něco rychlejší než Tango 14 a taky hrají jen ve třech, zatímco Tango 14 v pěti) nebo pomalejší věci od Orgullo Sur ze Salud Por Los Skinheads. Taky v tom je slyšet poppy Oi! zvuk alá Welcome to the Real World od Business a pub rockové vlivy. Rozhodně nečekejte nic tvrdého, ba naopak – jemnej zpěv, tleskání do rytmu, pomalé vyhrávky, atd... Asi těžko budu vybírat nejlepší song, protože většina jsou táhlé hymny, třeba Argentina se skvělým refrénem, Che Barrabrava, Brasil 2014 nebo Es Mi Vida. Songy jsou taky relativně dlouhé (mezi 3:14 a 4:34). Obal je fajn – předek je fotka tribuny, uvnitř pak texty a dlouhá děkovačka.

Tear Up je kapela, která pochází z anglického města Watford a toto je jejich debutové album, které vychází na LP (300 kousků) přes Rebellion Records. Kapela má na kontě ještě EP z roku 2015 s názvem Fuckin´Av It a mimo songu Moose on the Loose (který je od Vicious Rumors) najdete všechny i na tomto LP (ale nevím, zda jsou přehrané nebo ne). Celkem je na LP 12 songů, včetně coveru Real Enemy od The Business. Z nových kapel mě to připomíná B-Squadron, protože zvuk Vás fakt kopne zpátky do 80. let, ale na rozdíl od jejich kolegů z Leicasteru, kteří znějí jako Condemned 84 nebo Combat 84, tak tohle je spíše do zvuku Cockney Rejects nebo Sham. Hnedka od prvního songu až do konce desky vás bude provázet drzej vokál zpěváka Jamie. Jinak banda je čtyřčlenná, hraje klasické britské střední tempo a občas je zde slyšet nějaká ta vyhrávka (třeba Playground Politics, King of the Car Park nebo No Big No Clever). Jinak témata se týkají například internetových hrdinů (Fuck Boy nebo titulka Playground Politics), nezodpovědných rodičů (Dead Beat Dad), zákazu kouření v putyce (Smoking Ben), nezaměstnanosti (This is England) nebo o Jimmymu Savilovi z BBC, který byl usvědčen ze zneužívání dětí, atd… Jinak na obalu je pěkná stará fotka dětí, jak se rvou. Kdo má rád klasický britský zvuk, tak tomu se Tear Up budou líbit.

Tropa de Élite je relativně nová kapela ze Španělska a materiál pro toto EP byl nahrán minulý rok. V bandě najdete zpěváka z Revolty, kytaristu z Mercancias zpěváka Tierra Hostil, kterej hraje na bubny a také kytaristu, který nahrával basu (ale v současnosti již v kapele není). EPko vydal Total Noise a nový label Prevail Records. Název desky by se dal přeložit jako Cesta ke slávě. Najdete tu čtyři songy ve španělštině – Tropa de Élite, Muerte A La Yihad (Smrt džihádu), Heredero (Dědic) a Antikomintern. Hudebně jde o střední tempo, které je někdy lopaťácky rychlejší (třeba první Tropa de Élite a Antikomintern) a někdy pomalejší (Herdero a Muerte A La Yihad), kde je zpěv spíše recitovaný. Jinak v prvním songu usyšíte i fajn kytarovou vyhrávku. Co se týče obalu, tak ten je udělán podle zinu Last Chance a kdo má doma desku Skinit Rulaa od Skinboiss, tak mu to bude minimálně povědomé. Vzadu pak najdete čb fotku kapely před jakýmsi hradem. Jinak vlastní deska je limitována 300 kousky, vše černý vinyl. Kdo má rád starý zvuk a rozumné názory, pak se po Tropa de Élite určitě podívejte. Jinak zde https://youtu.be/r4o_R2hlEcw se to dá poslechnout celé.

