Split Epko holandských Bent out of Shape a The Boldness, kteří pocházejí z Indonézského Bali vychází na Demons Run Amok a každá kapela je zde zastoupena dvěma písněmi v angličtině. BOOS zde mají True Colors a We Rule OK a The Boldness potom Skinhead Warrior a Bintag Boys (což je cover od The Stomper). BOOS hrají ve čtyřech (ale s dvěma kytarami) a hnedka od prvního songu je to fakt znát. Detailněji jsem je přestavil v loňské recenzi na jejich debutové Epko. Je to střední tempo a první song je hymna o opravdovém přátelství, které se ukáže v těžkých časech, který každý může prožívat (smrt blízkých, rozvod, atd...). Jejich druhá věc je pak halekačka, která víceméně popisuje kapelu. The Boldness hrají naproti tomu jen ve třech, ale není to nějak extra slyšet. Bintag Boys je halekačka věnovaná páteční noci a Skinhead Warrior je potom asi nejtvdrdší věc z alba (to nejtvrdší berte skutečně v kotnextu k ostatním třem věcem). Už na první pohled Vás zaujme nádherě kreslený obal z Tattoo Ronda. Uvnitř jsou texty a z druhé strany fotky obou kapel. Fajn.

Další projekt, do kterého je zainteresován Tomppa (Wrongdoers, Kings Cross, Ukonnaula) se jmenuje Bridgehead (Předmostí) a tohle je jejich debutové čtyřpísňové EP, které se jmenuje Lockdown a které vyšlo na jeho labelu Nordic Noise. Projekt čítá dva lidi – Fina Tomppu (nástroje) a Švéda Henkeho (který zpívá). Songy jsou v angličtině a jmenují se The Oi! Sounds, Emissions or Emotions, How It´s Gonna End a No Sympathy. Všechny songy se věnují aktuálním tématům, především ekologickému fanatismu a striktně černobílému vidění světa (slečna Greta), což kolikrát nedává smysl (Emission or Emotions), pandemii Covid 19 (How It´s Gonna End) nebo rudým študákům, kteří si hrají a verbují pracující třídu na nesmyslné agitace a kteří v životě neslyšeli o noční směně (No Sympathy). Nechybí ani klasický song, který se vymezuje proti všem PC punks a skins, kteří jsou v pohodě zalezlí ve svých klubech a kteří popírají svoji vlastní historii (The Oi! Sounds). Hudebně to není tak tvrdé, jako byly Tomppovy předchozí projekty...vokál je zpěvný bez náznaku tvrdosti, kytara je lehce boosterovaná a vyhraná. V How It´s Gonna End je slyšet i akustika. Nejvíce se mi asi líbí aktuální How It´s Gonna End a Emissions or Emotions (oba songy se dají poslechnout na youtube). Za obal je zodpovědná Muna a ten je opět nádherně zpracovaný a obsahuje heralidcké atributy Švédska a Finska. Uvnitř potom texty a fotky obou členů projektu. Tohle nemá chybu.

Druhý album týhle all star partičky z druhý strany oceánu vychází (zatím) na CD na Oldschool/Askania Productions celkem na něm najdete 13 věcí včetně mluveného intra. Sestava je stejná jako na jejich debutu No Will No Way, takže lidi z Alliance, Shock Therapy, Kriegs Legion, ... Kapela hraje parádní špinavej tak akorát tvrdej rock´n´roll s vyhranou basou i kytarou, refrény které se Vám vrejou pod kůži. Textově se mi na nich líbí, že se nebojí vyhýbat aktuální tématům, ať už ve Státech nebo ve světě a má na ně jasnej názor, kterej Vám naservíruje – takže určitě You Don´t Matter a Protest? k mírumiluvným oprávněnýcm protestům, Serf´s Up a It´s Sick, který je o velkých rozdílech mezi společenskými třídami a nelehkém údělu pracujících, When did Punk Rock Get so Safe?, která klade otázku proč si do prdele dávat bacha v punk rocku pozor na pusu a neříkat a nečíst to, či ono, nebo třeba poslední Pay Attention, která je o korporátech, které vše vlastní a vše kontrolují. Potom je tu depresivní You Don´t Belong, která je komplet odezpívaná ženským vokálem (stejně tak jako Free Me From the Dark na jejich prvním albu). Booklet je udělán černobíle v jednoduchém stylu – keltský propletence, texty, krátká děkovačka a fotky členů bandy. Za mě naprosto parádní vyrovnané album bez jediného slabšího kusu

