Novej kousek od týhle legendární holandský HC party se jmenuje Angry God a kdo jinej by ho měl vydat, než Rebellion. Na albu spolupracovala celá řada lidí motající se kolem HC scény, třeba Oeds (Devils Blood) napsal titulní instrumentální song, v songu Empty Shell a Black Hole uslyšíte Merijna (Young Ones, Sparrow Falls) a Ericka (LBTS, Strongarm ant the Bullies) a album zvučil a smíchal originální bicmen Igor. Album je venku opět jako LP (500 flekatých, 250 čistých a 250 černých) a taky jako CD s mocným bookletem a dohromady to má něco lehce pod 30 minut. Celkem je zde 12 věcí (v tom ta instrumentálka Angy God, která má na kapelu celkem nestandardní čas – cca 4 minuty a na začátku je to naprostá kakofonická šílenost a spíše než nasraného, připomíná boha šíleného). Nutno říct, že já nejsem uplně osoba, co by nějak extra poslouchala HC, ale pár kapel jsem slyšel :). Tohle je buďto v takovém tom houpavém HC rytmu (třeba právě song Empty Shell, Still in The Treneches nebo No Spiritual Surrender) a nebo je to neskutečnej sypec (Final Days, Call My Name). Naprosto parádní věc je těžkopádný song Rotten Souls (https://youtu.be/U3yyhlhHupY), kde to zní, jakoby tam byly snad ztrojené vokály a pro mě je to nejlepší song z alba. Tohle vám prostě nakope prdel.

Jako první recenze roku 2023 je tenhle singl americké kapely, který vyšel na Combate Brutal v počtu 2x100 kousků (každý s jiným obalem) + 20 testpressů. Oba obaly jsou z pera německého malíře Alfreda Rethela, který je znám svými obrázky se smrtkou – Tanec smrti a Smrt na koni jsou ty dva, které si kapela vybrala na svůj singl a další dva jsou jako pozadí pod inlay s texty. Kapela je tříčlenná a najdete v ní členy kapel jako Templars (Perry – basa a zpěv), Beltones (Bryan – kytara a zpěv) nebo Vis Vares, Fed Up, Hardknocks a Toughskins (Anthony – bicí a zpěv), takže to nemůže bejt špatný. Summer in the city začiná pěknou kytarovou vyhrávkou. Samotný song je pak o nebezpečném městě a jeho ulicích, kde si nemůžete být jistí vůbec ničím. Úvodní kytarová vyhrávka provází v různých obměnách celý song. Victory je pak klasickej patriotick laděnej US song na téma války, vítězství a deklarace nezávislosti v roce 1776. Tempo je trošku pomalejší než v předchozím songu, zpěv je trošku ostřejší a song obsahuje parádní refrén, který je podkreslenej kytarovou vyhrávkou, která opět přejde ke konci do celého songu. Oba songy si můžete poslechnout na ofiko kanálu Combate Brutal https://www.youtube.com/watch?v=ASO-6hdyAhU. O grafice alba už jsem mluvil...Combate Brutal dělá obal jako extra papíry, takže obal, z druhé strany pak fotky kapely a pár slova, extra papír s texty a kapsa na desku, která má velkou díru uprostřed. Deska je pravděpodobně vyprodána, ale možná bude přes nějaká distra ještě k sehnání. Poslechněte a uvidíte, za mě dobrý.

V pořadí druhé EP tohoto dvojčlenného portugalského projektu se jmenuje Faca No Pescoço a to by se dalo přeložit jako Nůž na krku. EP opět vyšlo na jejich domácím labelu Combate Brutal, takže čekejte 2x100 kopií s trošku jiným obalem plus 20 testpressů. V projektu je zapojen Rattus (všechno kromě bicích) a Joao (bicí). EP obsahuje čtyři songy - Vontade De Ferro (Železná vůle), Selva De Cimento (Betonová džungle), pak titulní Faca No Pescoço a Operário (Dělník). Tempo je střední až rychlejší (Vontade De Ferro) a ve dvou písních Selva De Cimento a Operário uslyšíte i synťák/piáno, což chvílemi připomíná jejich kolegy z Núcleo Duro nebo Gume. Celé to vychází na necelých 10 minut, Zvuk je celkově takový temnější a těžký, hlavně díky výrazné base (poslechněte titulní song) a Rattusovo zastřenému zpěvu a patrné je to hlavně na posledním songu Operário, který začíná i zvuky z fabriky. Grafika je taková, na jakou jste u Combate Brutal zvyklí, takže extra papír s texty a fotkou kapely a extra papír s vlastním coverem (který je mimochodem parádně nakreslenej). Celé to bude pravděpodobně opět vyprodáno, ale je to opět k poslechu na https://youtu.be/_AXdzbP_ZEI. Opět super šťouch a fajn začátek roku 2023.