Po třech letech přicházejí Ultima Thule se zbrusu novým albem 1458. Rok kupodivu neodkazuje na letopočet, ale na čísla na obalu, kteří drží politici (určitě je tam předseda švédských sociálních demokratů, mluvčí zelených, lídr levicové strany a asi strany středu), kteří prodali Švédsko (jak se dozvíte ve stejnojmeném songu). Na posledních singlech jste si mohli zvyknout na staro-nového zpěváka Bruna, který nyní nahrál celé album (plus pár songů na 25 výročí alba Fäderneslandet). Na albu najdete celkem deset songů (všechno švédsky) a jsou rovnoměrně rozděleny na stranu A a B. Zajímavostí je, že poslední song En sista sång (Jedna poslední píseň) napsal Mathias z kapely Mjölner. Od prvních tónu budete prostě vědět, že to jsou Ultima Thule – úvodní 613 se skvělým refrénem, typicky vikingrocková Den Höges Visdom (Vyšší moudrost), pomalejší Skaka åldrig hand (Potřeste starou rukou), poloakustická Håtuna Svek (něco o konfliktu krále a jeho bratrů v 14. století), která svým konceptem připomíná Bäring Nord, středověky znějící Trollpolska, která se cca v půlce songu rozjede, táhlá a žalující 1458, Marnätter (na tu je i videoklip https://www.youtube.com/watch?v=O2DHNi5nF6Q a píseň je vskutku melodická), Gator i Brand, Nya Eran (Nová éra) a En Sista Sång (což je pomalá balada/ukolébavka, kde jsou i klávesy). Album vychází jako CD, ale i jako vinyl v černé, modré a žluté verzi a je k tomu booklet ve velikosti sedmipalce s texty a fotkami kapely, což je vždycky plus. Jo jsou to pořád ty stejný Ultima Thule, který buď nenávidíte nebo je máte rádi.

Toto je LP kompilačka evropských viking rockových kapel, na které je zastoupeno sedm kapel s celkem dvanácti songy. Najdete tu španělský Drakkar, švédské Blå Brigader a francouzské Carcereduro na straně A. Tyto kapely zde mají každá dva songy, z čehož jeden z nich je buď nový nebo alespoň nově nahraný (Carcereduro). Druhou stranu mají kompletně v režii finské kapely kolem Ariho, takže Arska & Hakkapeliitat, Kalevan Soturit, Kareliaani a mTorr (o kterých jsem zatím neslyšel). Celkem tu mají šest songů a všechny nové. Desku otevírají Drakkar se songy At the Gates of Hel a Odin´s Law (z alba Dragonheads) a nutno říct, že to je skutečně viking rock v pravém slova smyslu s metalovějšími kytarami, které se nebojí vyhrávek. Následují Blå Brigader s jejich Xanté (což je švédský likér jehož základem je koňak a belgické hrušky) a Dårarnas Paradis (ze stejnojmenného CD singlu a znamená to něco jako Ráj bláznů). V Xanté uslyšíte i klávesy a celej song je hozenej trošku na druhou dobu a je to taková pohodička. Carcereduro zde mají znamé věci Alexandre de Grand (z D´estoc Et de Taille) a Les Feux de Beltan (z Ad Honorem). Druhou stranu otevírají Kalevan Soturit se songy Ukonvasara (Ukovo kladivo), kterej je tvrdej a na jehož konci je vyhrávka na kytaru a klávesy a tradicionál Tuonne Taakse Metsämaan (Zpět do lesů). Následuje Arska & Hakkapeliitat se songem Strong, v němž Ari více zpívá než ve věcech od Kalevan Soturit. Kareliaani tu prezentují anglickou Nordism, která je z celé B strany asi nejmeldočitější a Oravan Laulu (což je báseň od Aleksise Kiviho, což byl finský spisovatel z 19. století). Stranu B uzavírá mTorr a jejich Northman, kterej začíná skoro ambientně a v kterém je fajn ústřední riff kytary a taky samply nebo klávesy na začátku. Jinak obal téamticky sedí do žánru, uvnitř pak najdete papír s texty a fotkami kapel, zazadu je potom obrázek drakarů a helmy. Kompilačky nehodnotím bodama, ale pokusím se to nějak shrnout, takže sedm kapel, dvanáct songů (z toho 8 nových), prima artwork a tak jisto muzika od známýcn i méně známých kapel viking rocku.