Třetí (a pravědpodobně poslední) album týhle partičky vychází opět jejich vlastním nákladem, přesně 30. let od jejich založení a najdete na něm 11 nových songů. Z nich dva jsou zhudebněné básně Viktora Dyka, známého českého nacionalistického básníka (Matka a Kupředu!). Opět zde najdete celou řadu historicko-vlasteneckých píšní - namátkou je to 805, která je o odražení Franckých vojsk, Obrana národa, Nebezští jezdci, které jsou o odbojové činnosti v 2. světové válce a 311. Československé peruti RAF, Pravda a Ve jménu kalicha je zase o Janu Husovi respektive o jeho následovnících. Dále tu je hodně osobní píseň Matka, Válka s mloky inspirovaná stejnojmenou povídkou od Karla Čapka a pak odlehčená poslední věc SKAblb. Hudebně jede kapela ve středním tempu, hudební kvality jdou nahoru, takže sem tam nějaká kytarová vyhrávka a basa si taky jede svoje linky (za obojí třeba Válka s mloky, Nacionalismus nebo Nebezští jezdci) a čistě za basu poslední SKAblb. Hudebně se to neposlouchá nijak snadno ve smyslu toho, že to není typ muziky, u které si oddychnete nebo vypnete (něco jako třeba Straw Dogs). Booklet je v pohodě, texty, k tomu tématické fotky/obrázky, pak sekce “co tím chtěl básník říct”, pár slov o albu a foka kapely. Za mě jejich nejlepší počin.

Vůbec první singl týhle britský spíše mod kapely vychází na Try And Stop Me Records a najdete na něm titulní song a potom ještě věc s názvem Tommy´s Song, což je upravená báseň Tommy od R. Kiplinga. V kapele hraje na bicí Pat, kterýho můžete znát třeba ze Superyob (hodně to připomíná právě poslední album Quality Street), Straw Dogs, Aceface nebo AKK, basu Rob (AKK), na hlavní kytaru Phil (heavy metalová kapela Blackmayne) a zpívá a druhou kytaru hraje Dave. Jinak banda má za sebou už dvě plnohodnotná alba a tohle je nová věc po 12 letech. Singl vyšel na černé a žluto-červené flekaté verzi. První věc je o tom, co se stalo s celou generací naštvaných rebelů a dvojka Tommy´s Song je o tom, jak se k řadovému vojákovi chová společnost, když je mír, ale jakmile jde do tuhýho a začne válka, tak se vše mění. Hudba není tvrdá, spíše naopak, je to melodický (stejně jako jejich dvě předchozí alba, která dle mě, jsou těžce, těžce nedoceněna) a Davevu zpěvu je krásně rozumět. Na konci prvního songu najdete fajn sólo. Uvnitř najdete papír s texty a fotkou kapely u nápisu věnovanému válečným veteránům. Nic jinýho než britská klasika, která má inteligentní texty. Super.

Criminal Outfit je čtyřčlenná kapela z L.A. a jsou v ní členové kapel jako Vis Vires, Combat Force, Aggroculture US nebo Even Score. Kapela má na kontě online demáč z roku 2020, který si můžete poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=Ngcld2oOiss a kde můžete slyšet dva songy z tohodle EPka v syrovější verzi (Criminal Outfit a Drown You Out). EP vyšlo jako 12´´ v černé a rudé verzi a obsahuje celkem šest songů (mimo ty zmiňované dva ještě Up Yours, Give it Up, A Million Saturdays a Last Love). Kapela je čtyřčlenná a hraje v klasický sestavě, ovšem kytara i basa jsou naprosto parádní. Na mnoha místech je kytara při nahrávání zdvojená a hodně kovová, což jí samozřejmě zesiluje a basa si hraje rychlý přesný vyhrávky téměř v každym songu. Jinak celkový tempo je rychlejší a všecko to pěkně odsejpá, zpěv není nějak extra tvrdej, spíše je křičenej (třeba první song Up Yours je jak od zrychlenejch Alternate Action). Další parádní věc Give It Up, která je v rnr rytmu a právě zde je ta zdvojená kytara. Epko uzavírá pomalejší song Criminal Outfit, kterej představuje kapelu. Jinak je to taková směska Oi! a lehkýho HC. Obal je pěkně kreslený a uvnitř pak najdete všechny texty a celou řadu fotek kapely, jejich ženskejch nebo kámošů. Fajn věc.

Páté EP/singl týhle kapely z Londýna, která hraje cca od roku 2013. Epko vyšlo v 500 kusech (150 černých a 350 žlutých). Oba songy se dají poslechnout zde https://www.youtube.com/watch?v=YW7ASkY28Fc a oba se týkají kopané (název sektoru v hledišti, kam kapela pravděpodobně chodí fandit). Kapela hraje přímočarou muziku s rychlým tempem bicích a neoboosterovanou kytarou a společně s kapelami jako B-Squadron, Arch Rivals nebo (již neexistujími) Last Crusade tvoří novou krev bristké Oi! muziky. Oba songy mají něco kolem tří minut a na konci prvního jsou fajn pasáže jen se zpěvem/basou/bicíma a pak sólíčko. První věc Sect Fift Nine je rychlejší, dvojka The Scum pomalejší a zpěvnější (hlavně teda v refrénu). Deska je hozená do žluto-modrých barev a z druhé strany je parádní fotka z výjezdu. Super.

