Novej kousek od týhle legendární holandský HC party se jmenuje Angry God a kdo jinej by ho měl vydat, než Rebellion. Na albu spolupracovala celá řada lidí motající se kolem HC scény, třeba Oeds (Devils Blood) napsal titulní instrumentální song, v songu Empty Shell a Black Hole uslyšíte Merijna (Young Ones, Sparrow Falls) a Ericka (LBTS, Strongarm ant the Bullies) a album zvučil a smíchal originální bicmen Igor. Album je venku opět jako LP (500 flekatých, 250 čistých a 250 černých) a taky jako CD s mocným bookletem a dohromady to má něco lehce pod 30 minut. Celkem je zde 12 věcí (v tom ta instrumentálka Angy God, která má na kapelu celkem nestandardní čas – cca 4 minuty a na začátku je to naprostá kakofonická šílenost a spíše než nasraného, připomíná boha šíleného). Nutno říct, že já nejsem uplně osoba, co by nějak extra poslouchala HC, ale pár kapel jsem slyšel :). Tohle je buďto v takovém tom houpavém HC rytmu (třeba právě song Empty Shell, Still in The Treneches nebo No Spiritual Surrender) a nebo je to neskutečnej sypec (Final Days, Call My Name). Naprosto parádní věc je těžkopádný song Rotten Souls (https://youtu.be/U3yyhlhHupY), kde to zní, jakoby tam byly snad ztrojené vokály a pro mě je to nejlepší song z alba. Tohle vám prostě nakope prdel.

Jako první recenze roku 2023 je tenhle singl americké kapely, který vyšel na Combate Brutal v počtu 2x100 kousků (každý s jiným obalem) + 20 testpressů. Oba obaly jsou z pera německého malíře Alfreda Rethela, který je znám svými obrázky se smrtkou – Tanec smrti a Smrt na koni jsou ty dva, které si kapela vybrala na svůj singl a další dva jsou jako pozadí pod inlay s texty. Kapela je tříčlenná a najdete v ní členy kapel jako Templars (Perry – basa a zpěv), Beltones (Bryan – kytara a zpěv) nebo Vis Vares, Fed Up, Hardknocks a Toughskins (Anthony – bicí a zpěv), takže to nemůže bejt špatný. Summer in the city začiná pěknou kytarovou vyhrávkou. Samotný song je pak o nebezpečném městě a jeho ulicích, kde si nemůžete být jistí vůbec ničím. Úvodní kytarová vyhrávka provází v různých obměnách celý song. Victory je pak klasickej patriotick laděnej US song na téma války, vítězství a deklarace nezávislosti v roce 1776. Tempo je trošku pomalejší než v předchozím songu, zpěv je trošku ostřejší a song obsahuje parádní refrén, který je podkreslenej kytarovou vyhrávkou, která opět přejde ke konci do celého songu. Oba songy si můžete poslechnout na ofiko kanálu Combate Brutal https://www.youtube.com/watch?v=ASO-6hdyAhU. O grafice alba už jsem mluvil...Combate Brutal dělá obal jako extra papíry, takže obal, z druhé strany pak fotky kapely a pár slova, extra papír s texty a kapsa na desku, která má velkou díru uprostřed. Deska je pravděpodobně vyprodána, ale možná bude přes nějaká distra ještě k sehnání. Poslechněte a uvidíte, za mě dobrý.