Šestá kompilačka Oi! Ain´t Dead z dílny Rebellion Records se tentokráte zaměřila na britské kapely, takže tu najdete Crown Court, Hard Wax, B-Squadron, Tom Dog, City Miles, Brassknuckle, Hostile Minds a Clockwork Soldiers. Všechny kapely kromě poslední jsou kapely nové, poslední je naopak vykopávka z let osmdesátých a jedná se o kapelu, která byla aktivní před The Glory a kde zpíval Timmo a všechny tři jejich songy nespatřily světlo světa hezkých pár let. Jinak ostatní songy by měly být též vydané jen zde. Desku otevírají Crown Court s jejich Made in England, což je parádní neboosterovanej sypec s kytarovými vyhrávkami uprostřed songu, další dvě věci jsou od B-Squadron, který si jedou pcotivej zvuk 80. let – Do You Know Stanley a 6-6-44 (která je o vylodění v Normandii), následují Hard Wax a jejich mod beat/bovver rock s bluesovými prvky – Just One More Drink a Boys are Back, následují Top Dog s jejich (reklamím :)) songem Backstreet Battalion a Vigilente, následuje kapela City Miles, o kterých jsem nikdy neslyšel a jejich věc s názvem Away Day, což je naprosto parádní melodická věc (nejmelidčtější z desky), která vám připomene klasiky žánru jako Cock Sparrer nebo The Business, pak tu máme Brassknuckle s Relicts of the Past a Hardkill, Hostile Minds s One Minute a My Way a jejich muzika se mi hodně líbí – agresivní zvuk, zpěv a za mě je to jedna z nejlepších banda na kompilačce. Desku pak uzavírá nejstarší kapela Clockwork Soldiers s třemi songy It´s a Sham, Out of My Head a 8 Seconds. Uvnitř je papír s texty a fotkami. Fajn kompilace s nevydanými songy.

Další část výběrovky Oi! Ain´t Dead je venku a tentokráte na ní (jak už název napovídá) najdete pouze holandské kapely. Konkrétně zde jsou Savage Beat, Live by the Sword, The Reapers, Complaint a Razorblade. Mimo posledně jmenovaných je zde každá kapela zastoupena třemi songy. Na všechny kapely zde najdete recenze mimo The Reapers, což jsou vlastně Discharger bez Tima. Desku otevírají Savage Beat ze svými ocelovými kytarami bez boosteru a mimo songu Revenge, který byl už vydaný jsou osatní dosud nevydané kousky – Stop Trying a Don´t Hide Your Hate, což je cover od Filth, cože je stará holandská punková kapela a kupodivu Savage Beat znějí i v ostatních songách dost podobně jako oni. Holandsko/americký projekt LBTS nemusím představovat zde mají vydanou hitovku Rats and Snakes, novou věc Fire a taky cover, tentokrát od Templars – Pawns in their Game z alba Phase II. Opět zde ale musím vypíchnout Erikův parádní zastřený hlas. The Reapers zatím nic nevydali (ale chystá se full album) a ti zde mají songy Thought Control, I´ve Had Enough a Self Destruction a všechny jsou jen pro tuhle nahrávku. Čekejte kovově znějící sólovou kytaru alá Chickswick a skvělé singalong refrény. Jinak fakt palec nahoru za sólovou kytaru, protože ta je v každém songu perfektní. Complaint je zatím největší sypačka a mají zde vydaný Take a Stand a pak dvě novinky Leave me Alone (parádně melodický kousek) a That´s No Punk. Desku ukončuje opět nevydaný song, tentokráte od Razorblade – New Dawn Rising, jeho část byla použita na song od LBTS – Dead Dawn Rising – já si říkal, že jsem to už někde zaslechl. Fajn kompilace s kapelami, kde každá z nich hraje trošku jiný styl.

Na Total Noise vyšlo kompilační EPko, kde najdete kapely jako Aggro Knuckle, Orgullo Sur, The Prideful a Battle Cry. Dvě z kapel (Prideful a Battle Cry) nahráli extra song pro todle EPko, AK a Orgullo Sur zde mají songy, které už byly zveřejněny (na splitku s Booted Cocks a na maxi EPku). Konkrétně se jedná o songy Forward a Ruinas Del Estado. Prideful zde mají Burn the Red Flag a Battle Cry song Won´t Go Away. Prideful mají hodně syrový zvuk, tempo je rychlejší a kytarová vyhrávka po refrénu a před slokou je super. Název jejich songu je poměrně jasný. Battle Cry z New Yorku hrajou ještě o něco hruběji a téma songu je taky poměrně jasné – zlatý časy skins, které se zase vrátí. Ruinas del Estado znáte z recenze z roku 2015. Desku uzavírají Aggro Knuckle se svým rychlým metalovým zvukem a angličtinou, kterou bez koukání do textu nedáte. Obal, ale i vnitřek a potisk desky je udělán ve sylu původní EPka Total Noise, které vyšlo v roce 82 a kde byli kapely jako Dead Generation, The Gonads, The Business a Blitz. Suma sumárum dvě nové věci, dvě již vydané, ale hůře sehnatelné. Jinak doufejme, že se Total Noise třeba vydá nějaké nové věci od Orgullo Sur, Battle Cry nebo nějaké nevydané věci od Prideful (třeba Riding the Storm, která byla určená pro splitko s Pressure 28, které nevyšlo). Jinak uvnitř je papír s texty a vydanými a chystanými věcmi na Total Noise a fotka nebo alespoň logo každé kapely.Fajn kompilačka, vedená jako první věc labelu, která obšem vyšla až nyní.