Posledních pár desek, které vydal Combate Brutal byli francouzské kapely/projekty a nejinak je tomu i teďka. Cœur Vaillant (neboli Statečné srdce) je projekt, kde hraje Dave (kytara) a Jibé (basa, zpěv), kteří působí v kapelách jako Tchernobyl, Faction-S, Toholl´s nebo třeba Chrome Reverse. Jak to maj z bubeníkem, to nevím. Kapela vydala letos třísongové demo na kazetě a to je právě teďka venku jako single sided LP s černým a bílým obalem (100 kousků od každého). První dva songy jsou pvůdoní – Mercenaire (Žoldnéř) a Croix de Feu (Ohnivý kříž) a poslední Porte Tes Docs je cover Boots on his Feet od skotských Skin Deep. Tempo je spíše pomalejší/střední, kytara je vyhraná (Mercenaire, kde uslyšíte i zvuky bitvy) a oba členové se hodně doplňují ve zpěvu. Parádní (a pro mě svým obsahem hodně překvapivá) je druhá věc Croix de Feu, která zní, jak od portugalských Gume (hodně chorálů, pomalý rytmus) a je věnovaná francouzské organizaci, která vznikla po 1. světové válce (na papíru s texty je i jejich znak). Cover od Skin Deep je o dost učesanější než je originál z roku 1985. Deska má opět parádní grafické zpracování (kresby od Dürrera, Burgkmaira, Morrise a Wood-Stevense), uvnitř je pak papír s texty, fotkou členů a krátkým poděkováním + velký A2 plagát s titulním obrázkem od Dürrera. Moc se mi taky líbí logo kapely. Pokud chcete od kapely něco víc a něco nestandardního, tak šáhněte po tomhle...i když už je to prý vyprodané. Poslechněte na https://coeur-vaillant.bandcamp.com/. Za mě velká spokojenost se vším všudy.

Čtvrtý album týhle punkový partičky z podkrkonoší vychází jako CD zabalené v pěkně zabaleném digipacku a najdete na něm 9 songů včetně instrumentálního intra. Mezi songy jsou i dva, které znáte z videoklipů a to Tady je Krakonošovo (https://www.youtube.com/watch?v=EBXq5N7wGgA), což je óda na jejich kraj (kterej je fakt krásnej) a starší věc Starý rybář (https://www.youtube.com/watch?v=br2FyHv6mPY) – takže suma sumárum pět novejch kousků (je zde znovu nahraná verze Posledního vlaku z předešlého alba). Sestava je podle obalu šestičlená (tři kytary, který se ale nějak střídají, protože jeden kytarista je hasič a ne vždy může na akci). Jinak na zpěvu je standardně Průža (Arrogants), kterej doprovazí kapelu i na akordeon. Témata písniček nejsou klišovitá a jsou spíše vážná – Sorry Jako (o našem panu premiérovi), Atentát (o operaci Anthropoid), Boží mlýny (o tom, že každej z nás jednou předloží účet za svoje chování tady), To není jak to vypadá, potom hodně osobní Poslední Vlak (o smrti blízkého člověka) a Na tenkém ledě (o tom že některý věci se prostě nedělaj – třeba ladění holek kámošů). Hudebně je to svižnej punk rock, kterýmu akordeon dává nádech kapel jako třeba Rumjacks nebo prostě Ségry nebo slovenskou Cenzúru (když zustaneme v domácích luzích a hájích). Průža parádně střída melodickej (třeba Na tenkém ledě nebo Boží mlýny) a tvrdší zpěv (Sorry jako, Atentát nebo To není jak to vypadá), songy tu jsou pomalejší (začátek Atentátu, Poslední vlak), ale i rychlejší kousky (To není jak to vypadá nebo Sorry jako), ale všechny jsou melodický jak svině. Jak už jsem psal, CD je v digipacku, kterej je parádně barevnej a jsou tam všechny texty, kontakty, ale žádná fotka kapely. Naprosto parádní punk rock, kterej má co říct.

Po split kazetě s americkými The Sentinels, která vyšla loni (recenzi si můžete přečíst zde) vychází čtyři songy tohodle dvoučlenného portugalsko/brazilského projektu, vychází ty samé čtyři songy na single sided LP (300 kousků, černá verze), na kterém spolupracovala celá řada menších labelů. Všechny songy jsou portugalsky - Nova Praga (Nový mor), následuje Odiados e Orgulhosos (Nenáviděný a hrdý), Valhalla a Transvessais (který byl původně napsán pro Honor Ferox). Songy jsou v rychlejším tempu a třeba konec prvního Nova Praga je super, poslední Transvessais je asi nejvíc zpěvná věc a určitě stojí za to zmínit refrén a vyhrávka u Valhalla. Už podle obalu je tu zde jasná inspirace bandami alá Hammer and the Nails nebo Battle Ruins, někde jsou slyšet i Templars (Odiados e Orgulhosos) a vinylová verze tohle jen umocňuje. Obal je černobílý a na jeho zadní straně obalu jsou potom texty, fotka a děkovačka. Splitku jsem dal 9 a tady to tak nechám, protože tyhle kousky si svoje místo na LP určitě zasloužili. Kapela má nachystané nové songy (čeká se na nahrání vokálů) a jeden z nich bude i na kompilačce od United Riot Records.