Po debutovém album Tvoje volba, který vyšlo jen v papírovém obalu, vydává Kralupská Diverze plnohodnotné album na CD s bookletem a s 11 písněma na cca 35 minutách v češtině. Banda je čtyřčlenná v klasický sestavě. Kapela se v muzice dotýká jak obvyklých témat, jakými jsou třeba fotbálek (Fotbal), pivko (Pivo), placení účtů tvrdou prací (Working Class, V jednom kole), vlastenectví (Blaničtí rytíři, Diktatura, Zeměpláč), tak i neotřelých témat jako je třeba spojenecký nálet na Kralupy koncem války (Kralupy 1945), člověk ničící jeho domovskou planetu (Parazit) nebo nejslavnější vězeň Anglie (Bronson). Kapela umí hrát rychlejší věci (Diktatura, Blaničtí Rytíři, Starej pes), ale i parádní melodický věci (za všechny asi Zěměpláč, dál Parazit – pro mě nejlepší song z alba jak hudebně, tak i textově nebo Kralupy 1945). Diverze taky hodně pracuje s mluveným slovem v písních (opět ty dva kousky zmíněný výše plus třeba Bronson), což jim dává nový rozměr. Taky je to plný singalongů. Kytara jede nápaditý vyhrávky (Bronson, Working Class, Zeměpláč). Hudebně to je klasickej Oi!Punk, kterej v našich luzích a hájích hrajou třeba Pislneři, Nápoi!ka, Neparkovat vjezd, atd….Obal CD je kreslený, uvnitř jsou všechny texty, fotky kapely a věnování zemřelému kamarádovi. Album je možné poslechnout na všech možnejch platformách, nebo si ho koupit za 300 Kč třeba přes Diverzecrew@seznam.cz. Fajn věc, která mě pár songy velmi překvapila.

Druhé album švédské vikingrockové skupiny, která přímo navazuje na Blå Brigader, se členy Ultima Thule (kytarista Niklas) se jmenuje Dystopia (první se jmenovalo Utopia) vychází na CD vlastním nákladem kapely a najdete na něm 11 songů ve švédštině (v některých hostuje na zpěvu Jan Trörnblom – třebas poslaední Jag Har Vandrat Mina Stigar – Své cesty jsem prošel). Hudebně to zní jako takový rychlejší Ultima Thule s krásnými melodiemi a vyhrávkami. Třebas dvojka Frihetsbegär – Touha po svobodě, je krásně svěží melodický song s parádním singalong refrénem. V podobném duchu je i titulní skladba Dystopia, případně Era Böcker Blev Till Ved (Vaše knihy se změnily ve dřevo) nebo Protestens Röst (Hlas protestu). Místy je slyšet i akustická kytara (melodická Liv och Död – Život a smrt, Vin Och En Penna – Víno a pero, kde je slyšet i piano nebo När Sången Ljöd – Když zazněla píseň). První song Barn Av Solen (Děti slunce) obsahuje jejich text použitý na muziku The Porters. Na albu se krásně střídají tvrdší rychlejší songy s pomalejšími. Na obalu CD jsou moroví doktoři a v bookletu pak najdete všechny texty ve švédštině. Já mám viking rock rád a tohle je fakt dobrý.

V pořadí druhé EP tohoto dvojčlenného portugalského projektu se jmenuje Faca No Pescoço a to by se dalo přeložit jako Nůž na krku. EP opět vyšlo na jejich domácím labelu Combate Brutal, takže čekejte 2x100 kopií s trošku jiným obalem plus 20 testpressů. V projektu je zapojen Rattus (všechno kromě bicích) a Joao (bicí). EP obsahuje čtyři songy - Vontade De Ferro (Železná vůle), Selva De Cimento (Betonová džungle), pak titulní Faca No Pescoço a Operário (Dělník). Tempo je střední až rychlejší (Vontade De Ferro) a ve dvou písních Selva De Cimento a Operário uslyšíte i synťák/piáno, což chvílemi připomíná jejich kolegy z Núcleo Duro nebo Gume. Celé to vychází na necelých 10 minut, Zvuk je celkově takový temnější a těžký, hlavně díky výrazné base (poslechněte titulní song) a Rattusovo zastřenému zpěvu a patrné je to hlavně na posledním songu Operário, který začíná i zvuky z fabriky. Grafika je taková, na jakou jste u Combate Brutal zvyklí, takže extra papír s texty a fotkou kapely a extra papír s vlastním coverem (který je mimochodem parádně nakreslenej). Celé to bude pravděpodobně opět vyprodáno, ale je to opět k poslechu na https://youtu.be/_AXdzbP_ZEI. Opět super šťouch a fajn začátek roku 2023.