Vindvak je nová kapela/projekt ze Švédska (Norrköping), kde je i basák Johan ze Sabotage a ještě týpek z Nya Given a toto je jejich debutové EP, které vyšlo na španělských Powerfist. Zřejmě se jedná pouze o projekt, protože na zadní straně jsou vyfoceni jen dva členové. Na desce najdete čtyři švédsky zpívané songy, které se jmenují Vindvak, Borgen (Záruky), Stora Döden (Velká smrt) a Aeter Se Sol. Oproti Sabotage, která hraje hlavně s kytarou bez boosteru, je toto více do klasického zvuku, je to rychlejší a uslyšíte i vlivy viking rocku. Titulní song si můžete poslechnout na odkaze https://www.youtube.com/watch?v=LEFK1-bapvI a nutno říct, že je naprosto parádní, i když nerozumím ani slovu a žádný papír s texty tu není :). Mimo to na youtube najdete i další dva songy, které ale nejsou na této desce (demo 2017). Dvojka Borgen je proti prvnímu songu takový odlehčený, ale jen do fáze, než začne zpěv. Stora döden má skvělou kytaru (stejně tak jako titulní Vindvak) a poslední Áter se sol má vynikající refrén s vokály v pozadí. Všechny čtyři songy na mě působí neuvěřitelnou lehkostí a přirozeností. V tom je to podobné Sabotage, ale jak už jsem psal, zvuk je kompletně jiný. Za mě jen škoda toho, že to je jen projekt, ale co, Sabotage také na začátku začínali jen jako studiovka. Další škoda je těch textů uvnitř. Jinak pecka.

Volver je tříčlenná švédská punkrocková kapela se členy Gatans Lag (Peter) a Oldfashioned Ideas (kytarista Nicklas) a tohle je jejich debutový počin, ale na song A Mind of My Own existuje i videoklip z roku 2015 - https://www.youtube.com/watch?v=ak5XvwvNtIk. Kapela Vás od začátku přesvědčí, že umí jak sypačky – třeba I Don´t Care (což je asi nejtvrdší song z desky) a Drop Dead (které jsou spíše do toho stylu Oldfashioned Ideas), ale v jejich tvorbě převládají sakra melodické věci, jako třeba Forever s harmonikou na začátku, částečně akustická Final Goodbye (která vám připomene Saturday´s Heroes nebo Dropkick Murphys), Society, která je naprosto parádní a za mě jedna z nejlepších písní desky anebo poslední The Stories and the Songs, která je zcela akustická. Nutno říct, že na tříčlennou sestavou je to naprosto skvělý a kytarová sóla v pomalých věcech jsou faktu super (No Excuses, Where Do We Go, atd…). Jinak je zde celá řada pasáží, kde jede jen zpěv s kytarou a postupně se přidávají další nástroje, což osobně mám moc rád. Mám jen digitální formu, takže o obale moc nevím. Jinak určitě doporučuju všem, kteří mají rádi melodický pomalejší punk rock.

Po dlohých letech vychází EPko slovenské legendě Zóně A, které obsahuje tři songy a vyšlo v počtu 500 kousků (150 černých, 100 průhledných a 250 fialových). Zajímavej je fakt, že na první skladbě Dneska idem von (Today I´m Going Out) hrají na basu a bicí jiní lidé, než na zbylých dvou písních, které najdete na straně B – Já už nebudem píť (I Will Not Drink Anymore) a Prečo ode mňa každý pítá prachy (Why Still Somebody Asking Me For Money). Názvy songů poměrně jasně naznačují, o čem budou, takže očekáváný den, kdy vás pustěj z lochu a vy si konečně užijete svobodu (v tomhle tématu je udělanej i cover), potom důsledky alkoholu, morální kocovina a nádavky od partnerky, a poslední o tom, jak člověk celý měsíc lepí složenky a další poplatky. První song je pohodovej 77 punkrock s fajn vyhrávkama, kterej od Zóny znáte, okořeněnej ještě navíc o fanfáry na lesní roh a dále je tu i další kytarista, dvojka je v podobném stylu s fajn melodií v refrénu, no a poslední je asi nejtvrdší věc (hlavně kytarama), i když nejtrvrdší berte hodně s rezervou, pořád je to pohoda. Jinak uvnitř nejsou žádný texty nebo tak něco, jen na zadní straně obalu fotky pacahtelů tohoto EPka. Objednávat můžete přímo na http://www.inflagrantirecords.sk/ za 9 Euro. Standard od Zóny.