Splitko amerických HatN a katalánských Exili vychází jako maxi EP (500 kousků na černém vinylu) na Disco Nigthmare a Pretty Shitty Town Records. Každá kapela je zde zastoupena dvěma písněmi – HatN zde mají End to Yourself a Not Yet Ruined a Exili pak All Hail New Masters a Vella Glória (Stará sláva). HatN jsou zkušení matadoři z Bostonu a tohle je už jejich několikátá nahrávka. Střední tempo, vážný texty, hrubší zpěv, vyhrané kytary...to je přesně to co dostane a jako bonus na začátku Not Yet Ruined uslyšíte i klávesy. První věc End to Yourself je plivanec do tváře všem zastáncům globalizace, korporacím a celkově modernímu světu, kde peníze nemají skutečnou hodntou a bohaté země vykořisťují ty slabé. Dvojka je potom o tom, jak je někde třeba jít skrze bouři a temnotu, abychom se dostali do lepších časů. Oba songy jsou naprosté pecky a popravdě jsem ani nečekal, že by tomu bylo jinak. Exili jsou kapela z města Lleida a působí v nich třeba Pep z Codi De Silenci. Kapela má na svém kontě dvě Epka z roku 2018 a 19. Jejich první věc je v angličtině (což je premiéra, předchozí věci byli v jejich mateřštině) a nutno říci, že hudebně je to z HatN hodně podobné, akorát snad zpěv není tak hrubý. První věc je o tom, jak má člověk jít statečně kupředu a být statečný bez ohledu na to, že pomyslná loď, na které se nachází, je už poškozena. Song má úžasný refrén. Dvojka je v jejich mateřštině a to prostě kapele (respektive jejich vokalistovi) sedí mnohem více. Obě kapely mají dvě kytary a to je prostě v jejich hudbě sakra slyšet. Co se týče obalu, tak ten je taky naprosto parádní – kreselnej vodovkama, netradiční motiv, inicály jak ve středověkých knihách, uvnitř potom texty na všechny songy (akorát u HatN jsou prohozené názvy songů). Tohle je prostě za plnej počet!

Oi! kapela z kolumbijského města Medellín a jejich kompilace, která vyšla na Olifantu v roce 2021 na CD a LP. LP verze obsahuje jako bonus dvě anglické verze jejich songů Desterrados a Primitiva Y Ancestral. Název kapely a alba se dá přeložit něco jako Kluci ze sousedství a Poslední pokolení. Celkem je tu teda 11 songů, z toho 9 ve španělštině a 2 anglicky. Kompilačka obsahuje 5 songů z jejich debutu Desterrados, který vyšel na všech možných formátech v roce 2020 na domácím labelu Inatoxx Oi! Records. Song Hombres de Barrio je pak z kompilace Banned From the Chaos Vol. 1. Nové věci jsou tedy zřejmě Mundo Perfecto, Guerra Urbana a Supervivencia. Kapela je pětičlenná a na kytaru tam hraje Daniel, který působí ještě v celé řadě kapel, třeba jako Resilienca nebo Toxxina a jemuž právě patří zmíněný label Intaoxx Oi! Records. Album obsahuje skvělé písně s viking rockovými doteky jako třeba začátky Mundo Perfecto (Perfektní svět), což je za mě nejlepší věc z desky, Supervivencia (Přežití) nebo Primitiva Y Ancestral. Ve všech písních dále uslyšíte perfektní hlasitou baskytaru, ale i singalongy (opět Primitiva Y Ancestral nebo titulní Hombres de Barrio) a sólovou kytaru (jako třeba další parádní věc, která se jmenuje Sin Ley (Nezákonný) nebo Vieja Estirpe). Kapela umí i sypačky jako třeba Acción Directa (Přímá akce). Parádní je i obal desky. Uvnitř je pak papír s texty a velká fotka kapely. Vlastní deska je průhledná. Bezchybná věc.