Cernunnos je jméno kelstkého božstva, který je často vyobrazován s jelením parožím a který je třeba zodpovědný za porážku Římanů v Teutoburském lese. Tohle jméno nese i dlouho očekávané album týhle americko/holandský úderky, která vyšla (respektive vyjde 11/3/2023) na všech možných formátech – CD/LP/MC. LP vyšlo ve verzi od Rebellion (250 černých a 250 modrých) a Cosmic Key (500 modrých). Albu předcházelo ochtnávkové maxi EP, kde byl song Sacrifice a The Glorious Dead v akustické verzi (tady je už v normální verzi, ovšem song je to stále relativně jemný) plus ještě song Hollow Man, který vypustila banda na youtube (https://youtu.be/q5FbVufso4k). Songů je zde celkem 10, včetně instrumentálního intra Awaken a akutické písně Sundawn. Titulní píseň Cernunnos je totální šleha a mixka toho nejlepšího ze streetrocku, metalu a viking rocku (což evokuje už vydání na obou Wouterových labelech) s naprosto dokonalými bicími na závěr, které tvoří téměř neproniknutelnou zvukovou stěnu danou hlavně dvojšlapkou. Dvojka Hollow Man pokračuje v podobném duchu – vyhraná kytara od začátku do konce. Mountain of Doom, Primordial Forces (opět perfektní bicí na závěr songu), The Pursuit of Great Illusions a Voyage to Constantinopole (kde zpěvák naprosto skvěle mění polohy svého hlasu) jsou názvy dalších písní a když k tomu přidáte ty, o kterých jsem mluvil, tak Vám musí být jasné, že textově to nebude žádná sračka, ale naopak plivanec do tváře modernímu konzumnímu, komerčnímu světu a oslava starých sil, božstev, přírody a celkově časů, kdy dané slovo mělo váhu a čest a hrdnost nebyly jen prázdné pojmy. Jinak obal je opět v režii Johana Pregnera (to budou ty lesy a přírodní scenérie), za lebku a meč (která je i na trikách a nášivce) pak může Ramon Girones. Jak v CD, tak v LP verzi jsou texty a já se moc těším na to, až budu mít fyzickou kopii tohodle skvostu, protože tady není naprosto nic k vytknutí.

Pátý album téhle kapely z Montrealu vychází na Ranadale Records jako CD a LP (černé a červeno-černé) a v květnu 2023 jela kapela k albu evropské turné. Na desce najdete 10 songů rychlejšího středního tempa s parádně vyhranou basou, která v pozadí duní vyhrávky v každém songu – za všechny bude stačit uvést titulní Under the Knife, kde se basové sólo krásně střídá s kytarovým. Kapela hraje v pěti se dvěma kytarami a je to teda slyšet, protože všechno zní hodně vyhraně. Zpěv je melodický a všemu je parádně rozumět a třeba v songu Cain zabrousí i do vyšších poloh. Songy mají vesměs veselé melodie, ale občas smutná témata (Crack in the Mirror) a nechybí ani klasická rnr věc – Saint and Sinners. Další parádní věcí je Valley of the Wolves nebo Breonna, která má ve slokách zajímavý HC rytmus, perfektní zpěvný refrén a opět skvělé sólo. Poslední věc na albu je Halfway to Nowhere, což je asi nejpomalejší věc z celého alba, respektive v songu se střídají dva rytmy a uslšíte v něm i klávesy. U LP najdete papír s texty. Poslouchá se to moc příjemně.