Cernunnos je jméno kelstkého božstva, který je často vyobrazován s jelením parožím a který je třeba zodpovědný za porážku Římanů v Teutoburském lese. Tohle jméno nese i dlouho očekávané album týhle americko/holandský úderky, která vyšla (respektive vyjde 11/3/2023) na všech možných formátech – CD/LP/MC. LP vyšlo ve verzi od Rebellion (250 černých a 250 modrých) a Cosmic Key (500 modrých). Albu předcházelo ochtnávkové maxi EP, kde byl song Sacrifice a The Glorious Dead v akustické verzi (tady je už v normální verzi, ovšem song je to stále relativně jemný) plus ještě song Hollow Man, který vypustila banda na youtube (https://youtu.be/q5FbVufso4k). Songů je zde celkem 10, včetně instrumentálního intra Awaken a akutické písně Sundawn. Titulní píseň Cernunnos je totální šleha a mixka toho nejlepšího ze streetrocku, metalu a viking rocku (což evokuje už vydání na obou Wouterových labelech) s naprosto dokonalými bicími na závěr, které tvoří téměř neproniknutelnou zvukovou stěnu danou hlavně dvojšlapkou. Dvojka Hollow Man pokračuje v podobném duchu – vyhraná kytara od začátku do konce. Mountain of Doom, Primordial Forces (opět perfektní bicí na závěr songu), The Pursuit of Great Illusions a Voyage to Constantinopole (kde zpěvák naprosto skvěle mění polohy svého hlasu) jsou názvy dalších písní a když k tomu přidáte ty, o kterých jsem mluvil, tak Vám musí být jasné, že textově to nebude žádná sračka, ale naopak plivanec do tváře modernímu konzumnímu, komerčnímu světu a oslava starých sil, božstev, přírody a celkově časů, kdy dané slovo mělo váhu a čest a hrdnost nebyly jen prázdné pojmy. Jinak obal je opět v režii Johana Pregnera (to budou ty lesy a přírodní scenérie), za lebku a meč (která je i na trikách a nášivce) pak může Ramon Girones. Jak v CD, tak v LP verzi jsou texty a já se moc těším na to, až budu mít fyzickou kopii tohodle skvostu, protože tady není naprosto nic k vytknutí.

Další, tentokráte šestipísňové LP, od téhle německé partičky vychází v počtu 500 kousků (250 černých a 250 modrých). Název znamená něco jako Neústupná většina. Jak bylo řečeno, LP obsahuje šest songů, z čehož je poslední cover od Motorhead R.A.M.O.N.E.S. hozenej do názvu S.T.I.L.L. Defiant. Další songy jsou Nail in the Head, Totally Tough, Sacred Future, Point of View a Pride. Hudebně je to hodně rychlej bovver rock/rock´n´roll s dotyky punk rocku. Většina songů fajnově odsejpá, kupříkladu třeba předposlední Pride, která obsahuje fajn kytarovou vyhrávku od začátku ke konci songu. Larsův zpěv není nějak tvrdý, všechno je pěkně a čistě slyšet. Hudebně mi to připomíná americký No Resistance nebo krapet tvrdší Hard Wax (ty slyším v Totally Tough). Hodně parádní je Sacred Future a titulní Point of View, kde je skvělej refrén a vokály a hlavně text, který je o tom, že mi se prostě nebudeme řídit Vašimi radami, jak žít a co si myslet. Proti původní sestavě jsou zde celkem změny, Lars nahrává komplet kytary a za bicíma je taky někdo jinej, takže je to zřejmě ve stadiu studiového projektu. Všechny písně na desce působí strašně uvolněně a lehce a album se poslouchá uplně samo. Jinak uvnitř jsou texty, fotka kapely, fotka z války s plynovejma maskama a krátká děkovačka. Dobrý, dobrý, dobrý.