Třetí album téhle úderky z Kolína vychází opět jejich vlastním nákladem a k dispozici je komplet k poslechu na https://www.youtube.com/watch?v=VIFzlop6h1s. Kapela prošla troškou personálních změn a z původní sestavy je tu tušim jen zpěvák a kytarista. Jinak sestava je pětičlená a při nahrávání pomáhal ještě třetí kytarista. Album se jmenuje Kuráž na život a k titulnímu songu je udělán i videoklip (https://www.youtube.com/watch?v=IP65j3ra-9s), kde uvidíte legendu ringů Rosťu Osičku. Celkem je na albu 12 songů a v poslední věci Poháry uslyšíte i akordeon (na kterej hraje Průža – Arrogants a Driák). Songy se pohybují od tvrdších kousků (jako úvodní Vítr, Šváb nebo 1437) přes melodický věci (Pěsti ve tmě, Tak jako správnej chlap, Poháry, Louky) až po skoro kotlíkářský věci (Tak nejedeš sám) a pomalý (ale o to silnější) kusy (Lidice). Když se podíváte na názvy písní a poslechnete si texty, tak zjistíte, že tu najdete hodně vlastenecky/historicky zaměřené věci (Topoly, Lidice, Pěsti ve tmě o padlém boxerovi a palubním střelci Vildovi Jakšovi a husitskou 1437), přátelství/nepřátelství (Poháry, Šváb), online věk (Telefon), láska (Tak jako správnej chlap) až po za mě trošku textově naivní (ale to je asi účel) věci jako Louky a Tak nejedeš sám. Kapela má naprosto perfektní zvuk, Honza umí zpívat tvrdě i melodicky, kytary a basa se skvěle doplňujou (sóla v Telefonu, Švábovi nebo Kuráži na život). Každej song je trošku jinej, ale přesto tam není jedinej slabej kusanec. Co se týká bookletu, tak na tom dělal Tlustej Tony, takže čekejte perfektní práci – texty, fotky z nahrávání/natáčení a krátké poděkování. Tohle je prostě top CZ/SK album za 2021.

Debutové EP téhle finské kapely, jejíž název by se dal přeložit jako Právo a pořádek vychází v počtu 300 kousků na Hellstone Reocrds. Kapela je složena ze členů Anal Thunder, Rejected a Kyre & Duunarit. EPko obsahuje 4 finsky zpívané vály, digitální nahrávka pak o jeden song navíc - Idiootit. Kapela je čtyřčlenná, hraje v klasické sestavě. Desku otevírá titulní píseň Kuka lystin kustantaa (znamená to něco s placením), dvojka je pak Suomi, oi Suomi, první na straně B je Kermapersejulkkikset (něco o celebritách a prdeli :)) a poslední potom Reilua peliä (Férová hra). První song má parádní úvodní riff a kytarovou vyhrávku, dvojka potom zase singalong refrén, kde se doplňuje celá kapela. Trojka je v provonání se všemi přdešlými nejpomalejším tempu/rytmu a poslední věc má prozměnu nejvíce recitovaný zpěv. Bonusovku Idiootit si můžete poslechnout na https://www.youtube.com/watch?v=fz87GWTu2CM. Moc se mi líbí kytara, která si vyhraje v každém songu. O textech vám toho moc nepovím, mám jen promo CD, co se týče grafiky EPka, tak ručně kreslený obal s prázdnou šrajtoflí na přední a lehkou děvou na zadní straně. Oi! kapel, co zpívaj finsky moc dohromady nedám – Ariho projekty, Rangaistuspotku, Ukonnaula, Brewdriver, Tammerfist, …takže za mě palec hore za rodnou řeč. Všechny songy se parádně poslouchaj. Fajn překpavení.

Lawmaker je kapela, která se skládá z Amíků, kteří pocházejí z okolí San Franciského zálivu a Švédů ze Stockholmu a tohle je jeich debuté trojpísňové EP. Zajímavé je, že Epko vyšlo jak v normální, tak i v unplugged verzi. Členové mají zkušensti s kapelami jako folk punkový The Judas Bunch nebo Bum City Saints. Songy na Epku jsou Lionhearted, Working Poor a You Can Not Stay. Další songy si můžete poslechnout na jejich Spotifiy kanále (All Work No Class a unplugged verze všech ostatních songů – takže celkem osm kousků). Hnedka první song Lionhearted to do Vás napere úžasnou punk rockovou energií, halekavým zpěvem a fajn vyhrávkou na konci. Working Poor je na tom velmi podobně a možná je ještě lepší...opět strašně moc energie, singalongy a perfektní kytara (hlavně vyhávka na začátku songu). Píseň je o tom jak se z pracující třídy stali pracující chudáci. Poslední věc You Can Not Stay je opět ve stejném duchu a je o tom, jak sice makáte, ale společnost se vás se chce zbavit, protože nezapadáte. Song má naprosto epesní zpěvný konec. Písně se zabývá problematikou pracující třídy a jejího vykořisťování. Na obalu je vymyšlenej švédsko/americkej erb. O vnitřku moc nevím, dostal jsem jen elektronickou promo kopii. Tohle je přátelé naprostá paráda.

Druhé album této polské kapely vychází jako CD na TNT Tunes a jako LP na Contra/Tough Ain´t Enough Records. Celkem na něm najdete 13 songů, z čehože je jeden Polsky (Pamietaj), jeden španělsky (Incapaz) a zbytek je v angličtině. Kapela má proti minulým věcem pozměněnou sestavu, ale ta je pořád čtyřčlenná a má dvě kytary. Od prvního tónu prvního songu One of the Million je to prostě hodně melodické s parád í sólovou kytarou (například Always Too Late nebo World of Your Own). Textově kapela jede spíše vážná a seriózní témata – One of the Million se týká 1. války a bitvy na Sommě, 1905 je o Krvavé neděli, což bylo povstání dělníku v Petrohradě, The Other Side of Reality je o tom, jak se lidé snaží přiblížit photoshopem upraveným idolům z bilboardů a TV obrazovky, On the Right Track je o falešných slibech politiků, které po volbách hnedka zmiznou nebo The Boats Are Coming, která vypráví o migraci a o tom, že Babylon se opět řítí k nevyhnutelnému konci. Najdete tu i obyčejnější texty – jako třeba Real Man´s Therapy, což je klasická óda na páteční večer nebo Stay Lazy, Stay Rebel, která vypovídá o víru velkoměsta. CD je zabaleno jako pěkný digipack, s fotkou u Varšavské mořské panny a texty uvnitř. Kdo má rád melodické věci, tak tomu se to bude líbit.