Tohle single sided LP brazilské kapely Sindicato Oi! vychází na labelu Doutor Skinhead, cože je jakási subdivize Combate Brutal Records. LP vyšlo ve dvou verzích a to v černí a modré verzi obalu, každá po 150 kusech. Celkem tu najdete pět songů, z čehož Bloodshet a Eu Tenho Um Pobre jsou covery od Bruisers a Mata Ratos a dohromady to má cca 14 minut. Nové songy jsou tedy Sem Medo (Beze strachu - video zde https://www.youtube.com/watch?v=lDy9BwYRa7M), Jogo Inujusto (Nefér hra - video zde https://www.youtube.com/watch?v=wMiwEReKbfw) a Histórias (Příběhy). A právě tyhle jejich tři songy jsou naprostá dokonalost (což vlastně u dvou můžete zjistit z klipů). Kapela hraje v pěti a je to opravdu poznat, protože kytara je vyhraná. Pokud máte rádi halekačky, tak si zcela jistě oblíbíte song Histórias, kde je i krásně slyšet baskytara a za mne je to nejlepší song z desky. Co se coverů týče, tak Bloodshet má proti originálu z roku 1989 samozřejmě modernější zvuk s ostřejšími kytarami. To samý platí pro Eu Tenho um Pobre, kde je originál prozměnu z roku 1990. Z druhé strany obalu je fotka kapely + texty na jejich songy (tedy ty první tři). Za mně naprosto super věc, hlavně teda vlastní tvorba kapely!

Další, tentokráte šestipísňové LP, od téhle německé partičky vychází v počtu 500 kousků (250 černých a 250 modrých). Název znamená něco jako Neústupná většina. Jak bylo řečeno, LP obsahuje šest songů, z čehož je poslední cover od Motorhead R.A.M.O.N.E.S. hozenej do názvu S.T.I.L.L. Defiant. Další songy jsou Nail in the Head, Totally Tough, Sacred Future, Point of View a Pride. Hudebně je to hodně rychlej bovver rock/rock´n´roll s dotyky punk rocku. Většina songů fajnově odsejpá, kupříkladu třeba předposlední Pride, která obsahuje fajn kytarovou vyhrávku od začátku ke konci songu. Larsův zpěv není nějak tvrdý, všechno je pěkně a čistě slyšet. Hudebně mi to připomíná americký No Resistance nebo krapet tvrdší Hard Wax (ty slyším v Totally Tough). Hodně parádní je Sacred Future a titulní Point of View, kde je skvělej refrén a vokály a hlavně text, který je o tom, že mi se prostě nebudeme řídit Vašimi radami, jak žít a co si myslet. Proti původní sestavě jsou zde celkem změny, Lars nahrává komplet kytary a za bicíma je taky někdo jinej, takže je to zřejmě ve stadiu studiového projektu. Všechny písně na desce působí strašně uvolněně a lehce a album se poslouchá uplně samo. Jinak uvnitř jsou texty, fotka kapely, fotka z války s plynovejma maskama a krátká děkovačka. Dobrý, dobrý, dobrý.

Poslední počin amerických The Take se jmenuje Live for Tonight a vychází na Demons Run Amok (v Evropě) a na Patient Zero Records (ve Státech). Kapela Take je tříčlenná a působí v ní veteráni HC kapel jako AF, Madball, Biohazard, Cro-Mags nebo Pro-Pain. Na LP najdete pět songů, které jsou stejní na straně A i B a to včetně coveru od Eltona Johna Saturday´s Night Allright for Fighting (bez piana). Další songy jsou Comfort Crisis, Live for Tonight, Fuck You (cca 40 sekundová sypačka) a We´ll Never Say Die. Kapela hraje rychlejší melodický streetpunk s halekacími refréneny a výraznou basovou linkou (We´ll Never Say Die nebo Comfort Crisis), ale zamíří i do bovver rocku viz ten cover od Eltona nebo druhej song Live for Tonight. Zpěvák Scot se v každém songu celkem vyblbne a je slyšet, že umí pracovat se svým hlasem. Obal je kreslený, podobně jako obal jejich debutového alba, akorát jestli ho dělala Muna, to nevím. Kdo má rád melodický věci, tak tohle se mu bude líbit.