Druhé plnohodnotné album americko/holandského projektu se jmenuje Exploring Soldiers Rise, vyšlo v 500 kopiích (400 čirých s modro-stříbrnými fleky a 100 černých) a najdete na něm celkem osm songů s epickými názvy alá A Glorious Iron Blaze, Into a New Dark Age (parádní pomalá věc, kterou můžete poslechnout na https://youtu.be/ZN5l5koC-_Y), Scars of the Ages (jejíž demo verze vyšla před dvěma lety na flexi disku) nebo třeba The Inevitable Fall. Z názvů můžete usoudit, že kapelu (respektive Woutera, který je zodpovědný za texty a muziku) hodně zajímá historie, bitvy a i další hudební styly, které jdou více do viking rocku a metalu (což uslyšíte na jeho sólové kytaře téměř v každím songu). Těžko se popisuje nějaký nejlepší song, ale za mě určitě A Glorious Iron Blaze (kde zpěvák Erick pracuje perfektně ze svým vokálem a uslyšíte to hlavně v refrénu, plus přidejte skvělou kytaru), potom Whispers of a Vicious Kind s parádně distortovanou kytarou na začátku písně – společně s následující The Inevitable Fall se jedná asi o nejrychlejší věci z alba nebo The Great Mountain, kde je výtečný titulní riff a pak dramatickou pauza cca minutu před koncem. Jinak v bookletu najdete obrázky od zesnulého Michiela Eikenaara (což byl zpěvák metalových Nihill) a od Johana Pregnera, který taky kreslí hodně temné věci. Tohle je prostě parádní věc, která dává dohromady vyhranej streetrock, viking rock a epický metal do perfektního hudebního koktejlu. Vynikající!

Debutové CD parudbické tříčlenné kapely Lupara obsahuje 5 songů (4 jejich a cover Too Good To Be True od Motorhead z alba March or Die), které byly nahrány v roce 2016, v roce 2019 umístěny na web (https://bandzone.cz/_103714), kde si je můžete poslechnout a v roce 2021 je kapela flákla na CD, které vydala vlastním nákladem. Na bandzone najdete mimochodem i jejich dva songy Salvatore Riina a Stará kovárna, na které existují i videoklipy. Názvy songů jsou Bedny (Gambling Machine), SHARK, Omerta a Lupara. Na sestavě je zajímavé to, že za hlavním zpěvem je schovanej bubeník. Hudebně je to (především díky kytaře) hozený do tvrdšího špinavějšího rock´n´rollu, což já moc rád. Typicky to uslyšíte na vyhrávkách ve všech písních, který jsou fakt super. První song Bedny skvěle odsjepá hlavně díky bicím a je o tom, jak člověk propadne hazardu, kde prostě vyhrát nemůže, titulní song Lupara je nejpomalejší a opěvuje konstrukci a provedení brokovnice s upilovanou hlavní. V podobném duchu se nese Omerta, jak v ní, tak v Lupaře jede kytara delší vyhrávky a do toho zaznívá recitovaný zpěv. Poslední jejich věc je SHARK, což je úravděpodobně nějakej bar/putyka, kam kapela chodila. Z názvů songů je vidět inspirace mafií a gangsterama. Jinak booklet na pohodu – texty, fotky a pár slov. Jsem rád, že kapela nenechala nahrané věci jen tak ležet na netu a vydala fyzickou kopii CD, kterou si můžete objednat za 2 kila přes email lupara@post.cz. Dobrý, dost dobrý.

Debutové CD východočeské kapely, kde najdete na vokálech Sluta (ziny SkinRead, Crime Pride, atd...), za basou Jindru (Hovorkáči, Svarog,...), za bicíma Vendu (Lupara) a na kytaře Tonda (Defenestrace, Krizový štáb). CD nebo respektive mini CD obsahuje čtyři songy – Nápoi!ka (Pod rouškou), E-xtremisti, Plíseň a tma a Víkend. Hnedka první song mi zní jako stará Operačka, hlavně díky střídání vokálů v každé řádce první sloky a je o kapele, která vznikla v době pandemie a restrikcí. V podobnym duchu je i třetí song Plíseň a tma je o osudu garážový kapely a zkouškách s mrakama piva. Dvojka E-xremisti je klasický pohrdání politikou a všemy “ismy”. Zajímavá je tam kytara, která jede od druhý doby až po sypačku. Poslední věc Víkend je hymna pro všechny, který celej tejden makaj jak šrouby, aby si potom odfrkli. Jinak klukům to pěkně odsejpá a všechno to pěkně pasuje dohromady a já tam slyšim tu ranou Operaci Artaban, jak jsem psal výše. CD je udělaný jako digipack s texty (i v angličtině), fotkami a plagáty z akcí. CD si můžete objednat na ceskej_lev@centrum.cz. Moc fajn debut.

Kapela Oldarkor (v překladu něco jako Agresivní) pochází z Baskitské oblasti Bardulie, zpívá větinou ve své mateřštině a tohle je jejich debutové album (ale předtím má na kontě jeden single). Název alba by se dal přeložit něco jako Zvuky mečů. Na LP (které je limitováno 500 kousky) najdete celkem osm songů, z čehož poslední je cover od Onkelz – Stolz v jejich jazyce. Dva další songy jsou v angličtině (Skinhead a Still Fighting). Kapelta hraje v pěti a hnedka od prvního songu (kde hostuje jejich kámoš z Orreaga 778) je to pěkně slyšet na kytaře. Tempo je střední, zvuk temnější, s kytarovými vyhrávkami a já zde slyším ovlivnění viking rockem. Pokud byste to srovnávali s kapelami z Pyrenejského poloostrova, tak určitě Brutal Cropped nebo Drakkar. Trošku vyčnívá song Still Fighting, což je tempem víc dupárna, ale o kytarový solo nepřijdete. Názvy songů jsou Ohorea Eta Harrotasuna (Hrdost a čest), Otso Bakartiak (Osamělí vlci), Nafarroa (Navarre) nebo titulní Ezpata Hotsak. Obal desky je černobílý, titulní motiv je rytíř na koni, uvnitř pak jsou texty a čb fotky a kresby a celé to má hodně oldskůlový nádech. Za mě určitě naprosto parádní songy Ortzi, Otso Bakartiak a titulní Ezpata Hotsak. Opět zde platí, že domácí jazyk sedí kapele víc než angličtina. Pro mě naprosto super album a určitě doporučuji všem.

Viento divino (Božský vítr) je už myslím 12. Epkem od Orgullo Sur a tahle věc je omezena počtem 414 kousků (z čehož je 180 na žlutém vinylu). Na desce najdete dva songy a to naprosto parádní cover Viento Divino (Kamikaze) od Slegehammer na straně A a Firme Y Fuerte (Pevný a silný) na straně B. Tak první věc je prostě naprostá pecka i když je to “jen” cover. Celá koncepce skladby je rychlejší a zvuk modernější než u původní verze a Carlos si ze sólama (hlavně na konci písně) fakt vyhraje. Text i videoklip na song můžete vidět tady https://www.youtube.com/watch?v=yeQGOQ-giPs. Druhá věc je rychlejší a jak jsem konstantoval v recenzi na jejich album Defiende Tu Hogar, tak tempo se skutečně v porovnání s předchozími věcmi zrychlilo a mně se to líbí ještě víc než předtím. Opět tu je fajn vyhrávka. V obou písních je taky skvěle slyšet basová linka. Píseň si můžete poslechnout tady https://www.youtube.com/watch?v=_9JfJdEAcxM. Grafika je udělaná jako pocta japonským pilotům, takže stíhačky, sakury, přípitek před posledním startem...uvnitř pak texty ve španělštině a krátké povídání v angličtině k textu Viento Divino. Naprostá paráda!

Třetí album týhle partičky z Uppsaly vychází jako LP na PST Records.Modré nebo černé LP (každé na 250 kusech) je zabalené v gatefold obalu, kde jsou všechny texty a pár obrázků (jezdci apokalypsy, lebky, boty nebo vikingské ornamenty). Celkem na albu najdete 11 songů v jejich mateřštině (na hracím čase cca 30 minut), z čehož je jedna věc od Great Funk Railroad, ale se švédským textem - Vi Är Ett Svenskt Jävla Band (We´re an American Band). Östra Aros je parta dvou rokerů s mrožim kňourem, vlasáče a jednoho skíňáka a celá tahle parta tvoří naprosto našláplou muziku, která Vás přejede jak parní válec, ovšem mnohem větší rychlostí. Tempo je rychlejší a převažuje špinavej rokec, kytara v některých písních zní parádně kovově - třeba dvojka Den Sista Striden (Poslední bitva), Guld Till Sand (Zlato na písku) nebo třeba Uppsala Rock´n´Roll. Někde je slyšet i trošku toho viking rocku (Vila i Frid – Opdočívej v prokoji, kde je část songu zpívaná a capella nebo začátek a ústřední riff Vanligt Folk – Normální lidé). Všechny songy jsou melodické a mají zpěvné refrény – třeba Bränna Broar – Spálit mosty, pomalejší Medelklassens Barn (Děti střední třídy) nebo výše zmíněná Den Sista Striden. Celý je to prostě dokonalej mišmaš, kterej si bere od rock´n´rollu, punku, blues rocku nebo metalu to nejlepší. Zpěv je akorát tak hrubý a parádně k muzice kapely sedne. Tohle vás prostě vtáhne do děje, i když třeba úplně nebudete rozumět textům. Naprostá špička, stejně jako předchozí album.

Jednostranné LP téhle holandské melodické úderky vychází v počtu 600 kousků (všechny jsou černé, akorát 150 má červený, 150 stříbrný a 300 modrý potisk strany logem kapely, která nehraje). Dohromady je na straně A celkem 5 songů na celkovém čase kolem 16 minut z čehož song Trapped můžete znát ze split Epka s Death Ridge Boys. Jinak kapela má za sebou jedno album a pár singlů/splitek a jejich členové působí/působili v celé řadě kapel (viz dřívější recenze). Na titulní song New World se chystá i videoklip. Všechny songy jsou parádně rytmické, kytara zní kovově a jede si skvělá sola (Trapped, All Bars In Town, New World) nebo melodické riffy (League of Fools). Dále uslyšíte samořejmě i nějaký singalongy (třeba Trapped). Nejvíce se mi asi líbí dvojka League of Fools a pak poslední věc o tom, jak vypijeme město – All Bars In Town. Hudebně mi to připomíná občas věci od Buzz Off! (hlavně kvůli tamburíně v Killing Time) nebo zrychlený Hard Wax. Prostě to je muzika, kterou můžete poslouchat stále do kola a zaručeně vás neomrzí. K tomu přidejte perfektní grafiku (hlavně tý nehrající strany desky) a máte další skvělou věc vydanou na počátku roku 2021.

Třetí EPko týhle německý úderky je venku v počtu 500 kousků (150 černých a 350 oranžových) a najdete na něm dva songy – Fight the Evil (https://youtu.be/RwA4duKZfbY) a Digital Age. Muzika jde přesně ve stopách předchozích věcí a tříčlenná sestava hrát opravdu umí. První věc začíná skvělými vyhrávkami za basu i kytaru a má fajn refrén s vokály členů kapely. Druhá věc se mi líbí víc, má takovej temnější zvuk a opět tam jsou fajn tóny jak kytary, tak i basy a já tam slyšim trošku australský Transitions. Oba kousky jsou ve středním tempu, vokál není nějak tvrdý nebo hrubý a pěkně se to poslouchá. Obal je dělaný ve stylu předchozích věcí – punkové písmo, dvoubarevná grafika, atd... O kapele jsem psal více v recenzi na jejich LP v loňském roce. Fajn singl.

The Choice Few je nová kapela Mikea z Last Crusade, Victim´s Choice, Thankless Graft nebo No Heart, pocházejí z Vancouveru v Kanadě a toto je jejich debutové album, které vyjde na Rebellionu/LSM. Na albu najdete sedm songů včetně coveru Nobody Loves Me od The Letters (kterej vyšel jako single v roce 1980). LP vychází v únoru a je limitováno 200 černými a 300 stříbnými kopiemi (uvnitř je pak papír s texty a kód na stažení). Kapela hraje v pěti a jejich muzika je takovej mix pub rocku, glam a street punku. Určitě nečekejte žádnej nátěr, naopak spíše pomalejší melodie, kytara spíše bez boosteru plus nějaká ta vyhrávka (typicky první song ze strany B Ain´t Got A Clue) a zastřený hlas (hnedka první Out on a Tenner). Pokud si pustíte titulní (a fakt pomalej :)) song One Way Street, který je na youtube, tak zjistíte, jak zní celé album. Jinak je těžký vypíchnout nějakej song, protože všechny znějí skvěle, ale za mě určitě Start Anew se skvělou melodií a zpěvem ve slokách. Pokud máte rádi kapely, které jsem zmiňoval výše, plus nějaký ty více mod věci (Giuda, Hard Wax), tak tohle je přesně pro vás.

The Trade je holandsko-britský projekt, kde najdete Lliama (kytara v Close Combat a Priorities), Ronnyho (bicí v The Reapers, Discharger) a Toma (Hard Wax, Hostile Minds, Arch Rivals) a tohle je jejich debutový single. O tomhle projektu se prý uvažovalo už cca dva roky a tohle je výsledek. Dva anglicky zpívané songy All Grown Up (https://youtu.be/nyOLCHbMYsY) a The Chosen Few (https://youtu.be/JJWHSrthJ6s) na desce, která je limitována 300 kousky (100 bílých a 200 černých). Tomův rukopis z Hard Wax je zde hodně slyšet, hlavně v druhém songu The Chosen Few, který je víc do bovver rocku a začíná zltumenou kytarou, která přejde do parádní vyhrávky. První má naproti tomu naprosto skvělej refrén. Oba songy jsou textově klasické/klišovité o skinheadském způsobu života. Obal je udělanej jednoduše v černobílé. Tyhle dva songy fakt neomrzí.